Kings & Queens (CZ)

XXXIII.

Když za ní ještě ten večer přišel Blake s tím, že budou zapalovat hranici Ariane, Ina hluboce nesouhlasila. Okamžitě mu nařídila, aby jí vytáhli z hranice a nechali jí samotnou vybrat místo na pohřeb. Dívky ze Sorenu si nevybíraly, kde budou pohřbeny, ale Ina nyní hodlala udělat něco, co by se jejímu otci ani v nejmenším nelíbilo.

Blake svolal pár vojáků a nechal se řídit pokyny Iny. Dovedla je až k moři. K přístavu. Vítr burácel jako už dlouho ne. Ininy vlasy se obracely tam a zpátky. 

Rozhodla se dívku nepohřbívat, ani ji nezměnit v prach, ne. Rozhodla se ji utopit do hlubin Artanaského moře. To byla totiž ta největší potupa, co mohla nyní otci udělat.

,,Vážně? Nic lepšího?" zamumlal Blake vedle dívky. Ina koukala do dálky. Až tam, kde se voda spojovala s temnou oblohou. Neviděla za moře. Neviděla by ani nejbližší z ostrovů. Co však viděla byl nový začátek.

,,Tohle je to nejlepší, co ji mohlo potkat." Z úst jí odkapával jed. Nemyslela to vážně. Samozřejmě to bylo to nejhorší. Vojáci její tělo vhodili do vody jako rybu a Ina ještě dlouhou dobu koukala,  než tělo úplně zmizelo pod temnou hladinou. Tam v hlubinách ji snědí dravé ryby. Nebo ji proud odvleče třeba k ostrovům. Či jen prostě zůstane ležet na dně a její pokožka se brzy ztratí v zapomnění.

,,Jak se cítíš?" zašeptal Blake potom, co svým mužům dal povel k odchodu a zůstal v přístavu sám s Inou. Nacházelo se tu jen pár lodí, většinou rybářských. Vzduch byl cítit solí z moře. Pěnové vlny narážely do dřeva, na kterém stáli. Dnes nebyl dobrý den.

,,Jak asi. Přežije ten nejsilnější." Pokrčila dívka rameny. Měla na sobě černý plášť, znovu uniformu. Ale tentokrát ne Sorenu, tentokráte měla uniformu Westlay. Jejich tmavě modrá se jí víc zamlouvala. Víc než karmínově rudá.
,,Co bys dělal, kdybys zjistil, že tě tvůj otec chtěl zabít, aby si mohl udržet své místo? Nechal zabít tvou matku, aby mu nemluvila do práce a nakonec pozabíjel muže, kteří za nic nemohli?" Blake se na ni překvapeně podíval. O svých mužích věděl. O jejím otci taky. Ale to, že její matka byla mrtvá pro něj byla novinka.

,,Jak ses to dozvěděla?"

,,Od Královny vod." Řekla prostě dívka. Nemělo cenu to rozmazávat. Nemělo cenu se v tom hrabat. Nechtěla o své matce mluvit. Ne před ním. Ne teď.

Studená voda dopadající dívce na tvář ji probrala z přemýšlení. Zvedla oči k nebi a uviděla malé kousíčky bílého prachu. Sníh. Začalo sněžit. Musela přivřít víčka. Studené kousky ji zamrazily na tvářích.

,,Zima převzala svou vládu," zamumlal vedle ní Blake a nadzvedl jednu ruku. Na dlaň mu dopadlo několik vloček. Brzy začne sněžit o sto šest. Jak tomu bylo ve Westlay zvykem. ,,Vrátíme se!" Nebyl to návrh. Byl to rozkaz. A Ina ho velice ráda splnila. I když místo do hradu zamířila do stájí. Blake ji nechal. Řekl jen ať pak jde do Liwiina pokoje. Věděl, že by dívka nechtěla spát tam, kde byla málem zabita. A ani on se na to necítil. Proto se rozhodl spát znovu u své sestřenky. Tentokrát však u krbu na kožešině. Ne v křesle.

Ina otevřela dveře do stájí. Hned z dálky ji uvítalo zafrkání Crusadese. Jeho černá srst se leskla ve světlech lamp. Dívka došla až ke dvěma spřáteleným koním a oba je objala kolem krku. Koně ochotně přisunuli svá těla blíž.

,,Jednou, až ze světa vymizí všechna láska, i ta rodinná, tak se svět propadne do časů, kde nikdo nebude moci věřit nikomu." Vydechla do Bukefalovi srsti. Ten jen párkrát na souhlas zahrabal kopytem v podestýlce pod ním.

,,Moc pěkná slova, od démona." Ina okamžitě zbystřila. Nevšímala si okolí, takže si ani nemohla všimnout muže ve vedlejší stáji. Jemně hladil krásného hnědáka po lysině. Poznala ho během chvilky. Ivan.