Kings & Queens (CZ)

XXXIV.

Ina

Nešla by tam kdyby ji o to princezna nepožádala. Nešla by tam, kdyby za ní nepřišel Hans a neřekl jí o důležitých informacích, co se tam měly řešit.

Ina na sobě měla svou uniformu, černé rukavice, její meč se jí houpal u boku spolu s opaskem plným dýk. Vždy připravena, oblíbená slova jejího učitele v táboře. Jak moc jí pro něj bolelo srdce. Jenže nic s tím nemohla udělat. Ale s možností záchrany Westlay ano!

Velký sál se během chvilky změnil na sál s dlouhým dřevěným stolem pro podplukovníky, lordy a krále s kapitánem. Vojáci u dveří jí otevřeli a zase za ní dveře zavřeli. Blakea našla hned, seděl vedle krále. Hned po jeho pravici bylo jedno volné místo. V davu tváří poznávala lorda Avensna, Hanse, prince a ještě pár lordů z oslavy. Nikoho z nich však neznala jménem.

Muž na dívku jemně kývl. To bylo znamení, aby se přesunula k němu. Byla nyní jediná žena u stolu. Muži se nezvedali podle etikety. Nechali ji si sednout zatímco všichni už byli usazení.

,,Příště se hodí přijít včas!" Neodpustil si poznámku jeden z lordů. Postarší muž s brýlemi a pečlivě oholenou bradou. Lícní kosti se mu ztratily v tučné tváři. Nejspíš měl knoflíky u košile povolené, aby vůbec mohl sedět.

,,Lady Ina Ward je naším hostem. Nevadí, když se zpozdí." Ina se otočila k muži vedle sebe. Byl to postarší mužík, dost podobný Hansovi, který seděl vedle něj.

,,To je generál Faxor. Dá se říct, jediný přítel nyní pro tebe." zašeptal jí Blake do ucha. Nevšímal si, že toto gesto vzalo hodně lordů jako dost soukromé, skoro milenecké.

,,Generál Faxor má pravdu. Ina nám nabídla svou pomoc a my jí přijali s tím, že budeme chránit princeznu." přikývl Král. Po jeho monologu se z davu tváří ozvalo tiché uchichtnutí. Ina už tušila, kdo to byl. Lord Avensn.

,,Máte s tím problém lorde?" zeptala se s kamennou tváří Ina. Ani se na něj neotočila.

,,Ale ne. Vůbec žádný, Lady." usmíval se lord. Přitom se mu v ústech lesklo několik zlatých zubů.

,,Myslím, že můžeme pokračovat. Nemám pravdu, lorde?" otázal se ho s podobným výrazem Trevor. Už se mu dávno donesl incident z arény a nehodlal nechat spinit princezno jméno. Nezasloužila si to.

,,Dobrá tedy. Máme nové zprávy. Naši zvědavé na hranicích narazili na Sorenské vojáky," při zmínce o její domovině se Ina napřímila. Netušila proč. Bylo to jako proud, co jí prošel tam a zase zpátky. ,,Bohužel, přicházejí s těžkou technikou. Nechali shořet několik vesnic na hranicích. Nemůžeme vyloučit, že nechtějí zaútočit přímo na město."

,,Což znamená, že my musíme odpovědět stejně. Jsme ve výhodě," začal mluvit muž naproti lordů Avensnovi. Byl vyhublý, tváře mu visely dolů a světlé oči měl propadlé. Zelená košile mu neslušela. ,,A ta výhoda bude fungovat tak dlouho, dokud jí budeme držet v rukou!"

,,Tak dost! Vykřikl Blake až lord nadskočil. ,,Ina není žádná zbraň, to si pamatujte. Pokud sama nebude chtít, nebudeme jí nutit." Blake se na dívku otočil, pod stolem jí jemně chytl za studenou ruku. Nikdo si ho nevšiml. Bylo to jen rychlé gesto vyměněné mezi nimi.

Ina se otočila na ostatní a vstala.

,,Démoni své sliby plní. Já nejsem výjimka. Pokud Soren zaútočí, budu chránit Westlay svým životem. Mám nyní své vlastní důvody, proč svého otce zničit a převzít vládu nad armádou mrtvých." vše, co řekla myslela vážně. Byla pevné rozhodnuta svého otce zničit. A třeba i zabít.