Kings & Queens (CZ)

LVII.

Ina

Obklopila jí potrhaná křídla. Byla v oblacích, v něčím náručí a ten někdo ji svíral jako by jí nikdy nechtěl pustit. Ne bolestivě, ale ochranitelsky. Přátelsky. S potřebou jí držet dokud bude mít sílu.

,,Jsi v pořádku?" Během milisekundy se jí vybavily její staré noční můry. Všechna něžnost okamžitě zmizela a nahradil jí strach a vzdor. Její minulost v táboře. Muž, co jí málem zabil. Muž, co jí od malička nenáviděl a chyběl mu tak malý kousek odvahy v sebe sama. Kdyby si tenkrát více věřil byla by už mrtvá.

,,Garrete?" Zašeptala, avšak nechtěla tomu věřit. Vždyť má být mrtvý? Zabili ho. Spolu s dalšími generály. Tenkrát v noci umřel! Nevěřícně otevřela oči a přesvědčila se sama, zda si jenom její představivost nepohrává s jejím myšlením. Nebylo tomu tak. Jeho tvář poznala okamžitě.
Silné rysy, tmavé oči, vlasy ostříhané nakrátko. Kamenný výraz, co jen málokdy změnil podobu. Byl to on. A vypadal... Starší, jak jinak. Ani jeden z nich už nebyl dítě. Oba vyrostli a stali se silnými démony. I přes to všechno.

,,Jsi v pořádku?" V jeho hlase zazněla starost. Starost, kterou rozhodně nečekala. Tento muž se jí snažil zabít. Ukrást jí to nejcennější co měla. Křídla. A taky se mu to povedlo. Ne přímo jemu, ale někomu dost podobnému. 

,,Co tady děláš?" odpověděla mu otázkou a nechala jeho upadnout do hlubin. Všimla si jak Garret polkl. Ani jednou se na ní nepodíval. Jako by pohled na ni neunesl a stále viděl jeho vlastní činy. ,,Garrete!" Zamračila se dívka a pohnula se v jeho náručí. Její rány z boje s otcem se okamžitě ozvaly. Dívka zasyčela. 

,,Nehýbej se! Vypadá to, že máš velkou ránu na boku!" Napomenul jí Garret. Ina ucítila jak muž změnil směr. Začal klesat k zemi. Ina otočila hlavu na stranu a všimla si, že jsou blízko Hlubokého lesa. 

,,Proč mě neseš sem?" Jen co dopadli vypadla mu z náručí na zem. Její rána jí bodla jako ostrý nůž, takže skončila na všech čtyřech. Hluboce se nadechla a znova sykla.  Byl to tvrdý dopad a ona už byla rozlámaná. Sníh jí obklopil ruce a začal jí štípat v ranách. 

,,Protože odsud půjdou tví přátelé." Argumentoval hned. ,,Tvůj otec by tě zabil pokud sis nevšimla." Garret dřepl vedle ní a podal jí ruku, aby mohla vstát bez velkých obtíží. V jeho očích už se nezračila nenávist ani strach. Tentokrát v nich Ina viděla něžnost, laskavost, smutek. Tohle byl jiný člověk, než kterého potkala před několika lety v táboře. Změnil se. K lepšímu. Ina přijala jeho ruku a nechala se vytáhnout na nohy.  V uniformě Sorenu mu to slušelo až...

,,Co se ti stalo s křídly?" Zeptala se s kamennou tváří dívka. Nechtěla, aby viděl jak moc jí to zasáhlo. I když tohoto muže nesnášela, nechtěla aby to, co prožila ona prožil i někdo jiný. A jeho křídla vypadala opravdu oškubaně. 

,,Mohl bych se zeptat na to samé." 

,,Měsíc." Odpověděla snadno a rychle.

,,Kapitán Ward." Ina polkla. Její otec, že by udělal něco takového svému oblíbenci? Jenže Garret mluvil tak vážně, jako ještě nikdy. Vyrostl z něj muž. Z obyčejného floutka se stal bojovník.  ,,O tom ale nechci mluvit." 

,,Vážně ne? Tak proč jsme tak daleko boje?" 

,,Zase tak daleko ne," Garret ukázal za Inu a ta se otočila. Jen pár metrů od nich stáli Kouzelník, generál a jeho lukostřelci. ,,Kdybys začala křičet, uslyší tě." Ujistil ji. 

,,Myslíš? Když je někdo zabraný do války, nevšímá si věcí okolo." Garret pokrčil rameny.  ,,Co chceš?!" 

,,Co chci?" Garret zavrtěl se smutným úsměvem hlavou a složil svá křídla k zádům. ,,Odpuštění? Svobodu? Možnost volby?  Otevřít ti oči. Bylo by toho dost." Pokrčil rameny. ,,A aspoň něco mi můžeš přinést ty."

,,Jak to myslíš?" Založila ruce na prsou a nespouštěla z něj oči. Nikdy mu neodpustí to, co udělal. Co se jí stalo. 

,,Vím, že mi nikdy neodpustíš to, co se stalo." Měl pravdu. I mluvit s ním se jí příčilo. Ale na druhou stranu, nyní ji zachránil od jisté smrti. ,, Své svědomí zpytuji u Boha. Ale můžeš mi zařídit svobodu."

,,Jak?"

,,Vyhraj tuhle válku!" Ina neměla slov. Co na tohle taky odpovědět. Copak neviděl ten masakr? To, co se dělo jen pár kusů světa od nich? 

,,Jak? Naše plány ztroskotaly. Dostal jsi mě moc daleko od otce! Naše Dorba našla tvou a ne otcovu mysl. Zkazil sis to sám!" Pomalu ale jistě začala křičet. To se Garretovi moc nelíbilo, ale počítal s tím. Udělal rychlý krok k ní a přiložil jí ruku na ústa. 

,,Nech mě mluvit! Kdo myslíš, že vašemu zvědovi řekl o útoku?" Ina to moc dobře věděla. Tenkrát si nebyla jistá, ale nyní už ano. Byl to on. Jenže, co když jenom hrál nějakou frašku?  ,,Tvůj otec mi to nakázal. Musel jsem to udělat, pokud jsem se chtěl dostat k tobě. Vím, že si ještě nevytáhla všechny esa z rukávu a máš na své straně mnoho pomocných útočníků." Pustil ji a znova ustoupil. Ina nevykřikla. Mlčela. ,,A sama dobře víš, že s Dorbou se nedá bojovat bez pomoci."  Garret si povzdechl. ,,Navíc," začal opatrně, ,,Dorba má vašeho krále." To Inu zaskočilo. Vždyť Trevor měl být ve Westlay. Spolu s princeznou a Hansem. Všichni se měli vydat do jeskyní, kde budou v bezpečí.

,,Cože?" 

,,Napadli hrad, to asi víš." Ina přikývla. ,,Dorba počítala s tím, že se princ vydá pro prsten. Prsten, který patřil Westlay. Tam ho dostala." To byla pro Inu novinka. ,,Pokud nebudeš bojovat jinak, ten prsten tě zabije. A ne jen tebe."

,,O to se nestarej!" Odsekla hned Ina. Garret nevěřícně zavrtěl hlavou.

,,Myslel jsem, že tuhle válku chceš vyhrát!"

,,Taky že ano! A jak si řekl, ještě jsem nevytáhla všechna esa." Ina se podrbala na krví potřísněné tváři. Nesnášela ten pach. Pach smrti a bolesti. Jenže se s ním musela naučit žít.

,,Ino," Dívka se zadívala na muže, ,,Víš, že v tomto nejsi sama. Že jo?" 

,,Myslíš?" 

,,Slibuji, že v této válce nebudeš sama. Měla si odvahu se změnit. Změnila ses. Tak teď musíš změnit svět!" Jeho silná slova jí zasáhla. Ale měl pravdu. Změnila se. Stala se kapitánem. A nyní se musel změnit i svět. Byla potřeba nová vláda. 

,,Dobře, ale jak podle tebe máme bojovat s Dorbou?" Garret se usmál a ukázal rukou za vojáky, někam daleko, hodně daleko, ale i přesto si toho Ina všimla. 

,,Tvá přítelkyně je chytřejší než se zdá." Ina pomalu přikývla. Začínalo jí to docházet a vlastně se jí ten nápad i líbil. 

,,Sněm Dorb."

,,Přesně, někdo, kdo může mít nad Trevoltou ještě větší moc."