Kings & Queens (CZ)

I.

"Kdybych nečetla tolik knih o zvířatech, myslela bych si, že horská zvěř je přátelštější k cizincům." Dvě mladé dívky už několik dní jely v sedlech svých královských ořů a snažily se dostat přes hory do nížin, kde na ně měl čekat kočár. Mohly jet po cestách, ale to by musely objíždět celé pohoří, což by jim zabralo nejméně další týden cesty. Jejich koně však trasu zvládli bez velkých potíží. Občas chtěli lehnout únavou, občas se začali bořit do měkké hlíny a dokonce jim párkrát sjela kopyta po kluzkých kamenech a málem vzali i své jezdce s sebou do propasti. Nic z toho se však nestalo.

"Zvířata tady v horách bývají často hladová, Vaše Výsosti. Není zde tolik jídla pro všechny. A přežije jen ten nejsilnější." Starší dívka, černovláska, dcera kapitána Radska a vědmy Marion, si cestu představovala jinak. A tak byla často úplně mimo veškeré dění. Málem se nechala i pokousat od bílých vlků a jedovatých ještěrů. I přesto teď kázala své svěřenkyni. 

Tohle ale nebylo to správné vysvětlení. Ona si nepředstavovala jinak cestu, kterou jely. Představovala si jiný výcvik a jinou lokaci, než byl jejich světadíl. Měla projít výcvikem na západních ostrovech, kde místo koní osedlávali draky. Dávná stvoření z bájí a pověstí. Jenže místo toho teď dělala doprovod princezně jejich království. To bylo něco, co opravdu "chtěla". Dělat chůvu malé princezničce. A ještě ke všemu si princezna vymyslela něco takového jako byla jízda bez strážců po horách, kde za ni nesla celou zodpovědnost Ina. 

"Ale zas na druhou stranu, berme to jako vojenský útok. Když na nás někdo zaútočí, nebo nám vleze bez dovolení na naše území, taky tasíme naše nejlepší zbraně. A oni to mají stejně. Jen s tím rozdílem, že rovnou zabíjí." Tuhle teorii princezně nemohla ani v nejmenším vyvrátit. Měla pravdu. Když nepřítel pronikl na cizí území, nikdy to nebylo bez obětí. 

Na to, kolik princezně bylo, se vyznala ve všem docela dobře. Až příliš dobře na ženu. Nebála se říct svůj názor a stála si za ním. Dlouhé blond vlasy jí spletla služebná do věnce ještě před odjezdem a kdo ví, zda král vůbec věděl o jejich jízdě na koni. Byla drobná a vypadala jako malá panenka, co ještě nevyrostla. Ina věděla, že princezna byla mladší než ona. Vždyť si pamatovala, jak se se svou matkou klaněly králi a královně a hlavně princezně, která ležela v kolébce. Stejně to tak bylo i u princeznina mladšího bratra. Byl o rok mladší a hlavně královnin miláček. 

 "Wardová?" Princeznin hlas zazněl až příliš jemně a něžně, než aby se dívka otočila k ní. Byla zvyklá na rázné jednání a tvrdý přístup. Tohle bylo až příliš přátelské. ,,Wardová!" 

"Ano, Vaše Výsosti?" Ina se zvedla na chvíli v sedle a trošku ulevila svému koni. Ten byl už dávno splavený z dlouhé cesty. Princeznin téže.
Hnaly je dost dlouho a stále to nevypadalo, že by se měly dostat ke hranicím druhého království. 

 "Znáš Jeho Výsost prince Trevora?" Její oči, pohyby rukou a napnuté svaly, mluvily za vše. Bála se, jaký princ bude. A Ina jí to neměla za zlé. Také by se nechtěla vdávat, ještě ke všemu v tak nízkém věku. A hlavně za cizího muže. 

"Bohužel, Vaše Výsosti. Ani s jeho Veličenstvem jsem se pořádně nikdy neviděla." Byl k tomu dobrý důvod. Od svého otce měla zakázáno chodit na tyto společenské večírky a plesy. Dělala by prý jen ostudu. A to byla asi pravda. Ať už by se dělo cokoliv, ona by dělala úplně něco jiného, než by měla. 

"A... myslíte si, že bude milý?" Ina pokrčila rameny. Netušila zda nafoukané princátko mohlo být milé, či něco podobného. Nikdy se s žádným princem nesetkala, jen s těmi z knížek a princezny bratrem Williamam. A v knížkách buď byli vyobrazováni jako velcí hrdinové, nebo jako malí spratci, kteří nevěděli, co by chtěli.