Kings & Queens (CZ)

XLVI.

Jackob

Princ mu každý den přinesl něco jiného. Kus jídla schovaný v hadru, malou lahvičku s vodou, naposledy dokonce propašoval malý nožík, co si Jackob schoval do kapsy od kalhot. Will mu prozradil, že Kapitán Radsko je už týden pryč i spolu s tou čarodějnicí. Soren byl skoro prázdný. Zůstalo tu jen pár vojáků a Will se každý den víc a víc usmíval. Jackob nevěděl proč. Zatím stále ležel v cele, před dveřmi mu hlídkovali vojáci a děkoval všem bohům za to, že ještě žije.

Princ tentokrát přišel pozdě večer. Jackob dumal nad tím, tolik je vlastně hodil. Ale zimní večery přicházely brzy. Mohl si myslet, že je půlnoc a místo toho mohlo být pět hodin.

Will jako vždy předal strážnému peníze a vešel dovnitř. Nezapomněl si s sebou vzít klíč a strčit si ho do kapsy. Zatím nemohl Jackoba dostat z vězení. Ale nechtěl, aby tu skončit i on jen kvůli své hlouposti. Vojáky sice mohl podplácet, jenže občas se najdou taková kvítka, co i přesto žalují.

,,Jak se ti daří?" Byla to stejná otázka jako pokaždé. Will si sedl vedle Jackoba, na špinavou zem a nevšímal si smradu z kýble o kus dál. Byl zvyklý na luxus. Tohle však překonal. Koňský trus taky nevoněl dvakrát nejlépe.

,,Líp se mít nemůžu." zamumlal ironicky Jackob a vzal si od prince nabízený flakónek s vodou. Nebylo toho moc. Jen dva loky a nic. Voda najednou zmizela. Jako by neexistovala. Musel si s tím vystačit.

Chvíli oba mlčeli. Krysy se potulovaly kolem nich a čekaly na svou příležitost. Občas měl Jackob chuť nějakou tu myš chytit a sníst jí, aby zahnal aspoň z části svůj hlad. Naučil se žít v divočině. Vojenský výcvik mu dal dost. Mysl mu však stále zůstala duchem přítomna. Neopečené maso prozatím jist nebude.

,,Mám strach o svojí sestru." Zašeptal z ničeho nic princ. Zněl smutně. Ustaraně. Jackob slyšel o princi jen z vyprávění. Jinger o něm nikdy nemluvila. A povídačky ho popisovaly jako namyšleného spratka, který si chce hovět v teple svého pokoje s lehkými dívkami a žádnými povinnostmi. Mohly to být ale jenom klepy.

,,Proč? Je v bezpečí hradu." Odpověděl mu bez rozmyšlení Jackob. Rukou si při tom prohrábl kudrnaté, teď už rovné, vlasy. Byly špinavé, mastné, potřebovaly umýt. Už i jemu začal ten zápach vadit. A nejhorší na tom bylo, že to byl jeho vlastní.

,,Ne," zavrtěl hlavou princ a začal šmátrat ve své kapse od zdobených kalhot, ,,ne když jsem našel tohle!" Jackob se otočil a podíval se na předmět, který princ držel ve svých dlaních. Leskl se ve svitu svic o kus dál. Byl malý a... Byl to prsten. Malý, drobný, možná tak na dětskou ručku. A hlavně byl zlatý. Ale to nevysvětlovalo proč by měla být Jinger v nebezpečí.

,,Co s tím?"

,,Trpaslíci si své cennosti chrání." Vyslovil to jako by si byl stoprocentně jistý, že ten prsten patří trpaslíkovi. ,,Tedy pokud se jim nenaskytne skvělá možnost obchodu. Nestalo se náhodou ve vaší zemi za posledních pár měsíců něco, kde by byl i trpaslík?" Jackob chtěl zamítnout jeho podezření. Byla to hloupost. Tenhle prsten mohl být klidně i nějakého dítěte. Pak si ale vzpomněl na majitele malého obchodu, co byl srovnaný se zemí.

,,Ukaž mi ten prsten!" Doslova ho princovi vykroutil z ruky a začal si ho prohlížet sem tam. Hledal cokoliv. Cokoliv co by...

,,Postrádám svůj starý rodinný prsten." Blesklo mu hlavou.

,,Trpaslíci jsou schopní smlouvat i s démony pokud z toho něco mají." Ozval se znovu princ. Prohlížel si přemýšlejícího muže vedle sebe. Když ho sem přivedli vypadal unaveně, nyní ztrhaně. Nejspíš zestárnul nejméně o deset let. Tak jako skoro každý ve válce.

,,Ale co by z toho ten mrňavý trpaslík měl?" Jackob stáhl ruku s prstenem v pěst. Najednou cítil vztek. Ina je tenkrát varovala. Řekla, že ten trpaslík něco skrývá. Něco tají. Tohle bylo ono. Ten jeho prsten se jen tak neztratil!

,,Něco z minulosti? Neudělala vaše země někdy něco proti trpaslíkům?" Zeptal se s pokrčením ramen princ a otočil se ke vchodu. Brzy bude muset jít. Už tak na něj otec tlačil. Nechtěl v něm vzbudit jakékoliv podezření. 

,,Ne to-..."Jackob se zasekl uprostřed věty. Najednou našel důvod proč...,,Staré doly. Jejich staré doly, které si království rozebrala a nechala v nich těžit zločince a jinou havěť." Jackob se otočil na prince. To by mohl být ten důvod.

,,V těch dolech byly jejich poklady. Pokud se chtěli za něco takového pomstít..." Začal spolu s ním uvažovat princ. A rozhodně se mu to nelíbilo. 

,,Ty doly dostal do rukou král, nynější král."

,,A trpaslíci se spikli proti němu. Což znamená..." Nechtěl to vyslovit. Trpaslíci sice v Sorenu nežili, ale četl o nich dost. A taky věděl, že znají všechny tajné skrýše po celé Aralan.

,,Což znamená, že hrad je v nebezpečí. Protože trpaslíci znají všechny tajné chodby pod hradem jako svoje boty." Doplnil ho Jackob a potvrdil tak princi jeho nejhorší myšlenky. Jackob sklopil hlavu. Měl chuť řvát. Chtěl někoho varovat. Ne někoho, všechny! Celou Westlay! Tohle nemohla být pravda. Musel to být jen sen...

,,Takže jaký je ten váš úžasný plán spojený s Lady Inou?" Zvedl po několika dlouhých vteřinách, co se spíše táhly jako roky, hlavu k princi. Stále mu tak úplně nevěřil, ale nyní měli stejný cíl. Oba chtěli chránit princeznu a lidi kolem sebe.

,,Mám někoho, kdo jí pomůže." Usmál se Will a zvedl se do své celé výšky. ,,Jak říkala Ariana -"

,,Jak jí znáte?" skočil mu do řeči Jackob. Při zmínce o té malé potvoře se mu vařila krev v těle. Nikdy jí neměl rád. Akorát využívala jeho přítele, který to neviděl.

,,No...bývala to moje milenka." Zčervenal Will a měl aspoň tu slušnost, že sklopil oči ke svých botám. ,,Než jí přesunuli do Westlay." Dovysvětlil. ,,Ale jak ona říkávala, pokud chceš někoho zničit, musíš ho zničit zevnitř. A my máme jednoho muže, který bude dělat nepořádek přímo na straně Kapitána Radka. Zatímco my dva, se postaráme o revoluci zde, přímo v Sorenu."