Kings & Queens (CZ)

XVIII.

Porada, výcvik nováčků, porada, řešení válečných tažení. To teď měla Ina na programu každý den. Blake se postaral o to, aby měla každý den, co dělat a nikdo s nemohl mluvit. Lordové samozřejmě měli spoustu otázek, Blake však zatím nechtěl nic vynášet na povrch. Stále pátrali, co se v tu noc stalo. Od smrti Ranii uběhl necelý týden. Ine to přišlo jako měsíc. Byla na sebe naštvaná, že si nedokázala vzpomenout. Proč šla ta žena za ní do pokoje? Co tam dělala? A hlavně, co se Ine dělo v hlavě, že nedokázala svou moc ovládnout?

Ženu mezi tím stihli zabalit do bílého plátna a zalít jí oči voskem. To už sice nepatřilo mezi Tuimanské zvyklosti, ale protože byla žena skoro celá ohořelá, rozhodlo se následovat dílo starých Westlayanů, kteří věřili, že vosk vyžene z těla zlé duchy. První nesplněný slib.

Jak princ Trevor, tak Ina se snažili krále přesvědčit o nutnosti ženu pohřbít tak, jak za doby Tuimanů. Jenže bez úspěchu.

Tanja po Ine házela nenávistné pohledy plné zášti a někde hluboko v jejích očích se nacházelo i pohrdání. Pro Tuimany bylo nesplnění slibu tou největší zradou. Nyní se jí důvěra Tuimanky bořila k zemi jako domeček z karet.

V noci nespala. Zůstávala vzhůru a sledovala spícího muže na kožešině u krbu. Večer spolu nemluvili. Skoro se na sebe nepodívali.

Dívka si pamatovala ten pocit samoty. Nesnášela ho. Ale vždy na to byla sama. Jenže teď to tak nechtěla. Chtěla cítit cizí teplo těla a zvuk bijícího srdce. A tak se přesunula na zem za Blakem. K jeho horkému a svalnatému tělu, co jí nabízelo aspoň v noci malé bezpečí. Teď by si za to nejraději nafackovala.

Nově začaly chodit i dopisy od jejího otce. První je přebíral Blake a konečně je pak předával jí. Nikdy se v nich nepsalo nic zajímavé. Otec se ptal na její výkony, vyhrožoval jí, že pokud nesplní výcvik tak ať se nevrací do rodného domova. Nikdy se však nezmínil o matce. Žila ještě vůbec?

Inu toto pomyšlení trápilo. V jejich rodině vždy byl patriarchát, i přesto, že její matka byla vědma, velice vážená žena ve společnosti. Vědem totiž bylo málo. Většina z nich byla ukrytá ve věštírnách, které obyčejný člověk nenašel pokud k tomu nebyl předurčený. Škoda, že její otec patřil do té skupiny. Jinak by se totiž nikdy s její matkou nesetkal.

,,O čem zase přemýšlíš?" zeptal se jí jednoho večera Blake. Ina seděla s knihou u ohně, ale vůbec nevnímala, co čte. Blake něco podepisoval za stolem, stále s očima přišpendlenými k papírům. Netušila, že ji po očku sleduje.

Ina zvedla oči a prohlédla si ho. Už delší vlasy mu padaly do očí a ruka se rychle pohybovala po papíře s inkoustem. Kožená uniforma kapitána se mu napínala při každém pohybu.

,,Stále mi leží v hlavě ten vykradený obchod. Neříkej mi, že někdo rozcupuje dům, ale nic nevezme." Vrátila knihu do police. Stejně ji nečetla. Jen koukala na slova a přemýšlela o úplně jiných věcech.

Blake si povzdechl, oči však nezvedl. ,,Máš zase chuť utíkat? Jen proto, abych pak já měl problém?" Zavrtěl s lehkým úšklebkem hlavou. ,,O tomhle teď nemusíme mluvit, příšero."

,,Ale musíme, abychom zjistili, co se dělo!" Zvýšila hlas dívka. Blake na ni překvapeně pohlédl. Nečekal takový odpor. Doufal, že už si to vyjasnili dostatečně. Pero s inkoustem raději položil na stůl.

,,A co chceš dělat?! Prohlédnout celý obchod lupou? Nebo mučit majitele?" Zapřel se rukama do desky a propaloval dívku očima.

,,Ani jedno. Tohle chce úplně někoho jiného. Chce to někoho, kdo se v oboru kradení vyzná nejlépe. Co myslíš, že jsem ten večer chtěla dělat? Jít na procházku? Nebo na exkurzi města, protože mě tam stále nikdo neprovedl?" Blake zavrtěl nad jejími slovy hlavou.