Kings & Queens (CZ)

V.

,,Co to má znamenat?!" Nebyla to ani tak otázka. Spíš hlasitý povzdech. Blake vrazil do pracovny svého děda jako vichřice. Ina poslušně cupitala za ním. Stále se usmívala jako sluníčko a nenechala si tuto náladu zkazit ani kamenným výrazem v Blakeově tváři. Bez jediného slova dorazili do pracovny jeho dědy, Hanse Dawna.

Pracovna Hanse byla podobná té jeho vnuka, až na to, že ložnici a práci měl rozdělenou a stůl dvakrát tak neupravený. Papíry létaly po celé místnosti a mapy se válely jen tak na zemi.

,,Aspoň za sebou zavři! Děláš průvan!" Hans chytil pár létajících papírů. Zbytek sletěl na zem. ,,Co přesně?" Blake bouchl do pracovního stolu a vrátil svému dědovi tvrdý pohled.

,,Tohle!" Ukázal na malou Inu hned za ním až ji málem bouchl do hlavy.

,,Tohle? To je prosím pěkně lady Ina Ward, tvoje nová chráněnka. Máš na starost její výcvik. Brzy se totiž stane kapitánem a ty s ní také budeš muset spolupracovat." Blake se otočil znovu na dívku a přeměřil si ji od hlavy až k patě. Ina se na něj ještě víc usmála. Vytáčela ho. A to ji znal jen pár minut. A ještě k tomu, by s ní musel spolupracovat v budoucnu? Na to mohla rovnou zapomenout!

,,Jak to, že o ničem nevím?" Hans pokrčil nad jeho otázkou rameny.

,,Přišlo mi zbytečné ti to oznamovat."

,,Jak zbytečné?! Tohle je docela dost důležitá věc!" Starý kapitán si prohrábl svůj plnovous a pak se usmál na dívku.

,,Ina je šikovné děvče a navíc dcera kapitána Radska Ward ze Sorenu. A toho si nechceš proti sobě rozzlobit. Nebo jo?" Blake najednou o poznání vychladl. Představa jeho hlavy na kůlu, jak to zmiňovaný kapitán rád dělal, se mu vůbec nelíbila. Osobně se s ním nikdy nesetkal. A rozhodně to neměl v nejbližší době v plánu. Proto radši svěsil hlavu a rozhodl se poslechnout tenhle šílený rozkaz.

,,Zítra za svítání tě chci mít v aréně, připravenou!" zavelel a otočil se k odchodu. Ani jednou se na dívku či děda nepodíval.

,,Synu!" zavolal na něj ještě Hans a Blake se musel otočil. ,,Doprovoď tady lady do svého pokoje. Ještě se tu tak úplně nevyzná." Ina by tohle nikdy nepřiznala, ale byla by radši, kdyby už nemusela slézat stěny několik metrů vysoké.

,,Jistě," zavrčel muž, avšak rámě jako správný gentleman nenabídl. Prostě vyšel z pracovny a čekal na dívku venku.

,,Měj s ním slitování, dítě." Poprosil ji ještě Hans než za sebou zabouchla dveře.

,,Spolehněte se!" Mrkla na něj dívka.

Když Ina vyšla na kamennou chodbu, našla svého nového pána opřeného o zeď s očima zabodnutýma do dálky obloukovými okny. Sama otočila tím směrem zrak a prohlížela si zapadající slunce a hory, po kterých tak dlouhou dobu jely s princeznou Jinger. Ona za těmi horami měla domov, pár měsíců zde zůstane na výcvik a bude se moci vrátit. Princezna měla nový domov tady. Zde ve Westlay, která byla tak dobře chráněná a nedobytná.

,,Nevyrazíme?" zamumlala dívka a čekala na jeho reakci. Klidně by se na tuhle nádheru dívala celé hodiny, ale byla unavená. A dnešek už byl plný překvapení. Chtěla si jen lehnout a několik hodin nikoho nevidět. Prostě ležet a spát.

Blake se bez mrknutí oka odstrčil od stěny a vyrazil chodbou nechodbou, po schodech, po rovné zemi, až k jejímu pokoji. Čekala, že bude bydlet někde v ubikaci s vojáky. Kdepak. Westlay ji překvapila. Znovu ji zavedl do západního křídla hradu a prošel kolem svých dveří a vyhnul se ještě dalším dvěma.

Dívka se snažila cestu i různé maličkosti zapamatovat. Červený koberec na stěně, sklo jež vytvářelo obraz boha slunce, Astera, kamenná zeď porostlá psím vínem či jedna rozbitá dlaždice, jí jednou možná budou k duhu.