Kings & Queens (CZ)

XXXV.

Ina

Zůstala s Károvou Princeznou venku ještě několik hodin. Vojáci jim přinesli čerstvé víno, co vzali s sebou. Ina ho s poděkováním přijala. Kárová Princezna na tom byla však hůř. Než ochutnala několikrát se ujistila, že víno není jedovaté. Ina se divila, co všechno za techniky znala. Nakonec ale pila jenom Ina. A nevadilo jí to.  

Asi by nikdy zlodějka neodešla, kdyby se tam neobjevil kapitán, který jí vysloveně vyhnal. 

,,Ale, pan vážný se přišel podívat." Začala do něj rýt Ina. Ani si pořádně neuvědomovala, kdy se zde objevil. Víno bylo silné. Opravdu hodně. 

,,Nech toho jo," seděl vedle ní. I z něj byl cítit alkohol. Znovu neposlechl Liwii a rozhodl se vše řešit přes alkohol. Bál se toho, ale nervy potřebovaly zklidnit. Teď seděl vedle dívky, která mu kradla energii od prvního dne, co sem přijela a nemohl z ní spustit oči. 

,,Co je!" zavrčela, když už se na ní díval až moc dlouho. Ale ani ona nebyla pozadu. Prohlížela si jeho tvář a hledala v ní rozdíly od té jeho dědy. Byly minimální. 

,,Možná bychom si něco mohli vyjasnit."

,,Nemám náladu si něco vyjasňovat." Ina zvedla láhev a napila se. Pálilo jí hrdlo, jenže po tolika locích si toho už ani nevšímala. 

,,Ale ono by to stálo za to!" Blake jí vytrhl láhev z ruky a zahodil jí do ohně kus od nich. Ten se okamžitě rozhořel víc. 

,,Co si o sobě kurva myslíš!" Alkohol dělal divy. U obou. Blake z ničeho nic jí popadl kolem pasu a položil si jí obkročmo na klín. Poprvé byla vyšší než on. Dívka vykulila oči, ale nechala se. Vše se najednou zpomalilo. Její ruce samy od sebe se přesunuly na jeho hruď. 

Cítila opojení vínem. Bylo silné. Opravdu hodně. Tenkrát na plese kapitánovi řekla, že má ráda čistou mysl. Nyní si tím nebyla tak úplně jistá. Ne v jeho přítomnosti. Ne teď, když mu seděla na klíně a doslova nasávala jeho vůni. Nikdo kolem nich nebyl. Všichni si už šli lehnout do svých stanů. A pokud někde Kárová princezna měla své špehy, Ine to bylo jedno. Nyní byla jen ona a on. A to jí stačilo. Prozatím.

Blake k ní zvedl hlavu a zadíval se jí do očí. Do těch překrásně krutých studánek, ze kterých se tolik bál napít. Jenže to nevydržel. Urval se ze řetězu, co ho měl chránit před mocí. Před ní. Před démonem jako byla ona.

,,Víš, že jsi jako dávná zakázaná magie?" zašeptal jí do pootevřených rtů a silně si jí přitáhl blíž. Oba měli dost alkoholu v žilách, avšak nevadilo jim to. Brali to jako volnou bránu do neznámá. 

,,A co se stane jestli tu magii využiješ?" Dívka mu odpověděla a lehce se otřela o jeho strniště. 

,,To nevím. Ale s neskrývanou touhou to klidně zkusím!" Jejich těla do sebe zapadla jako puzzle. A Ina doufala, věřila v to, že jejich rty budou fungovat stejně. Bez ostychu ho políbila a nečekala na jeho svolení. Nečekala na jeho reakci. Naštěstí pro ni Blake rychle začala spolupracovat. Ani jeden z nich si nebral servítky. V této bitvě chtěli být oba vůdčí. Chtěli být kapitány. Nehodlali toho druhého nechat nad sebou vyhrát.

Ina slastí z té chvíle zavzdychala do jeho rtů. Její ruce už dávno bloudily tmavými vlasy Blakea, stejně jako jeho po jejím těle. Byl něžný, opatrný kam ho až démon pustí. Jenže jí se to všechno líbilo. Líbila je jí jeho ruka na jejím stehně. To, co si tolikrát oba představovali se najednou mohlo stát skutečností. I když jenom hranou.

Ina věděla, že jen co skončí tato válka, a pokud oba přežijí, tak tohle zmizí. Zmizí ta krásná chvíle, kdy konečně nechala všechno být a představovala si jenom jeho a sebe, společně, v sobě, v pevném objetí. Se silným poutem milenců.