Kings & Queens (CZ)

XV.

Poté, co se unavila vzlykáním, dívka upadla do mdlob. Tahle holka měla snad omdlévání v krvi. Blake si vzpomněl na ten den, kdy zachránila lidi ze síně před jeho očima. Stejně jako předtím mu i teď ležela v náručí. Malá hadrová panenka, do které by nikdo neřekl, že dokáže být tak ostrá.

Měla mělký dech, vlasy rozhozené na zemi a těžká víčka zavřená. Kdyby ji chtěl někdo zabít, povedlo by se mu to. Tělo měla ochablé, jen její hrudník se zvedal ve skoro neviditelném rytmu vzhůru.

Blake, i přes bolest hlavy způsobenou alkoholem, dívku zvedl do náruče a přešel s ní přes střepy k jeho posteli. Snažil se být co nejopatrnější, ale jeho vlastní nohy ho v tu chvíli neudržely, a tak spadl spolu s dívkou do peřin. Hlavu položenou na jejím dekoltu zvedajícím se nahoru rychle vstal a zapřel se rukama u její hlavy. Chvíli ji pozoroval a přemýšlel nad jeho bláznivými sny. 

Zavrtěl několikrát hlavou, aby všechno dostal z hlavy a vstal. Musel někoho zavolat. Něco se tu stalo a on jako kapitán by tomu měl přijít na kloub, než se do toho začnou motat i ti, kterým do toho nic není.

Nejdřív však musel najít někoho pro Inu. Vyběhl z pokoje a utíkal chodbou dál. Obličej mu osvětlovaly hořící louče a než se dostal ke dveřím do věže přišlo mu to jako věčnost.

,,Liwie!" vykřikl a začal bušit do dveří. ,,Liwie, otevři!" Z druhé strany pokoje se ozvalo nepříjemné zamručení. ,,Liwie, jde o Inu!" To měl vykřiknout už dřív. Západka okamžitě povolila a dveře se dokořán otevřely.

 ,,Co se stalo?!" Liwie byla rozcuchaná na všechny strany, malý bílý župan a oči podlité krví z nevyspání.

,,Já, já nevím. Omdlela." Liwie nečekala na mumlání svého bratrance. Prostě se mu prosmýkla pod ramenem a utíkala chodbou k jeho pokoji. Hned za ní se držel Blake.

Liwie rozrazila dveře a málem vykřikla zděšením. Její přítelkyně ležela bezvládně na posteli a nehýbala se. Liwii se skoro až lekla, že vidí smrt. Nebo tomu tak doopravdy bylo? Ta černá kosa, která se houpala nad tělem Iny se jí nezdála? 

,,Udělej něco!" vykřikl Blake. Liwie přešla ke své přítelkyni a sedla si vedle ní. Začala jí hledat tep. Byl velmi slabý. Prohlédla její oči a tváře. Studená jak led, pomyslela si.

,,Co se stalo?!"

,,Nevím, prostě přišla celá vyděšená... pak omdlela." Liwie si s Blakem vyměnila ustarané pohledy. 

,,Liwie, ty to zvládneš. Pomoc jí." Liwie se otočila zpátky na svou přítelkyni.

,,A co když ne?" zašeptala. Blake se naštvaně posadil vedle ní a popadl ji za ramena. ,,Co když ji tím zabiji?"

,,Liwie, jsi úžasná, tak mi dokaž, že jsi nezapomněla všechno, co tě má matka naučila!" Liwie si povzdechla. Matka Blakea ji naučila hodně. Opravdu moc. Ale, co když už to zapomněla? Pak však přikývla. Musela to zkusit. Na Ine jí záleželo. Nechtěla, aby umřela. 

,,Ale odejdi." Blakovi se moc nechtělo. Nechtěl riskovat, že by se něco mohlo stát i Liwii, ale co mohl dělat? ,,Běž, udělám co budu moct a dám jí něco na klidný spánek." Její zlaté oči teď svítily jako milióny drahokamů. 

Blake se opatrně zvedl a naposledy stiskl Liwii rameno. ,,Ty to dokážeš!" Řekl nakonec a vyběhl ven z pokoje. Snad tam ještě nebude povyk. 

Nebyl dost rychlý. Před Ininým pokojem se za tu dobu stačili nashromáždit lordové, dámy i samotný král s princem. Jeho děd tu byl též a rozhodně se netvářil dvakrát šťastně.