Kings & Queens (CZ)

XLVII.

Ina

Ruka jí samovolně jezdila po Blakeově hrudi sem a tam. Nikde nezůstávala moc dlouho ani krátko. Ještě před chvílí na sebe křičeli jako tenkrát v jeho pokoji, kdy se poprvé setkali. Nyní mu ležela v náruči, protože přeci jen existoval způsob jak ho umlčet.

Ina tiše vydechla a položila si hlavu na jeho rameno. Blake nespal. Věděla to. Jeho srdce pelášilo stejně rychle jako to její. Byli v jeho stanu. A jak se zdálo, nikomu to nevadilo. Tedy až na Priieda. Ten se rozohňoval dokud se mu nezačala Kárová Princezna smát. Hašteřili se jako dvě malé děti. Skončil to až Priied, když se Kárové Princezně vysmál za její zranění a ona naštvaně odešla ze stanu. Ina za ní chtěla zajít, to co Priied řekl nebylo nic pěkného. A navíc, Kárová Princezna za nic nemohla. Sama by si přeci oko neprobodla.

,,Už jsi vypěnil?" Zeptala se ho a otočila hlavu k němu. Blake jí hladil v dlouhých vlasech, co už nutně potřebovaly umýt. Teď na to však nebyl čas. Smaragdové oči mu spadly na dívku, stejné jako měla jeho matka. Ina tomu stále nemohla uvěřit. Potom,co si už tolikrát vyslechla že je mrtvá, a nyní tu byla. Ve stejném vojenském táboře. A Blake jí odmítal. 

,,Nenaštval jsem se." Ina si posměšně odfrkla. Blake se zamračil a přitáhl si jí blíž, takže se teď každý díval tomu druhému zpříma do očí. ,,Nenaštval, věř mi příšero. Sama jsi viděla jak dokážu zuřit." Při té vzpomínce jí přejel rukou po tváři. Modřina už dávno zmizela. Nezůstala po ní ani památka. ,,Ale nejsem na něco takového připravený." Sklopil oči a povzdechl si. Ina vzala do dlaní jeho amulet a přehazovala si ho z prstu na prst jako to dělala Kárová Princezna se svými kartami. ,,Řekni," vyzval ji, ,,co bys dělala ty, kdyby ses nyní dozvěděla, že tvá matka není mrtvá a královna vod ti lhala." Ininy prsty se zastavily uprostřed pohybu. Oči navázaly kontakt s těma Blakeovýma. Venku zas a znova zuřila sněhová bouře. Všechny stany musely být připevněny dalšími kolíky. Ina spolu s Kouzelníkem chránili okolí. Už byla dost silná na něco takového. 

,,Netuším." Přiznala s nelibostí. Už se smířila s faktem, že její matka tu prostě není. Je na druhém břehu a čeká tam na ní, snad ve společnosti Fredericka, který jí ten pobyt zkracuje. ,,Vím ale jednu věc." Blake nadzvedl zvědavě obočí. ,,Kdybych měla tu možnost," začala, ,,ještě jednou se jí podívat do očí a...a říct jí, že ona za nic nemohla." V očích jí pálily slzy. ,,Že chápu proč se stranila. Proč mě nikdy neochránila před otcovou rukou. Protože ona věděla nejlépe, že by to pak bylo ještě horší." Ina rychle zamrkala a hřbetem ruky si utřela nos. ,,Nepromarni svou šanci." Už se mu do očí nepodívala. Lehla si na jeho rameno a zavřela unavené oči. Nechtěla se bavit o své rodině, která se jí rozpadla tak dávno. Ona totiž rodičovskou lásku nepoznala. Ale nechtěla, aby Blake svou šanci zahodil. 

Bílá deka se táhla po celé Jeahanderské pláni i v okolí. Zvířata hrabala a snažila se v té zmrzlé půdě pod sebou najít aspoň nějakou obživu. Slunce nehřálo dostatečně. Sníh neroztával. Zima nastala jako přízvisko nového začátku. Nové éry. Nové generace, co měla převzít velení.

Ina vyšla ze stanu s kožešinou přes ramena. Nebyla na něco takového zvyklá. V Sorenu takovéto zimy nikdy nebývaly. A na život v táborech už dávno zapomněla. Ruce si schovala do kožených rukavic a vlasy ve spěchu zapletla do copu. Boty se jí bořily sněhem a nechávaly za sebou její stopy. Občas někoho pozdravila. Vojáci už na ní nepohlíželi jen jako na malou holku, byla pro ně jeden z velitelů. Někdo, kdo je chránil. 

Rozhodla se Blakea nechat o samotě. Měl o čem přemýšlet a tak se vydala ke Crusadesovi. Hřebec jí už z dálky vítal řehtáním a dupáním do země. 

,,Ahoj krasavče." Pohladila ho dívka po černé srsti a v ruce mu potajmu podala kostku cukru, co našla ve své brašně. ,,Jsi statečný kluk. My to zvládneme." Ina mu zabořila hlavu do hřívy a chvíli tak zůstala. Nebylo kam spěchat.