Kings & Queens (CZ)

XVI.

Ina se nehodlala dál s Blakem hádat. Měla toho za celou noc dost. Skoro na všechno si pamatovala, zvlášť na tu ženu. Nechtěla o tom však mluvit. Ne teď. Ne s Blakem. Kdo ví, zda by ji on, zrovna on, pochopil. A proto teď cítila zodpovědnost za její památku. A také věděla, za kým se má vydat.

Potom, co se Blake vrátil zpátky do jejího pokoje spolu s dalšími vojáky, se ona rozhodla vyrazit k pokojům princezny Jinger. Ne že by ona něco mohla vědět, spíš její přítelkyně. Šla rychle, nechtěla nikoho potkat, obzvlášť ne někoho z lordů. Blake ji ještě než odešla povyprávěl o povyku u jejího pokoje. Lord Avensn jí byl od první chvíle nepříjemný a nyní ještě víc. Pokud by potkala zrovna jeho určitě by z ní udělal lovnou zvěř.

Venku už dávno vysvitlo slunce a ozařovalo svou krásou celý hrad. Velkými okny sem proudilo tolik světla, až si dívka musela zakrýt rukou oči. Někde tam v dáli byl její domov. Domov, do kterého by nejraději utekla a už se sem nikdy nevrátila. 

Seběhla několik schodišť a konečně zaklepala na dveře své paní. Otevřela jí Tanja, jako pokaždé. Před komnatou stáli dva vojáci, oba v tmavě modré, královské barvě. Oba byli obeznámeni o včerejším incidentu od kapitána. A proto měli uši i oči na stráži. ,,Potřebuju s tebou mluvit." Řekla Ina k Tanje a čekala na její reakci. Dívka už byla upravená, v dlouhých fialových šatech s volánky a stuhou ve vlasech. Modré vlasy zapletené, žluté oči obkreslené černou linkou. 

,,Co si žádáte, lady Ino?" Stejný chladný hlas použila i předtím. 

,,Pro začátek možnost rozhovoru mezi čtyřmi očima." Poukázala Ina na jejich obecenstvo. 

,,Ráda bych, ale nemůžu nechat princeznu samotnou," zavrhla její nápad. Ina si povzdechla a dvakrát přešlápla, aby se uklidnila.

,,Jde o jednu ze služebných."

 ,,Myslíte tu, kterou jste zabila?" Kamenný výraz mluvil v tu chvíli za vše. Ině málem vypadly oči z důlků.

 ,,Jak o tom víš?"

 ,,Klepy se tu nesou rychle, lady Ino." Tanja se podívala na oba strážné. To dívce moc nepomáhalo. Potřebovala od té holky zjistit víc. A i když byla vyšší, určitě i starší, Ina pokračovala v přesvědčování.

,,Já jí nezabila!" zavrčela jako vzteklý pes. Své dlaně semknula v pěsti. Tanju to nijak nevyvedlo z míry. 

,,To tvrdíte vy, dvůr si nyní myslí něco jiného." 

,,Pokud chceš, aby ta žena měla důstojný pohřeb podle vašich zvyků, tak nyní půjdeš se mnou." 

,,Vyhrožujete mi?" Tanja se narovnala jako pravítko a vracela odhodlaný pohled démonovi naproti sobě. 

,,Možná. My démoni nebereme svá slova nadarmo." Tanja přemýšlela o všech pro a proti s touhle holkou někam jít. Ta žena, která zemřela, jí byla blízká, stejně jako i ostatní služebné zde na hradě. Přála by jí, aby byla pochována podle jejich zvyků a ne podle zvyků Westlayanů. Proto nakonec sklopila oči a přikývla. Popadla svůj kabát z křesla a přehodila si ho přes ramena.

Ina poodstoupila ode dveří a nechala Tanju vyjít ven. ,,Postarejte se o Její Výsost princeznu Jinger!" Nařídila jim Ina, i když zde neměla žádnou moc. Věděla, že poslechnou. Jinger nyní byla snoubenka jejich korunního prince, to stačilo.

,,Půjdeme do mé komnaty." 

,,Myslím, že to je nyní místo činu, ne?" Tanja nadzvedla posměšně jeden koutek. Měla náhle aspoň trochu navrch.

 ,,Tak tedy do zahrad." Modrovláska pokrčila rameny a celou dobu šla po boku Iny. 

Ina přemýšlela, na co všechno se bude muset dívky zeptat. Co bude důležité a co ne. Co jí pomůže a co bude zbytečné. Prošly temnými chodbami hradu až se dostaly k zahradám. Nemluvily. Šly potichu jak myši. Podzimní vítr konečně nahradil léto. Zahrada byla skoro bez života. O kus dál se prohánělo pár dětí hrajících na babu, sluhové očesávali jabloně, i stromy s ovocem z dalekých zemí na severu. Pak tu byli i ti, kteří sbírali dřevo na zimu a odnášeli ho do skladů u hradu.