Kings & Queens (CZ)

XXII.

Blake

Blake zůstal stát jako přibitý. To co právě udělala? Jak se to stalo? Prošel nechápavě dýmem, který po nich zůstal a zastavil se u oken na druhé straně. Zmizely, obě dvě. Jestli Ina dokázala i tohle, tak co se v ní ještě skrývalo?

Blake rozčileně praštil do rámu okna. Ta malá potvora ho vytáčela každý den víc a víc. Začalo to ráno jejich malou potyčkou, pokračovalo to teď.

Na oslavy se mu nechtělo. Nebyl rád mezi tolika lidmi. A potom, co se tu děly tak divné věci se mu nechtělo dvakrát tolik. 

Od prince sice dostal dopis s prosbou vojáků na oslavě, což samozřejmě splnil, ale sám se oslav nezúčastnil.

Opřel se o stůl ve svém pokoji a přemýšlel nad její tvrdohlavostí. Byla to silná dívka, bláznivá. Taková, co měla vlastní hlavu. Musel se nad svým uvažováním usmát. Tahle že měla jednou vést armádu mrtvých? 

Rozhlédl se po pokoji. Kolik se toho za těch pár týdnů změnilo. On spal na zemi, ona v jeho posteli, Ariana se mu kvůli ní vyhýbala, Jackob byl pryč. To byl další strašák, co mu hlodal v hlavě. Měl zjistit o té misi víc informací. Danian byl skvělý vůdce, oni skvělí vojáci, tak proč ho po rozhovoru s Inou hlodalo svědomí? 

Raději zavrtěl nad tím vším hlavou a vydal se ke koupelně. Potřeboval teplou koupel, okamžitě. Sundal ze sebe zpocené oblečení a hodil ho přes židli v rohu. Rukou si přejel po vypracovaných svalech, pak po rozcuchaných vlasech. Měl bych se nechat ostříhat, pomyslel si.  A taky si po dlouhé době dopřát pořádný trénink. Svaly ho v poslední době bolely čím dál víc. 

Nechal si připravit teplou vanu plnou vody a položil se do ní. Zavřel oči, relaxoval. Konečně měl chvíli klidu...Jenže ten klid netrval dlouho. 

Do místnosti vběhla bez zaklepání dívka. Oči vytřeštěné, ale ne pohledem na něj. Měla je plné strachu. Blake se s leknutím nejdřív ponořil do vody, dokud si nepřiřadil obličej ke jménu. Tanja, princeznina komorná. Služka na jejich hradu. Vyplaval a rukou si otřel obličej. 

,,Copak nevíš, že tohle jsou soukromé pokoje?!" vyjel na ni. Tanja ho však neposlouchala. Hodila mu k nohám vany oblečení s mečem a snažila se popadnout dech. Vlasy měla na všechny strany, oblečení potrhané. Stalo se zase něco hrozného? 

,,I....I..JÁ..." snažila se promluvit. Jenže plíce jí zrazovaly. Předklonila se a snažila se nadechnout. Ruce si opřela o kolena a rozdýchávala to, co viděla. 

,,Co se stalo?!" Snad se nic nestalo princezně! Rychle popadl své věci a bez ostychu se převlékl před ní. Dívka stejně skoro nevnímala svět kolem sebe. ,,Dělej, řekni mi něco!" Popadl ji za ramena, jen co si zapnul opasek, a podíval se jí do očí.

,,Ina!" vykřikla a chytila ho za rukávy košile. ,,Je v lese, někde, já nevím kde... Jen vím, že dnes neměla nikam chodit!" Křičela na něj z plných plic dokud ji nezradily. Opřela se o rám dveří a pomalu po něm sjela k zemi. Blake si dřepl vedle ní a snažil se ji přinutit ještě něco říct. 

,,Co to plácáš?!" Nechápal muž. Nevědomostí se mu stáhlo obočí blíž k sobě. 

,,Princezna, princezna  mi nakázala ji sledovat. Viděla jsem ji s nějakým mužem. Pak bylo zatmění a pak utekla do lesa." Líčila v rychlosti Tanja. ,,Kdyby to nebyla přítelkyně princezny, ale..." To už Blakeovi stačilo. Dcera kapitána, nebezpečí temné magie, jeho hlava na špalku, dost důvodů proč se ji vydat hledat. 

,,Takže se teď taháš se služkami?!" Oba dva se otočili za pištivým hlasem ženy v zelených šatech. Ariana. Kde se tu tak najednou vzala? ,,Tohle jsem si o tobě nemyslela Blakeu Dawne!" Přešla blíž k nim, popadla Tanju za ruku a smýkla s ní  do vody o kus dál. Chvíli po ní Ariana házela naštvané pohledy než se znovu otočila k Blakeovi, ruku nataženou k úderu. Jenže muž byl rychlejší. Chytil její ruku kus od své tváře. Do těla se mu dostal hněv. Teď neměl čas řešit Arianinu žárlivost.

,,Nech ji na pokoji a prober se! Chováš se jak žárlivá manželka! Mám teď důležitější věci na práci!" Pustil její ruku a málem ji taky shodil do vody. 

,,Co máš na práci! Přefiknout další děvku?!" To mu stačilo jako záminka. Nevydržel to. Prostě jí jednu vrazil. Ariana v tu chvíli ztichla. Ve tváři psaný údiv jeho činu. Takhle s ním nikdo mluvit nebude!

,,Všechno je teď důležitější než ty! A jestli to chceš slyšet, tak klidně. Klidně rovnou teď půjdu a vyspím se s každou kdekoliv!" Jazyk se mu zasekl. Vzpomněl si, co chtěl udělat. Musel najít Inu a ne se tu hádat s touhle nánou.

Otočil se a vyrazil z místnosti rovnou ke stájím. Jeho kůň, Bukefalo, stál v posledním boxu a hrdě svého pána vítal. ,,Pojď chlapče, máme práci." Všichni byli na oslavě, nebo slavili na hradě. V lese by měl být klid. A jeho kůň nebyl jen skvělý běžec, ale také skvělý hledač. Vždy zvládl vycítit, co si jeho pán myslí a nyní bylo sakra moc potřeba, aby pochopil jeho myšlenky. Ty, které ani jeho pán nechápal. 

Silněji, než chtěl, ho popohnal a projel bránou. Les nebyl daleko, teď byla jen otázka, jak daleko se mohla dostat. A co se jí vlastně stalo. 

Bukefalo běžel jako o život. Přeskakoval spadlé stromy, běžel čerstvým bahnem, šlapal po kamenech. Nic ho nezastavilo. Jeho pán měl oči otevřené dokořán, ale tmou, co vládla kolem nedokázal prohlédnout. Jediným světlem mu byl měsíc, který se rozhodl lehce vykouknout a znovu se ukázat. Zastavil Bukefala a rozhlédl se kolem sebe. Měl si s sebou vzít nějakou louči. 

,,Příšero!" vykřikl do ticha lesa. Stromy se pohupovaly v jemném větru, vše mlčelo. Bukefalo zhluboka funěl a házel hlavou z jedné strany na druhou. Zatmění ještě neskončilo. ,,Ino!" zakřičel pro tentokrát její jméno. Nic. 

Chtěl obrátit koně a vyrazit na druhou stranu lesa, když v tom se ozval výkřik. Tak silný, bolestný, dívčí. Blakea polil mráz po zádech. ,,Jeď!" Popohnal Bukefala směrem, který možná vedl k dívce. Přeskočil spadlý strom. Přejel přes cestu a dostal se na mýtinu. Stromy zde neprojevovaly žádné známky života. Všechny byly uschlé. A u jednoho z nich, dívka s černo bílými vlasy a s šaty odhalujícími nezvykle mnoho. Blake si dovolil si ji prohlédnout. Měla jemné křivky těla, hezčí než Ariana. Ruce se jí klepaly, prsty u nohou trhala trávu. A její záda...

,,Ino!" vykřikl a slezl z Bukefala. Černý hřebec sebou škubl. Zvedl se na zadní a párkrát se otočil dokola. 

Dívka k muži zvedla uslzené oči. Ruce měla od hlíny a... Měsíc se znovu objevil na nebi a osvítil je. Její ruce byly od krve. A její záda jakbysmet. ,,Ino, kdo ti to udělal?!" Pomalu se začal přibližovat k ní. Ona však začala vrtět hlavou a šoupat se s tichými vzlyky dál od něj. ,,Ino, klid! To jsem já. Blake." Zvedl čisté ruce do vzduchu. Nechtěl, aby se ho bála. Jenže ona se stále snažila dostat co nejdále od něj. Zabránil jí v tom kmen stromu. ,,Ino, neboj se mě." Stačily by mu čtyři kroky a byl by u ní. Představoval si jak ji vezme do náruče a začne utěšovat. Že je všechno v pořádku, ona je v pořádku a nic jí nehrozí. 

,,Vypadni!" vykřikla najednou. Znělo to úplně jinak než ta Ina, kterou znal. Hlas měla hlubší, tvrdší. Jako by jí nepatřil. Její oči změnily barvu v černou. Tohle nebyla ta dívka, kterou znal.

,,Ino, chci ti pomoct. Nech mě se na tebe podívat." Dívka se na něj koukala, slzy jako hrachy se jí kutálely po tvářích než znovu vykřikla. Blakem projel další mráz. Hlasitě, hystericky vykřikla do ticha noci. Rukama si začala šmátrat na záda. Blake si až teď v měsíčním světle všiml něčeho, co jí vyrůstalo ze zad. Vypadalo to jako křídelní blána, černá a lesklá, podobná té netopýři, kteří létaly jen na Jižních Ostrovech. Nemohl tomu uvěřit, co se to právě před ním dělo? ,,Ino..."

,,Vypadni odsud!" Její slova s ním zacloumala. Ale ne k odchodu, rozběhl se k ní a chytil ji do náruče. Nevšímal si jejích protestů, prostě ji držel a nehodlal ji pustit. Její ruce odtrhnul dál od ran, kterou měla na zádech. ,,Blakeu!" Zdálo se mu to, nebo jeho jméno vyslovila s větší jemností než kdy předtím? Zvedl k ní obličej a všiml si, že už se konečně trochu uklidnila. Byla celá zpocená. Oči se jí pomalu zavíraly, hrudník se zvedal jak se mu chtělo. ,,Ino..." Položil si ji na bok do náruče, z jejích zad totiž začala růst křídla a spolu s nimi mnoho krve. 

,,Ty si prostě nedáš pokoj s démony, co?" Jemně se usmála a zvedla k němu, už modré, oči. Blake se šibalsky usmál. 

,,Nikdy." Ina se mu pokusila vrátit úsměv, ale to už její proměna pokračovala do další fáze. Silně chytila jeho ruku, skoro se bála, aby mu jí nerozdrtila. ,,Jen si posluž, teď na to totiž nejsi sama."