Kings & Queens (CZ)

XXIX.

Ina vyběhla bez ohlížení z hradu. Plášť za ní vlál jako vlajka na stožárech v přístavu. Slunce se nebezpečně přibližovalo k útesům. Nestihne to! Pěšky rozhodně ne. Křídla měla ještě unavená z včerejšího letu..

Dívka se podívala do míst, kde by mohl být pokoj jejího učitele. Bodlo jí u srdce. Přes jeho dárek ho uspala. Ale nyní se jí jeho dar bude hodit.

Otočila se a rozběhla se dál. Všichni šli spát, ona měla volný prostor. Vběhla do stájí i přes zákaz vstupu a našla svého nového koně vedle Bukefalose. Crusades stál poslušně v pozoru jako ostatní koně. Jen co však vešla jeho panička, zařehtal.

,,Tiše kamaráde!" napomenula ho dívka a pohladila ho po lysině, ,,Musíme si pospíšit,"zašeptala mu do ucha. Crusades jako by jí rozuměl poslušně vložil hlavu do uzdečky a nechal si jí nasadit. Ani sedlo mu nedělalo problém. Dívka otevřela dveře stání a pomalu ho vyvedla ven.

,,Nic jsi neviděl. Takže ani svému pánovi nic neřekneš!" podrbala Bukefala mezi ušima a políbila ho na krk. Pak se vyhoupla do sedla svého nového koně a kopla ho do slabin. Crusades poslušně vyrazil a nebral si servítky. Letěl jako o závod. Ina se mu musela krčit u sedla, aby měla níž těžiště. Nerada by při této rychlosti spadla.

Projeli spolu bránou a vyrazili do města. Měla jen pár minut. Pár minut, které jí mohly stát odpovědi. Proto znovu bouchla Crusadesa. Nenechala ho vydechnout. Musel to teď zvládnout. Zatočila v jedné ze zatáček, málem srazila ženu nesoucí chléb, neohlížela se však. Nyní bylo důležitější se dostat k sídlu zlodějů.

,,Ještě kousek!" vypadlo z ní, když konečně uviděla před sebou ztrouchnivělou budovu. Tyčila se před ní, vysmívala se jí. Ona to stihne! Proběhlo jí hlavou. Nebrala nic jiného. Přibrzdila Crusadesa těsně před vstupem a použila svou moc, aby rozrazila dveře budovy. Havran na dveřích zavřískal bolestí.

Crusades zhluboka oddechoval. Musel být unavený. Hnala ho půlkou města a nenechala ho zastavit. Slezla z něj a objala ho kolem krku. Buď to stihla, nebo se na ní nyní vykašlou.

,,Máš překrásného koně," zaznělo z místnosti uvnitř podniku. Ina se podívala do hostince. Dnes tam bylo ticho. Pár svící hořelo kolem baru a jednoho stolu. Okna byla zatažená. ,,Pošli ho zpět a můžeme si popovídat." Ina se odtáhla od Crusadesa a jemně ho podrbala u hřívy.

,,Vrať se a nikomu ani muk," políbila ho a sundala si kápi. Kůň se poslušně otočil a vyrazil zpět k hradu. Ina počkala až splynul s temnotou kolem. Potom vlezla do místnosti. Dveře se za ní samy od sebe zavřely. Havran něco nesmyslného zakrákal a pak ztichl.

,,Stihla jsi to," zamumlala postava v červených botách u jediného osvíceného stolu. Ina jí hned poznala. Kárová Princezna. Vlasy měla smotané do dlouhého copu na stranu. V rukavicích schované karty. ,,Jsem ráda, že tě Šeříkový Děs našla," Ina nechápavě nadzvedla jedno obočí výš. Z temnoty za Károvou Princeznou vylezla dívka. Ta, která jí přišla pozvat sem.

,,Kolik vás tu takhle ještě je?" zavrčela dívka, když si sedla naproti zlodějce. Ta se na ní zpod masky jen usmála a luskla prsty. Pár svící se rozsvítilo a ukázalo tak další dvě postavy. Obě vypadaly na urostlé muže. A pak si Ina vzpomněla na muže u baru. Určitě ten jeden byl on!

,,Seznam se s Tesákem a Kouzelníkem. Mými spojenci." oba muži vešli do světla svící a zůstali stát. Ina si je pečlivě prohlížela, bylo to však zbytečné. Oba měli zahalené obličeje. Jeden z nich měl přes ústa něco, co připomínalo šemag. Ten druhý přes ramena hozenou srst. Nic víc nebylo poznat. Obrátila tedy znovu pozornost k Princezně.