Kings & Queens (CZ)

LVIII.

Tesák

Spolu s Odetou dorazili do hlavního tábora Uduů, nyní už bez velké újmy. Tesák si okamžitě všiml Loutkáře, kterého již moc dobře znal. Nezapomněl na něj zavrčet pokaždé, co se dostal do jeho blízkosti. Pořád v něm plál žár, pořád se v něm mísil vztek a nervozita kvůli Emirii. Ačkoli tito dva byli jen spojenci, nemohl potlačit tu ochranitelskou stránku, kterou k ní měl. Tenkrát ho zachránila. Nyní musel on ochránit ji.

,,Čím dříve najdeme vůdkyni," začala Odeta mezi malými domky, ,,tím dříve pomůžeme našim přátelům." Tesák přitakal a přestal přemýšlet o Loutkáři i Emirii.

Ať chtěl nebo ne, les k němu promlouval. Byl kouzelné stvoření. Valmader patřili zrovna k těm nejvíc nebezpečným. Pokud jste se chtěli bavit o potravním řetězci, stáli nejvýš. To ale neznamenalo, že jsou neporazitelní. Jiná kouzelná stvoření se jim bravurně vyrovnala. Ale jako zvířata tyto bytosti vedli.

,,Jedna oběť přinese víc než sto obětí pro nic." Tesák se při cestě k Ladě zastavil uprostřed kroku. Vítr vál a k jeho bystrým uším přinesl zpěv dívky o kus dál. Tenkrát si ji skoro neprohlédnul. Šlo mu jenom o to, aby byla Emi v bezpečí. Ale teď. Otočil hlavu za zpěvem a našel potrhanou holku sedět na schodech jedné z chatek. V drobných, skoro až kostnatých rukách držela kus klacku. Ne, nebyl to klacek, ale píšťalka. Malá, jemně vyřezaná, s jemnými znaky.  ,,Země volá o pomoc. Nechce krvácet, ale musí." Pokračovala dívka chraplavě. Skoro nic na sobě neměla. A přitom byla taková zima. Houpala se tam a zpět. Ničeho kolem si nevšímala. ,,A pak otec zradí svou dceru a krev splyne po vodě řeky," pokračovala dál. Ruce se jí třásly, ale hlas nikoliv. Přiložila malou flétnu k ústům a začala hrát píseň mrtvých. Odeta se zastavila kousek od Tesáka a nechápavě si ho prohlédla. 

,,Tesáku?" Ten však nevnímal. Přemýšlel. Ta dívka, skoro až dítě. Něco mu připomínala. Něco mu přinášela.  

,,A strýc bude chtít zabít skutečnou dědičku. Na trůně je vrah. Vrah, co má na rukou modrou krev." Flétnu položila do svého klína a dál zpívala svoji. Tesák opatrně, aby ji nevyrušil, přišel blíž.  ,,Země volá o pomoc. Příroda trpí. Krev splyne s čistou vodou...." Dívka se zasekla jen co byl Tesák tak blízko, že by po ní mohl chňapnout. Opatrně zvedla oči a podívala se mu do těch jeho. Celá byla jak kus ledu, zmrzlá, ztuhlá, ale oči měla s plameny. S fialovými plameny plnými bolesti a strachu. ,,Rozpoutej svůj hněv a budeš ušetřena." Zašeptala dívka než se zvedla a utekla někam mezi chatky. Bosá, otrhaná, a přeci... 

,,Tesáku? Musíme jít!" Napomenula ho rázně Odeta. Tesák si povzdechl a rozhodl se dívku najít později. Protože nyní nejspíš tušil něco, co jiní ne. 

***

Lada na ně čekala tam, kde i minule. Tentokrát však ne ve svátečním. Nyní na sobě měla brnění a kolem sebe vojsko složeno z mnoha bytostí. Někteří nepřekročí Les. Jiní se vrhnou přímo do bitvy. Tak zněla dohoda. A protože Les se hemžil kouzelnými bytostmi, tato bitva se mohla brutálně otočit. ,,Jsme připraveni!" Objevila se Tu vedle Odety a s kamenným výrazem dodala Odete několik informací. ,,Pokud zvítězíme, počítáme s podmínkami, které byli sepsány před několika dny."

,,Nic se nezměnilo, nebojte se." Odpověděla stejným tónem Odeta. 

,,V tom případě," Lada tleskla a vše se dalo do pohybu. ,,Během chvilky vyrazíme." Odeta přikývla a otočila se na Tesáka vedle ní. Ten už však byl dávno někde jinde. 

,,Kam si šel ty pomatený čokle!" Zavrčela Odeta a vydala se ho naštvaná hledat. 

***