Kings & Queens (CZ)

Epilog

Ina

Modrooká seděla ve svém koženém křesle a pročítala si spisy od generálů Sorenu pohozené na už tak dost plném stole. Všechny byly napsány velice "čitelně" a "úhledně". Opravdu náramná zábava si všechno pročítat. Její stůl nebyl jediné neuklizené místo. U krbu se válelo několik kožešin bílých medvědů spolu s knihami otevřenými na různých stránkách. Knihovna neměla žádný řád, stejně tak poličky připevněné na stěnách. Ale jí to nevadilo. Brala to jako organizovaný nepořádek. A na uklízení neměla čas.

Tolik toho bylo před ní. Tolik změn, úprav a ona na to byla sama. Ne nadarmo se říká, plavat se nejlépe naučíš, když tě hodí do vody. A Ina teď plavala. Plavala a snažila se ne utopit v moři povinností.

,,Jak se vede mému nového kapitánovi?" Dívka zvedla unavené oči k muži ve dveřích. Jak ráda viděla někoho, kdo s ní soucítil. I on byl v úplně novém světe. On se také topil v problémech po svém otci. Nikdy by si nemyslela, že zrovna s ním najde společnou notu.

,,Je unavený, znuděný a nevrlý. Takže žádná velká změna oproti jiným dnům." Ina odložila papíry a nalila si z karafy čistého vína. Až nyní chápala Blakeovu chuť k pití. Potřebovala ho jako sůl, aby zvládla vše s přehledem. Její dávné tvrzení o čisté mysli jí zamávalo několik měsíců nazpět a vzalo si dovolenou na dobu neurčitou.

William si bez dovolení nalil také a jemně si s dívkou přiťukl. Ina se posměšně zakabonila.

,,Mám chuť všechny své rádce vyhodit z okna." Ina si při jeho poznámce odfrkla.

,,Defenestrace?"

,,Jedině v tom případě, že je vyhodím z nejvyššího patra hradu přímo na tvrdé dlaždice. Aby to mělo nějaký efekt." Sorenský hrad měl tu nevýhodu, že neměl skoro žádné věže či vysoká patra. Byl stavěn nejdříve jako zámek. Později se z něj stal hrad jenom díky místům, odkud mohli vojáci útočit. William se zhluboka napil rudého vína. Pak si vzpomněl proč sem vlastně přišel. Málem se zakuckal. ,,Zapomněl jsem. Čekám zvláštní návštěvu a byl bych moc rád, kdyby se naše vojsko předvedlo."

,,Mám jim říct, ať nasadí úsměv hodný královské rodiny a kření se jako ti nejhodnější miláčci? Bez zubů povětšinou? To myslím, že pro tebe neudělám." William položil sklenici zpět a naposledy se na svého kapitána usmál.

,,Je mi to jedno. Ale radím ti, přijď!" Dívka si unaveně povzdechla. Měla toho hodně. Nováčci se hrnuli jak diví do vojska. A ona samotná si připadala jako tělo bez duše. Nakonec však na jeho pozvání přikývla. Přeci jí to nezabije. Jen se tam ukáže, zjistí, kdo zase otravuje, a půjde zpět do své pracovny. Minule to byla královna vod. Přišla sama, a Ina se doteď divila tomu, jak se to Willovi povedlo. Rozhodl se s ní podepsat novou smlouvu. Její dcera, ať už byla kdekoliv, si ho nebude muset vzít a královna celému Sorenu zaručí pitnou vodu, která poslední dobou chyběla. Tato smlouva se oběma stranám zamlouvala a tak nebylo divu, že během pár dní lidé Sorenu tancovali v dešti, který z ničeho nic přišel v teplých dnech.

Pohled jí spadl na dopis s pečetí slunce a hor. Ležel jí tu už několik týdnů a ona nebyla schopná ho otevřít. Nejraději by ho hodila do ohně. Nechtěla vědět, co jí Blake píše. Dopisy, které otvírala, byly od princezny, nyní královny Westlay. Spolu s králem Trevorem už vládli půl roku. Tak dlouho neviděla Westlay. Jediné místo kam chodívala byl klášter Tabasar, místo posledního odpočinku její přítelkyně Liwie. Jak moc jí chyběla. Její poslední slova jí tížila na hrudi jako ten nejtěžší kámen. Slib mi, že mě nikdy nikdo nevyužije. A ona jí to slíbila. Nechala jí vybrat to nejhezčí místo v klášteře. Jezdívala tam často. Sestry jí už nechávaly chodit k hrobu samotnou. Znaly jí. Nebyla pro ně nebezpečím.