Kings & Queens (CZ)

LVI.

Jinger

Princezna ležela na jedné velké kožešinové dece spolu s Klaire a Tanjou v tmavé jeskyni osvětlené jen pár svícemi. Nespala. Jenom ležela a přemýšlela, co bude dál. Myslela na svého bratra, který s ní nikdy moc nevycházel. Ale byli bratr a sestra, byli si bližší než se svým otcem. Myslela na Jackoba, na toho muže, do kterého se zakoukala ještě předtím než zjistila, že princ, nyní už král, je stejně dobrým člověkem jako Jackob. Vzpomněla si taky na Inu. Kde teď je a co dělá. Žije ještě vůbec? Ví o tomto útoku, který byl vedený na Westlay? A co všichni ti lidé, kteří zůstali ve městě? Pobijí je jako zvěř nebo vezmou do otroctví? Na tyto otázky nyní neznal odpověď asi nikdo.

,,Proč nespíte?" ozval se tichý postarší hlas kousek od ní. Opatrně se otočila na břicho a v záři svíček si všimla Hanse jak posedává na jedné z beden. V ruce držel svou hůl a druhou se opíral o dřevo. Jeho obličej byl napůl zahalený v temnotě jeskyně. Náhle jako by ještě víc zestárnul, nebo to bylo tím, že ho za svůj pobyt ve Westlay skoro nepotkala? Nevěděla. Nebyla si jistá.

,,Proč nespíte vy?" Hans se na ni usmál a poposedl si. Museli šeptat, aby nevbudili ostatní. V jeskyni byl až příliš velký klid oproti tomu, co zažili na hradě. Malé děti Tuimanu se lepily na své rodiče i prarodiče a snažily se zahřát. Kožešin sice bylo dost, ale ne nekonečně mnoho.

,,Trpím nespavostí ode dne, kdy Blakeova matka zmizela." Přiznal se bez ostychu. ,,V těch dnech jsem musel Blakea s Liwii hlídat ve dne v noci a zanechalo to na mně následky. Nemusím skoro spát, a taky... jsem už starý." Pokrčil rameny. Při svých slovech si pohrával se svou holí. Jinger přemýšlela, co se mu vlastně stalo.

,,Kdo vám to udělal?"

,,Co přesně?"

,,Kdo vás zranil, že musíte mít hůl?" Hans se podíval na svou zraněnou nohu, která z něj dělala mrzáka neschopného pokračovat ve své práci kapitána.

,,Už je to dávno. Stalo se to tenkrát v přístavu. Mohla za to zlodějka jménem Kárová Princezna." Jinger ji znala. Ne osobně, ale znala. Z příběhů, z báchorek co si i šlechta vyprávěla. Podle všeho to byla až moc dobrá zlodějka a ještě lepší hráčka karet. Jinger by jí ráda poznala osobně. Vážně, už delší dobou o tom přemýšlela. Zvlášť od té chvíle, co se dostala do Westlay. Tady totiž všechny příběhy začínaly.

,,Znám. Ale jen z vyprávění."

,,Možná buďte radši." Zasmál se potichu Hans. ,,Mezi zloději by jen tak někdo nepřežil. Ne na dlouho a..." Hans se náhle zarazil a pak se podíval na princeznu. ,,Vyhnula jste se bravurně mé otázce," Jinger se lehce usmála jeho všímavosti, ,,Tak tedy proč nespíte? Trápí vás něco?" Něco? Měla toho tolik. Tolik jí toho trápilo. Trevor. Jackob. Ina. Lid Westlay. To všechno jí tížilo na srdci. Ale mohla s něčím takovým ven?

,,Prostě se mi poslední dobou špatně spí. To víte, tohle... Je to špatná doba." Hans přikývl. Pak se ale zvedl z bedny a přešel blíž k princezně.

,,Mně můžete říct všechno princezno. Já si vaše tajemství vezmu klidně i do hrobu, na to se spolehněte." Jinger zaváhala. Ne, že by Hansovi nevěřila. Bylo vidět, že je oddaný královské rodině. Avšak skutečně by si vše nechal pro sebe? I to s Jackobem? Všechny její obavy? Její strach?
,,Pojďte," natáhl k ní ruku, druhou se opíral o hůl.

Jinger se podívala na dvě spící dívky vedle ní. Obě v klidu spaly. Dokonce i Kaila, což bylo jako boží dar. Den kdy měla porodit se blížil a její bolesti se stupňovaly.

Jinger opatrně přijala nabízenou ruku a nechala se zvednout. ,,Půjdeme kousek dál." Hans ukázal na uličkou vpravo. Jinger šla pomalu bez bot za ním. Bohužel, boty zde nenašli, takže její hladká chodidla, zvyklá jen na střevíčky, náhle cítila každý kamínek, každý střípek.