Kings & Queens (CZ)

LXVII.

Ina

Mrtvých každou hodinu přibývalo a pomoc felčarů ani Dorb nestačila. Bylo po všem. To ano, ale všichni stále hledali své blízké v hordách těl po bojišti. Sníh dávno zmizel a změnil se v hnědou břečku plnou krve. Na planině se jako had připlazila smetanová mlha a oblizovala všem přítomným kotníky. Čas se zde zastavil. Lidé vytahovali jedno tělo zpod dalšího. Z bahna se nořila těla jako příšery. Někteří vojáci měli dokonce slzy v očích.

Ina chodila mezi těly a hledala jen jedno. Jedinou osobu. Osobu, co jí zmizela z dohledu a teď se o ni strachovala. Nacházela vojáky Westlay, obyvatele Hlubokého lesa, ale ne ji. Všichni vojáci Sorenu je pomáhali na její rozkaz tahat z bojiště. Někteří ještě žili. Jiní byli na cestě za Smrťákem, dalším nitka života visela nad plamenem.

Ina se zastavila. Srdce jí potichu popraskalo. A její oči se zalily slzami. Našla ji. Našla. Opravdu to byla ona. Ležela ve zmrzlé trávě, ruce položené vedle těla. Jednu v nesprávném úhlu. Nebyla od krve jako jiní. Ale síla z ní čiřila jako krvavá rána. A její vlasy se až nápadně podobaly barvě kolem.

,, Liwie," šeptla Ina a vydala se ke své přítelkyni. Nekřičela. Neměla na to sílu. Bezvládně klesla vedle ní na kolena. Opatrně si její hlavu přitáhla na klín. Tělo se nebránilo. Bylo těžké. Bezvládné. Zlaté oči měla otevřené a koukala na růžovou oblohu plnou mráčků. Jenže její tep...

,,Až jednou umřu, nikdo mě nevyužije. Má moc bude pořád moje." Řekla jí tenkrát Liwie a Ina si přísahala, že to tak bude. Nikdo jí nevyužije. Nikdo z ní nevysaje její moc a život, co v ní navždy zůstane.

,,Nedovolím to nikomu! Neboj se," políbila Liwii na čelo a se slzami navždy zavřela zlaté oči Dorby, která jí byla oporou po celou dobu v neznámé Westaly.

***

Dívka by byla nejšťastnější, kdyby se tohle nikdy nestalo. Války nepřinášely dobré věci. Jen všechno zkomplikovaly a i Westlay se Sorenem se z této bitvy budou dostávat několik let. A protože ani na jedné straně nebylo vítěze, království se dohodly na přátelské pomocí. I Hluboký les přijal podmínky a dohoda mezi nimi a Inou byla dokončena.

Další den, přesně na hranici, se sešli noví králové a rozhodli se podepsat smlouvu výhodnou pro obě království. Soren i Westlay už spolu nebudou válčit, ale stanou se spojenci, kteří si budou navzájem vypomáhat s opravou území a obrannou proti nepřátelům. Trevor mluvil jako pravý král a byl velice potěšený, když mu William, nový král Sorenu, neoficiálně, požehnal jako jediný příbuzný princezny. Jinger mu pokývla a slíbila, že ho brzy navštíví ve svém domově. Nyní už tomu tak chtěla říkat. Její otec byl mrtvý, stejně tak kapitán. A i když hodně zlých lidí zůstalo na živu, jako například Zayn, jehož tělo se nenašlo, nebo Ivan, kterému se záhadným způsobem povedlo utéct, Soren se konečně stával hezčím.

,,Musím uznat, že ten princ je docela pěkný." Zacvrlikala Kárová Princezna vedle Iny a usmála se na mračícího Tesáka. Ten její nadšení vážně nesdílel. Objevil se před pár hodinami. Proměněn ve vlka. Bez koně. Nikdo se raději neptal, kde byl. Až na Károvou Princeznu. 

,,Je až moc pěkný," odporovala Adruga a snažila se přitom uklidnit svého koně. Neustále pošlapával sem a tam a nehodlal chvíli v klidu stát. Nelíbil se mu ten klid kolem něj. Zvykl si na bojiště. 

,,To je ta modrá krev." Ina věděla, že to Kárová Princezna nemyslí vážně. Ba naopak. Jen se princi vysmívala. Ale nechala ji. Přeci jen, doslova si prošli peklem a nyní byl prostor pro vtipkování.