Kings & Queens (CZ)

XI.

Jinger

Princ Trevor byl opravdu milý muž. Pozorný, hodný, pohledný, no prostě dokonalý manžel jak by řekla většina šlechtičen. Ale ne pro princeznu Jinger.

Ona si přála někoho jiného. Chtěla muže, který si ji nebude chtít vzít jenom kvůli jejímu rodu, jejímu bohatství ani kvůli povinnosti. Chtěla muže, jenž ji bude milovat a ona ho bude milovat též. Ale to nešlo.

Když se před půl rokem dozvěděla o smlouvě, kterou podepsal její otec s králem sousední země, myslela, že buď zabije jeho nebo sebe. Nechtěla pomýšlet na svatbu. Byla mladá, opravdu hodně mladá a žila v knihách. Romány o pravé lásce jí nebyly cizí. Přečetla jich tolik a nyní mohla číst jen knihy o minulosti Westlay, rodech, právech, popravách a vládnutí. Nic co by ji bavilo.

Čajový dýchánek pro ní byl jako slast. Princ ho připravil nejen pro ni, ale i pro šlechtice. Ti se zde objevili hlavně kvůli jejich zasnoubení. Aby mohli popíjet, tančit, vychutnávat si přítomnost okolí. Konečně mohla mluvit otevřeně a Ina jí v tom dopomáhala. Nechtěla šaty nabízené ostatními ženami. Chtěla si udělat své, navrhnout a nakonec ušít. Jehla a nit jí vždycky lákaly. Musela však vždy zůstat jen u vyšívání. 

Pak ale Ina odešla i s Liwii a ona zůstala znovu sama. Hraběnka si nemohla odpustit pár nepěkných slov k její přítelkyni a taky k Liwii. Mluvila o neslušnosti nechávat tu princeznu samotnou, jenže Jinger to chápala. Ina tu byla hlavně kvůli svému tréninku, ne kvůli ní. Ano, byla její doprovod, ale Ina se musela učit jak v boji, tak ve vedení armády. Každá tu měla nějakou povinnost. 

A tak vyměnila Hraběnku Todoru za její další doprovod. Tanju. Vůbec nic o ní nevěděla. Jen díky jejímu tetování odvodila její původ. Tuimani byli různí. Ale co měli všichni společné byli obrazce na rukou. A těch měla Tanja požehnaně. Co už k ní tolik nesedělo byly její vlasy. Modré vlasy. Většina Tuimanů měla blonďaté. Takže její tmavá pleť a modré vlásky se zdály podezřelé. 

,,Proč si nesedneš?" Usmála se na dívku Jinger. Ta se ani nehnula a dál koukala na své malé střevíčky. Oblékali ji do krásných šatů, jenže tohle Tuimani nenosili. Byli zvyklí na lehký šat, skoro všechno odhalující. Tady, jako otroci, museli být oblečení do světle modrých oblečků jako ostatní služební.

,,Mám zakázáno sedět v přítomnosti šlechty, Vaše Výsosti," zašeptala dívka. Silný přízvuk byl slyšitelný na míle daleko. 

,,Tohle je rozkaz. Sedni si!" Tanja k ní zvedla ustrašené oči, ale nakonec udělala, co po ní princezna chtěla. Úleva na ní byla vidět okamžitě. Musely ji bolet nohy od toho neustálého stání.

,,Tak. Skoro nic o tobě nevím. Takže mám pár otázek." 

,,Jistě, má paní." Ruce položila do klína a čekala na princezniny otázky. 

,,Kolik ti je?" 

,,Dvacet let, Vaše Výsosti." Byla starší než si princezna myslela. Opravdu hodně starší. 

,,Zažila jsi válku?" Tanja se v tu chvíli napjala. Hned to však zamaskovala a nadechla se na odpověď.

 ,,Ne, Vaše Výsosti. Ne tu, kterou myslíte." Jinger nadzvedla nechápavě obočí. 

,,Povídej." Tanja hluboce vydechla a znovu se nadechla. Nezdálo se, že by chtěla mluvit. ,,Mně to můžeš říct." Jinger položila svou ruku na její. Tanja sebou cukla. Nebyla zvyklá na cizí doteky. 

,,Můj otec zemřel ve válce Tuimanů s muži ze Sorenu." Přiznala. ,,Matka pochází ze Tří Ostrovů na severozápadě." Jinger chvíli pátrala ve své paměti po mapě celého kontinentu, ale nemohla si tyhle ostrovy vybavit.  Tanja sklopila své žluté oči a Jinger se rozhodla ji už víc netrápit. Znovu popadla svůj blok s šaty a opatrně začala kreslit další.