Kings & Queens (CZ)

XII.

Ina chtěla svůj plán uskutečnit už další den. Přemýšlela o něm celý večer. Skoro nespala. Její myšlenky se ani na chvíli nechtěly uklidnit. Všechny důkazy, co měli, všechny informace, nedávalo to smysl. A tak se rozhodla udělat první krok! Ale trénink s Blakem, který v rychlosti naplánoval, jí v tom zabránil.

Už nejmíň hodinu s ním bojovala v souboji jeden na jednoho a lilo z ní jako z bouřkového mraku. Nejraději by se vypařila jako pára nad hrncem.

,,Nekryj se, bojuj! Nedej mi možnost tě probodnout!" A to měla udělat jak? Musela se bránit! I když Blake měl v jedné věci pravdu. Nikdo zatím v souboji jeden na jednoho nevyhrál tím, že by se jen bránil. No, možná by tu byla jedna možnost. Infarkt protivníka z vyčerpaní, ale to bylo velice nepravděpodobné.

,,Proč jsi nezaútočila!" vykřikl Blake při poslední ráně, která by ji mohla zranit rameno a on by zůstal bez jediného škrábnutí.

Ina zahodila meč na zem, poodešla od Blakea pár kroků a pak sebou sama žuchla do písku pod ní. Sedla si do tureckého sedu a opřela se lokty za zády. ,,Nedal jsem povolení k přestávce!" zavrčel Blake. Jeho bílá košile s rozvázanými šňůrkami u krku byla stejně mokrá jako celé Inino tělo. Ale on rozhodně nevypadal zadýchaně. Na to, že ho předtím porazila měla nyní fyzičku úplně k ničemu.

,,Já si svoji přestávku vyhlásila sama! Ty si svoji taky vyhlas sám!" zabručela ze země a vzdorovitě zvedla bradu.

Blake si povzdechl, protočil očima a sedl si naproti ní. Neměl náladu se hádat a už vůbec ne s ní. Nikam by to nevedlo.

Ina přemýšlela o svých věcech a on zase o svých. Každý byl trochu jinde, když po nich někdo hodil kus dřeva. Oba se naráz otočili a chtěli začít křičet na toho parchanta, který to po nich hodil. Avšak pohled, na toho parchanta, jim zavřel pusy.

,,Máte trénink! Ne čajový dýchánek!" Hans sešel schody do arény, popadl Inu za loket a vytáhl ji na nohy. Hrubě. Ina vykulila oči a podívala se na Blakea. Ten byl taky trošku vedle.

,,No! Popadněte své zbraně a jdeme bojovat!" Hans vytáhl z pochvy svůj meč a zapřel se o svou hůl. Ina na něj zůstala koukat jak na zjevení. Byl to, s prominutím mrzák, a ona mu nechtěla ublížit ještě víc.

,,Dělej! I kdybych byl bez nohy, tak musíš bojovat! Někteří bojovníci jsou bez končetiny a jsou skvělí! Tvoje zaváhání by tě mohlo stát život!"

,,Oprava, bývali skvělí. Do boje by už je žádný velitel nepustil." Dovolila si podotknout. Rychle však zjistila, že Hans nemá rád, když ho někdo opravuje.

,,Vezmi ten meč do rukou, a ukaž mi, že tě něco přeci jen naučili v Táboře u jezera Salo!"  To Inu vyburcovalo k popadnuti meče a k první pozici. Blake též rychle vstal a napodobil ji.

,,Tak, co s vámi. Dáme si jeden proti dvěma? Nebo každý sám za sebe?" Hans otočil mečem v ruce a podíval se na každého zvlášť. Ina nečekala na další možnosti, prostě první zaútočila a pokusila se dobře cílit ránu na nárameník kapitána. Ten se však obratně vyhnul a málem poslal Inu k zemi. Znovu se otočil a zaútočil na Blakea.

Jackob to všechno pozorovala z dálky a přišlo mu, že se uvnitř arény spíš vraždí hejno koček. Každá rána zařinčela o jinou ocel a skoro každá rána byla odražena. Vzpomínal si na svůj trénink s Hansem. Blakea znal od malička a jeho děd je učil oba. Ještě předtím než mu matka zemřela, požádala Hanse, aby ho vzal do armády a tak se také stalo. Brzy se Jackob dostal mezi nejlepší vojáky, a i když teď měl jen obyčejné hlídání té malé holky, připadal si potřebný a hrdý na to, co dělal.