Kings & Queens (CZ)

XXXVIII.

Ina

Vzbudila se dezorientovaná. Netušila kde je, jaký je čas... Ani kdo tiše ležel vedle ní s rukou kolem jejího pasu, těsně namáčknutý na ní.

V první chvíli se lekla. V druhé ještě víc. Všechny její nervy najednou vzplály. A pak zase utichly.

Bolest hlavy jí zastínila vzpomínky. Ale její nahá kůže nalepená na mužské jí dostatečně připomněla minulou noc.

,,Jsi vzhůru," zamumlal jí chraplavý hlas do vlasů. Dívka si otřela ospalky a otočila se v Blakeově náruči čelem k němu. Oči měl ještě zavřené a v klidu oddechoval. Ale byl vzhůru.

,,Co se včera stalo?" vyjela na něj dívka zostra. Jenže to nebyl dobrý nápad. Hlava jí okamžitě bodla jak střep.

,,Nekřič tolik," zakňoural Blake a znovu si dívku přitáhl co nejblíž. Ina při tom kňukla. Nečekala to. Bylo to něco nového.

,,Blakeu... Tohle..."

,,Jo já vím. Tohle se nemělo stát." Konečně otevřel své zelené oči a našel její. Byla krásná i teď. Její teplo ho hřálo. ,,Ale nebylo to špatné." Dívka nad jeho poznámkou protočila očima.
Vážně s ním teď nebude rozebírat minulou noc. To by bylo tak... Trapné. A ještě trapnější by pro ni bylo, že by možná i přiznala jak moc se jí to líbilo. Víno jim dalo volnou cestu. Nyní, už střízliví, si museli vyříkat sami co bude dál.

,,Blakeu, potom, co se stalo ve Westlay... Dnes mi to ujelo, ale to je všechno. Doufám, že si od toho neslibuješ něco víc." Blekotala dívka do Blakeovy hrudi. Jeho teplo jí hřálo a vlastně... To bylo příjemné. Nikdy se pořádně s někým neobjímala. Nikdy jí rodiče neobjali. Neznala tenhle pocit. Ale byl uspokojující. Stačil.

Blake si po jejím monologu povzdechl a rukou zvedl její hlavu ke své. Oči se jí leskly, nebrečela však.

,,Ino, proč musíš vždy všechno rozbít jako hurikán?" Ina na něj vykulila oči.

,,Co prosím?"

,,Nechci tu po tobě, abychom třeba... Spolu spali ob den, i když bych velice rád," dívka ho štípla při té poznámce do ramene, ,,Ale bylo to... Já nevím... Něco, co se možná mohlo stát i dřív, kdyby nám v tom někdo nestál?"

,,Kdo přesně?"

,,Já nevím. Ariana, můj děd, naše země. Právě teď bych se měl koukat jak tě vedou k oprátce, jako dceru našeho nepřítele. Místo toho jsem s tebou nahý v posteli." Při posledním slově se uchechtl. ,,Zase na druhou stranu, líp se nemůžu cítit." Ina se jeho slovům jemně pousmála. 

,,Možná bych tu oprátku neodmítala." 

,,Ale chyběl bych ti." Pošťuchoval jí nazpět Blake. Ina si opřela hlavu o jeho hruď a povzdechla si. Rukou kroužila po jeho svalech tam a zpátky.

,,Tohle je naše tajemství. Nikdo o tom nesmí vědět."

,,To bude dost těžké, když mě kdokoliv nyní může vidět odcházet z tvého stanu." Ina si při těch slovech skousla přemýšlivě ret. Blake si potichu povzdechl. Jako už dnes tolikrát. 

,,Musíme vyrazit. Slunce už vyšlo." Políbil jí naposledy muž do vlasů a vstal. Se zakrýváním svého těla se neobtěžoval. Jeho věci byly poházené různě po místnosti. 

,,Pod vakem." Upozornila ho dívka, když nemohl najít kalhoty. Sama se postupně začala oblékat téže. Její tělo bylo rozbolavěné slastí z minulé noci. Vteřinu co vteřinu jí oči zabloudily k muži. Nevnímala bolest hlavy.  Prozatím.