Kings & Queens (CZ)

XXVII.

Blake

S džbánem vína seděl u stolu v jídelně a přemýšlel o tom, co jí řekl. Neměl na ni být tak hrubý. Neměl na ni křičet. Jenže Ariana ho tak vytočila, že si potřeboval vybít vztek a Ina mu přišla první do rány. 

Jeho pokoj nyní vypadal jako by se v něm několik let neuklízelo. Raději to řekl jen Hansovi a tím končil. Nestál o další problémy, které by ublížily Ine a její reputaci zde.  

Věřil jí, že to byla jen nehoda. Nejspíš jí někdo prostě předal dopis a ona ho otevřela. Až pozdě si uvědomila, komu byl adresován. To by ještě skousl a šel se jí omluvit. Problém byl jen jediný. Nevěděl kam zmizela. Ta křídla, ta nádherná, nebezpečná věc, jí teď dávaly svobodu. Svobodu, kterou si jako kapitán nemohla dovolit. 

Blake odložil džbán a znovu se zadíval na dopis. Nedokázal si představit ten masakr. Litoval svých chyb. Ale už bylo pozdě je napravovat. Jackob, Danian... další jeho vojáci. Ti všichni prý byli pobiti. Zůstávalo však záhadou, kdo to udělal. Kdo je přepadl a pozabíjel celý pluk vojáků?

Blake si opřel lokty o stůl a hlavu vložil do dlaní. Chtělo se mu brečet. Za své muže, za Jackoba, za to jak vyjel po Ine. Tohle si ta holka nezasloužila. Ještě den předtím ležela v bolestech a nyní musela cítit další. Zase. Kvůli němu. 

Hlavu nechal svěšenou i ve chvíli, kdy někdo vešel do místnosti. Jídelna nebyla velká. Najedlo by se tu tak dvacet vojáků dohromady. Nacházela se pod hradem, v chodbách, které prošel s Inou už dávno. Žádná okna, ani dekorace. Velké kamenné sloupy podpíraly strop a to byla tak jediná výzdoba. 

,,Kde je?" Ulevilo se mu, když uslyšel svou sestřenku. Byla to jen Liwie, ne někdo jiný. Zvedl k ní hlavu a unaveně něco zamumlal. ,,Není ti vůbec rozumět!" Liwie si prohlédla stůl před ním a popadla jeden z mnoha džbánů před ním. ,,To jsi musel tolik pít?!" Chtěl jí na to něco odpovědět, nebylo však co. Najednou si uvědomil jak moc se motá, jak mu je špatně a nejraději by zůstal spát na chodbě. ,,Blakeu," povzdechla si Liwie a sedla si vedle něj, ,,kde je Ina?" Blake k ní zvedl unavené oči a pak je zase sklonil. ,,Ty jsi vážně idiot! Nechat ji samotnou."

,,Něco podobného... můžu říct i tobě," zavrčel a Liwie se okamžitě stáhla. Vyčítala si ten večer. Měla být s ní a nenechávat ji na pospas mužům kolem. Zvlášť v tento den.  

,,Já...udělala jsem chybu. A jsem si jí vědoma. Pochopím, když mi to nikdy neodpustí. Ale tak prosím tě, Blakeu, nedělej tu samou chybu, co já," jemně ho chytla za ruku a zmáčkla. ,,Ta dívka si prošla peklem. Cítím to z ní. A potřebuje tebe, aby se znovu postavila na nohy," snažila se ho přesvědčit. Blake někde hluboko cítil, že měla pravdu, ale nyní nevěděl, kde Ina byla.

I přesto se zvedl a houpavým pohybem se vydal ke dveřím. Popadl jeden ze džbánů a chtěl si ho odnést s sebou
Liwie však byla rychlejší. ,,To nech tady!" Odtrhla ho od džbánu a položila ho zpět do stůl. ,,Už jsi opilý dost!" Blake na to jen něco zamumlal a otevřel dveře z jídelny.

Cítil se hrozně. Jako vždycky, když hodně pil. Mohl si dát jednu skleničku a přestat. Neudělal tak. A teď musel nést následky. A kdo ví, jak bude vypadat zítra. 

Venku se potulovala bouřka. Tak velká, že služební museli pozavírat všechna okna a dveře na západku, aby je nevyrval vítr. Lidé se raději schovávali doma u krbů a prosili bohy, aby je ušetřili. Blake si i přes alkohol uvědomoval, že bude muset po bouřce poslat do ulic vojáky, aby pomohli odklidit materiál z budov či nechtěné oběti bouře. 

Blake se motal z jedné strany na druhou a ani podpírání Liwie nestačilo k tomu, aby jednou nespadl na schodech. Liwie si otráveně povzdechla.

,,Kde je napsané, že ten mladší musí toho staršího tahat na šrot do postele?!" Popadla svého bratrance za ruku a přehodila si ji přes ramena. ,,Tak pojď ty můj úžasný, nejkrásnější, nejhodnější bratránku. Už jen tisíc pět set padesát schodů." Blake na ni na chvíli otevřel oči a s jemným úšklebkem jí naznačil, že ví, že si dělá srandu. Dělala. Bylo jich totiž jen tisíc čtyři sta. K ní do pokoje to prostě bylo daleko. I pro ni. Ale blíž než k Blakeovi.