Kings & Queens (CZ)

LV.

Ina

Po prvotním šoku přišla beznaděj. Po beznaději zoufalství až se jí nakonec z hrdla vyhrnul strašlivý křik. První skupina zmizela v kouři moci jejího otce a ona s tím nemohla nic nadělat. Bylo to jak by se obří medvěd brodil planinou a zanechával za sebou jenom žal a strasti. Ina cítila tu bolest v hrdle. Cítila bolest v celém hrudník koši. A zvlášť na levé straně. Jako by její srdce puklo a pak se znovu spojilo, aby se mohlo rozdrobit na dalších milion kusů. Ten, komu před několika lety věřila, jí nyní zradil úplně nejvíce jak jen to šlo.

Nevnímala co dělá. Její tělo reagovalo samo do sebe. Mozek vypnul a nechal samotné končetiny si dělat co chtějí. Ina se ani nevzpamatovala a už její kůň cválal do magického kouře před ní. Nehodlala se vracet. Nechtěla poslouchat hlas své přítelkyně a Adrugy. Potřebovala chránit lidi, chránit vojáky, Károvou Princeznu, vždyť byla ještě tak mladá. Chránit Blakea. Ukázat mu, že může být tak dobrý kapitán jako on jí vnímal.

Crusades vcválal do oblaku černi a sklonil přitom hlavu ke straně. Sám cítil tu obrovskou sílu temnoty, ale nechtěl v tom svou paničku nechat. Byl s ní. Věřil jí. Oddaný až do konce svého života se jí rozhodl sloužit. A proto se teď hrnul ke středu toho největšího řinčení. Kopyty odrážel ze zmrzlé země sníh. Malé vločky mu dopadaly na hřívu a celé tělo. Užíval by si to, kdyby sám netušil něco špatného.

Ina slyšela výkřiky, dokonce i hlasy ostatních vojáků. Už byla blízko. Opravdu blízko. Blake určitě vydal rozkaz zaútočit, na cokoliv. Jenže Armáda Mrtvých měla výhodu, obrovskou. Jejich plán selhal. Nyní už jen mohli počítat mrtvé.

Ina se vyhnula obratem mrtvým tělům na zemi a ujížděla dál k největší vřavě. Oči se jí zaostřily právě v čas, aby si všimla letícího nože přímo proti ní. Pustila otěže a svou silou ho odrazila zpátky. ,,Jen ať si najde toho, kdo ho vypustil." Ucedila a jela dál.

Liwie

Ina jí zmizela z dohledu během chvilky. Liw ji nemohla skoro ani poznat. Byl to najednou úplně jiný člověk. Liwie se bála, že Ině ruplo v bedně a svou mocí zničí okolí během chvilky, ale musela jí věřit. Byla to Ina. Její přítelkyně. Slíbili si v dobrém i ve zlém, že spolu budou držet za jedno. A teď to bylo potřeba. Ina potřebovala ji.

,,Liw!" Vykřikl někdo, ale Dorba potřebovala ještě chvilku na uklidněnou. ,,Liwie!" Nebylo to z dálky, právě naopak. Někdo na ní mluvil hned vedle ní. Až nakonec jí u ucha zasyčelo malé stvoření její bývalé známé. ,,Liwie no tak!" Adruga popadla svého hada a nechala ho obtočit kolem ruky. ,,Musíme něco udělat, ta holka je šílená! Sama tam umře!" Liwie našla zlaté oči Adrugy a pořádně si jí prohlédla. Bylo to tak dávno. Tolik se toho stalo a nyní znovu stály bok po boku. A Adruga o ní měla starost. Měla starost i o Inu, jen to dávala zvláštním způsobem najevo. ,,Musíme něco udělat!"

,,Ale co?" Vypadlo konečně z dívky. Pevně chytila otěže a drtila je ve svých malých ručičkách jak nejvíce mohla.

,,Já nevím." Povzdechla si dívka a zadívala se na prach a kouř, který pomalu začal stoupat. Její síla už byla zbytečná. Nyní mohla své schopnosti využít jen Ina. Ale když ta musela rovnou do největší bitvy. ,,Nebo," zvedla najednou hlavu Dorba, ,,nebo můžeme zkusit poprosit o pomoc."

,,Ti z lesa už nám ji slíbili. Bude ale chvíli trvat než se sem dostanou." Odpálkovala ji Liw.

,,Ne ty hloupá!" Zavrčela Adruga. ,,Někoho, kdo už pár dekád přímo nesnáší Trevoltu a chce ji dostat do vězení na ostrově. Někoho ještě mocnějšího než je ona." Liwie náhle pochopila kam tím Adruga míří a slova z nich vyšla nastejno. ,,Sněm Dorb!"