Kings & Queens (CZ)

X.

Velký obchod s drahokamy, náramky, náušnicemi, šperky a cetkami se nacházel v nejsevernější části města. Náměstí prince Arthura bylo dnes plné lidí kvůli známým trhům, které se zde každý týden konaly. Uprostřed náměstí stála velká fontána se sochou samotného prince. Teda, nyní už tam ta socha nebyla. Celá její podobizna zmizela přesně v den, kdy klenotnictví někdo vyburcoval. Zbytky sochy se válely na zemi a pověření lidé se ji snažili sesbírat.

Okna, dveře i rám nad nimi připomínaly včerejší noc. Zde nebyl obyčejný zloděj. Pomyslela si dívka, když vlezla do obchodu. Zde byla kouzla. A i když nerada, nyní chtěla dát Liwii za pravdu a přijmou možnost návratu Dorby. Vše vypadalo jako po užití moci. Zloději by šli po špercích, drahokamech, jenže ty tu zůstaly. 

Blake spolu s Jackem si vzali na stranu majitele obchodu, postaršího trpaslíka s dlouhým vousem až na zem, vráskami prolezlou tváří, velkým nosem, oblečeného do honosných zelených šatů s červeným páskem kolem boků. Na očích měl zlaté brýle s nejrůznějšími drahými kameny po stranách.

,,Co přesně se zde stalo?" Zeptal se asi už podesáté Blake. Dívka na něm viděla tu frustraci z mužíkových špatných nicneříkajících odpovědí. Všechno mu nedávalo smysl. Nemohl v tom najít žádnou souvislost. Až na ten prsten.

Ina a ještě dalších pár vojáků opatrně prohlíželi zbytky domu a snažili se cokoliv najít. I třeba jen malý vlas, řasu, kus látky. Jenže všechny jejich pokusy byly zbytečné. Každý šperk byl na svém místě nebo se válel někde po obchodě. Pokladu se nikdo nedotkl. Celý trezor byl zapečetěn a bez speciálního klíče nešel otevřít.

,,Já nevím jak to mám popsat. Černé šlahouny. Něco jako kdyby se temnota v pokoji změnila v bytost a najednou se zde prohnala vánice. Nic jsem neviděl a pak, když to ustalo, tak byl celý obchod na ruby." Mužík si celou dobu hrál s kouskem zlata na svém krku. Žmoulal ho v rukou pořád dokola, přitom koukal z Jackoba na Blakea. Ti měli oba založené ruce na hrudích a pozorně poslouchali.

Ina sáhla na jeden z rubínových náhrdelníků a prohlédla si ho. Byl moc pěkný. Tak pěkný, že by si ho vzal každý zloděj. ,,Ztratilo se něco?" zeptala se mužíka, který při jejích slovech sebou trhl. Podíval se na ni. Černá očka měl plná strachu. Na venek však tak nepůsobil. Něco na něm Ine nesedělo. A to něco mohlo být velice podstatné.

,,Ne, má paní. Nic... Teda... Nejspíš."

,,Jak nejspíš?!" zamručel Blake. Vytáčela ho tahle situace. Vytáčela ho přítomnost Iny. Vytáčelo ho pomyšlení na svou sestřenici, která měla nejspíš pravdu. 

,,No, neztratilo se nic z věcí ve výloze, ale já postrádám svůj starý rodinný prsten." Zamumlal se sklopeným zrakem na své nové vyleštěné boty.

,,Pokud nechcete, abychom to řešili, tak nebudeme." Ozval se Jackob rozhlížející se kolem sebe. Byl tu opravdu svinčík.

,,Ne-e...nechci vás zatěžovat zbytečnostmi. Určitě jsem ho jen někde ztratil." 

Blake pak mužíka pustil, aby se mohl vrátit domů a nechal znovu prohledat celý krám. Také zamířil k trezoru. Po tajných schodech, které se otvíraly v podlaze obchodu, sešel až dolů a začal prohlížet už po několikáté celý trezor. Pouze někdo z královské rodiny ho mohl otevřít. Oni a kapitán.

,,Ten muž určitě lže." Dívka ho následovala potichu dolů. Chtěla vidět ten úžasný trezor, ten poklad, který by určitě bylo lepší mít v královském hradě. 

Blake zanechal své práce a s kamennou tváří se a ni otočil. ,,Vrať se nahoru. Nemáš tu co prohledávat."

,,Nezajímá tě můj názor?" Muž se s povzdechem opřel o zeď vedle trezoru. Měla horší otázky než malé děti šlechticů. Samozřejmě, že ho její názor nezajímal. Byla to jen holka.