Kings & Queens (CZ)

III.

Jakmile Ina s princeznou a vojáky vjeli za brány Westlay, Ina věděla, že se už jen tak ven nedostane. Bude tu trčet několik měsíců, v nejlepším, a pak se možná vrátí domů, do Sorenu.

,,Westlay se vám bude určitě líbit, Vaše Výsosti." Jeden z vojáků, lépe oblečený, se otočil v sedle ke kočáru a usmál se.

,,Věřím, že tomu tak bude." Ina nad princezninou odpovědí protočila oči. Samé milé řečičky. Hlavně, aby neřekla něco hrubého.

Minuli vyzdobený dům na kraji města. Poté další a další až se před nimi nich začaly tvořit davy lidí. Všichni mávali, volali, vítali princeznu. Uvítání. A rozhodně nebylo malé. Děti se smály a vítaly princeznu. Dospělí se klaněli. Princezna lehce vykoukla z okýnka kočáru a začala mávat nazpět.                                                                                                                                                                                        

Ina věděla, že toto přivítání nepatří jí. Patřilo princezně a jejich nové královně, pokud se vše bude odvíjet podle plánu. Dívku, bohužel, měl čekat kapitán až na hradě. Raději by, kdyby vůbec nečekal a ona se mohla rovnou vrátit domů.

Princezna odhrnula více záclonku a s úsměvem vítala obyvatele. Ze všech stran ulic se ozývaly radostné hlasy. Vše vypadalo dokonale.                                                                                                                       
Westlayské stavby se moc nelišily od budov v Sorenu. Dřevěné spolu s kamenným základem a skly podle majetku obyvatel. Ti, kteří měli více peněz si mohli dovolit honosnější sídla. Mohli je nechat natřít na nejrůznější barvy, na modrou, zelenou či žlutou. Tyto domy měly kolem oken a dveří barevné ornamenty květin. Cesty byli dlážděné. Jak postupně projížděli čtvrtěmi města, tak se zde potkávali jiná řemesla. V jedné části bydleli bohatí, v další obchodníci. Celá ulice byla plná švadlen a tkalců. V další zase vzkvétalo rybářské řemeslo. To byl další rozdíl, moře a oceán o pár metrů dále. Odsud foukal studený vítr a ve vzduchu byl cítit pach ryb.                                                         
Ina si všimla, že do jedné ze čtvrtí nezavítali. Vypadala ošuntěle a prostě. Děti na ulicích byly oblečené do starých hadrů a i obyvatelé čtvrtě nebyli moc upraveni. Ina na chvíli zastavila svého koně. Průvod před ní poodjel. Pozorně se zadívala do stínů až si všimla postavy v černém hábitu. A další věci. Ta postava si ji prohlížela. V ruce hůl, na hlavě klobouk a šátek. Chvíli se na sebe dívali než se postava otočila a odešla do stínů dál do ulice.                                                                                        
Iny kůň se sám od sebe rozešel za průvodem. Dívka ještě chvíli přemýšlela o postavě a jestli nemá jít za ní, ale pak si vzpomněla, že je tu, aby chránila princeznu a tak raději přidala.                       
Princezna sice byla bázlivá, ale náhle z ní všechny obavy spadly s ona si užívala tuhle chvíli. A tak, když malá holčička přišla blíž a natáhla se k Ine a začala jí podávat malou růži, nemohla jinak než se usmívat.                                                                                                                                                                   
,,Pro vás," zašeptala holčička a rychle předala dárek. Ina na něco takového nebyla zvyklá, takže toto gesto přijala velice nemotorně.                                                                                                                                        
,,Děkuji," zadrmolila nazpět, ale v té vřavě ji stejně dívenka nemohla slyšet. Modré oči a blonďaté vlásky spletené do copů. Byla roztomilá a úsměv se jí držel po celou dobu, co byla u Iny. Dívenka se zasmála a utíkala zpátky k sukni starší ženy.                                                                                                                    
Ina se zadívala na růži. Byla krásná. Svá a divoká. Trny z ní však byly otrhané.