Kings & Queens (CZ)

XXXII.

Ina

Její síla okamžitě vyrašila na povrch. Prostupovala celou její bytostí. Křídla se jí přitáhla k tělu. Nehodlala o ně znova přijít.

,,Ale holčičko, to nebude třeba!" Postava před ní něco vyhodila z ruky. Malý balíček sám od sebe vybuchl ve vzduchu. Dívka zavřela oči. A bohužel se nadechla.

,,Co to..."

,,Vrhací prášek," obeznámila ji postava. ,,Můj oblíbený." Ina věděla, co to bylo. Znala to z tábora. Její přátelé to velice rádi používali proti protivníkům. Vrhací prášky totiž zneutralizovaly jakoukoliv magii. Její moc, na dobu neurčitou, zmizela. Cítila se slabá. Stále ji bolela tvář z rány od Blakea. Nemohl si to lépe načasovat.

,,Řekl ti kapitán o krásném dopise, co našli jeho zvědavé na území tří posvátných vesnic?" Ina se pomalu začala přesouvat ke krbu. Věděla, že hned vedle byl pohrabáč, který by jí mohl aspoň na chvíli ochránit. Svůj meč měla na druhé straně pokoje, vedle postavy, daleko ze svého dosahu. ,,Moc pěkný, krátký, ale výstižný." Zatímco si postava povídala sama se sebou se Ina dostala až ke krbu. Oheň vyhasl. Jenže samotný pohrabáč byl také dobrá zbraň. 

,,Ani to nezkoušej!" Vykřikla postava a hodila po dívce nůž. Zabodl se do stěny vedle Inina ucha. Dívka vydechla zadržovaný dech. ,,Polož to!" Udělala, co po ní postava žádala. Přikrčila se a začala pokládat pohrabáč na zem. Anebo spíš chtěla, aby to tak vypadalo. ,,Hodná holka." To už ale Ina vyrazila. Chytila pohrabáč pevně o ruky a máchla s ním postavě po hlavě. Postava se skrčila a obešla dívku. Ina nečekala a znovu vedla útok. Jenže po pár nepodařených ranách toho měla dost. Zahodila pohrabáč a sáhla rukou za sebe, na svůj meč. Nepotřebovala postavu omráčit, ani jí zranit. Potřebovala se dostat ke svému meči. A to se jí právě povedlo.

,,Ty malá potvoro!" zasyčela postava.

,,Už mi říkali i hůř," odplivla si před ní dívka a postavila se do bojové pozice. ,,Tak co, troufneš si i bez kouzel?" Postava se narovnala a vyndala z opasku kolem pasu nože. Ine přišli povědomé. Moc známé. Ale nedokázala je zařadit. Postava se na ní vrhla jako první. Pokusila se Inu škrábnou do ruky, Ina však uhnula a mečem odrazila i druhý nůž mířící na její srdce. Vyměnily si pozice. Postava stála blíž ke dveřím. Ina znovu u krbu. 

,,Kdo jsi!" vykřikla. Postava se na ní vrhla jako lavina. Jen tak tak zasekla svým mečem postavy dýku. A když už byla tak blízko, strhla jí kápi přes obličej. Překvapení se zračilo v tváří každé dívky. To snad nebylo ani možné... Ina se probrala jako první. Zvedla loket a bouchla jím postavu do obličeje. Ta udělala několik kroků vzad spolu s neidentifikovatelnými skřeky. ,,Ty!"

,,Neměla jsi čmuchat tam, kde tě nikdo nechtěl! Kdybys nebyla zvědavá nechala bych tě ještě pár dní dýchat, ale teď..." Zrzavé vlasy se zaleskly ve světle svíce.

Ina to nečekala. Dýka jí škrábla pod okem a druhá do ramene. Překvapeně dopadla na všechny čtyři. Síla jí opouštěla kus po kousku. Koberec pod ní začal sbírat karmínovou barvu z jejích ran. ,,Vážně jsi Radskova dcera?" vysmála se jí Ariana. Nikdy předtím jí Ina neviděla v této černé uniformě, ale konečně poznala znak Sorenu na jejím rukávu. Byla špeh. Prostředník mezi královstvími. Jak dlouho? Jak dlouho byla tak blízko samotnému kapitánovi? 

,,Proč?" dostala ze sebe jen Ina. Cítila jak Smrt natahuje své prsty k ní. Bála se jí, ale víc se bála lidí na zemi. A teď chtěla znát aspoň odpovědi. Pokud jí Ariana zabije, vezme si tohle tajemství do hrobu. Jenže touha zjistit, proč to její otec udělal byla větší než vyhlídla rychlé smrti.