Kings & Queens (CZ)

XXVIII.

Ina

Ina pomohla Liwii uklidit Blakea pokoj a pak se sama šla vyspat k Dorbě. Měla tak velkou postel, že by se tam vešli všichni tři. Dívky však nechaly Blakea ležet na křesle, kde spokojeně chrupkal jako malé miminko.

Ina se, zatímco Liwie byla v koupelně, převlékla do černé košile a zapletla si vlasy do copu. Liwiin pokoj byl obyčejný. Skoro vůbec se nedalo říct, že zde bydlel někdo modré krve, pro ni zlaté. Jednu stěnu měla pokrytou knihovnou s nejrůznějšími knihami v několika jazycích. Další části vévodil alchimistický stůl. Kolem něj byly v regálech lahvičky s nejrůznějšími barvami. A sušené byliny byly zavěšeny na dlouhých provázcích zavázaných na trámech věže.

Ina si lehla na bok do Liwiiny postele s nebesy a pozorovala Blakea jak ležel v křesle. Skoro jí ho bylo líto. Pak si ale vzpomněla na to, co jí řekl a všechna lítost odešla. Vždy, když se zdálo být vše v pořádku a oni spolu zvládli vycházet, něco se muselo stát. A většinou v tom měla prsty Ariana.

Liwie vylezla z koupelny v krajkové košilce, s jemným úsměvem na rtech. Když si všimla jak se Ina tváří, úsměv jí zmizel.

,,Nebuď na něj prosím naštvaná. I mně si odpustila," poprosila ji a vlezla za ní do teplých peřin. Zhasla malou svíčku a otočila se k ní. Liwiiny oči svítily jako kdyby patřily kočce. Zatímco Ina v té tmě vůbec nebyla vidět. Liwie se skoro bála, zda nevyužila svou moc a nezmizela.

Chvíli bylo ticho. Pak se dívka konečně ozvala. ,,K čemu nám je být naštvaní. Akorát promarníme čas, který můžeme využít lépe. Místo toho, abych na něj byla naštvaná a ignorovala ho, mu udělám ze života peklo."

,,Měj s ním slitování."

,,Celou dobu, co jsem tu, se cítím jako ve vězení. Cítím se, jako by se někdo snažil mě zničit. A možná ano. Ale v tom je ten rozdíl. Já se zničit nenechám." V tu chvíli Liwie viděla Inu dokonale. Už před ní neležela dívka z oslavy, ale válečnice. Netušile, co si prožila. Nejspíš něco strašného, stejně jako Liwie. ,,Nehodlám ho zabít. Hodlám ho jen dostat na kolena. Na kolena přede mě!"

Liwie jí na to nic neřekla. Bylo by to zbytečné. Raději obě zalezly pod peřinu a nechaly se vtáhnout do říše snů...

Ina se ráno probudila brzy. Ani Liwie ani Blake ještě nebyli vzhůru a proto vylezla z postele, rychle se převlékla do uniformy a utekla z pokoje. Rozhodla se totiž, že se svými slovy začne hned. Nebude marnit čas.

Uklizená pracovna nyní vypadala o dost lépe. Vše bylo na svém místě a nikde nebyla známka temné magie. Ina došla až k dřevěnému stolu a začala se prohrabovat papíry. Věděla, co hledala. A věděla, že by to zde někde mělo být.

,,Sakra," ulevila si, když se řízla o jeden z papírů. Strčila si prst na chvíli do pusy a cucala tekoucí krev. Nechutnala jí. Nebyla jako Hodegro, stvoření u planiny Foxot na východě. Nejen kvůli těmto stvořením, ale také kvůli suchu a žádné úrodné půdě, zde nikdo nežil. Hodegra se vždy vydávali k blízkým vesnicím a zatím nikdo je nedokázal zastavit. Říkalo se o nich, že to jsou příbuzní démonů, jako byla Ina. To však nebyla pravda. Neměli spolu nic společného. Démoni měli samostatnou větev a žádná mezi větev u nich neexistovala.

Shodila štos papírů na zem a snažila se najít ten jeden nejdůležitější.
,,Tak kde to je?!" jJn co to vyslovila objevil se před ní ten úžasný papír. Měla chuť ho políbit. Pak se ale zasekla. Raději si papír strčila pod pásek a zakryla ho černým pláštěm. Tohle by měla. Teď ještě musela vyrazit mezi Tuimany a najít tu věc, kterou potřebovala.