Kings & Queens (CZ)

LXVI.

Jinger

Dívka doufala v jediné. Že druhá skupina zvládla svůj úkol a dostala se do kasáren a zbrojnice. Zbraně byly potřeba, stejně jako lidé, které už měli na své straně. Postupovala vepředu celého batalionu. Nebála se pozvednout meč. Věřila totiž, že lidé jí pomůžou. Hans šel hned vedle ní a snažil se držet jak nejlépe mohl. Jeho noha nebyla překážkou. Měl síly na rozdávání. Ale na jak dlouho?

Cesta byla bez překážek. Nejspíš se většina vojáků Sorenu, a možných barbarů Figur, držela na hradě. Tuimani prohlíželi každý kout ulic, střech, stodol, všeho. Vojáci chránili královnu i lid, který postupoval směrem k cíli. Měli jasno, musejí dostat zpět do rukou svůj hrad, své město, celou zemi. Jinger se dotkla meče pověšenému na jejím boku. Příjemně chladil, ještě víc než zima kolem nich. 

Jinger dostala aspoň kožich na ramena, který našli ve skladišti. Když ale viděla ty malé děti, skoro nahé, okamžitě ho chtěla darovat jim. Ty ale odmítaly jak jen mohly. ,,Vidí ve vás to, co jste chtěla. Královskou rodinu. Proto si teď ve válce nic tak důležitého pro vás nevezmou." Vysvětlil jí Hans. 

,,Ale vždyť jim je zima." Protestovala.

,,Zahřejí se u ohně a svých matek. Ty mají dost kožešin. Nebojte se, královno." 

Nyní za něj byla ráda. Stejně jako několik Tuimanů. Konečně to vypadalo, že všichni přítomní dokázali aspoň na tuto chvíli přejít rozdíly mezi nimi. Kvůli Westlay a smlouvě chtěli všichni spolupracovat. Dívka s lukem šla kousek před Jinger a neustále se na ní otáčela. Jinger to neuniklo. Udělala pár rychlejších kroků a srovnala krok s ní. 

,,Děje se něco?" Zeptala se potichu. Dívka se podivila. Nečekala, že by na ní začala královna mluvit. Místo odpovědi zavrtěla hlavou. Jinger se však tak rychle nevzdala.  ,,Jak se jmenuješ?"

,,Eleanora, královno." Zamumlala dívka. 

,,Krásné jméno," usmála se na ní Jinger. ,,Si opravdu šikovná s lukem." Eleanora se usmála nazpět a pohodila se svým lukem. 

,,To nic není, královno."  Tváře jí zrůžověly nejen od chladu.

,,Ticho!" Ozval se Hans. Ukázal na budovu před nimi. Zbrojnice nebyla daleko. Stačilo přejít na druhou stranu.

Budova to byla vcelku malá. Kamenné zdi s několika okny, které propouštěly slabé světlo směrem k městu. ,,Musíme počkat na signál. Pokud žádný nepřijde-..." Hans radši o této možnosti nepřemýšlel. Nemohli si ji dovolit. Muselo to vyjít. Jinak byl jejich hrad ztracený. A jejich země též.

Jinger se dostala do předních linií ke generálovi, několika mužům a Tuimanům. Sledovala budovu, jestli nezahlédne zmíněný signál. Muž, který na ní pokřikoval ve skladišti vydechl bílý obláček vzduchu. ,,Má královno," zamumlal. Jinger se k němu pootočila. ,,Omlouvám se za své chování." Hryzalo ho svědomí. Neměl si tohle nikdy dovolit. Ale jeho rodina...

,,Omluva přijata," zašeptala Jinger a pohlédla znovu na kamennou budovu. Muž chtěl nejspíš ještě něco říct, ale jeden z vojáků ho přerušil.

,,Signál!" Hans zpozorněl a podíval se do oken. Opravdu. V levém okně na severovýchodě se rozsvítilo několik svící najednou. Zvládli to! Dostali do rukou zbrojírnu! Nikdo na nic nečekal. Vyrazili rázně k budově. A jediné, co je doprovázelo byl pach smrti.

Jinger zastavila a pořádně pohlédla do tmy kolem nich. Až teď si všimla mrtvých těl v rudých kalužích. Proto měli tak čistou cestu. Všichni, kteří se připletli do cesty Tuimanům, pobili. Někteří přes mrtvoly ve tmě klopýtli, jiní se jim vyhýbali obloukem. Jinger došla k další, tentokrát ne v rudé zbroji. Otočila tělo a zděsila se. Hans měl pravdu, barbaři z Figur využili své příležitosti. Kožené hadry nasákly krví. Vesty z brnění byly pomlácené