Kings & Queens (CZ)

XIV.

Blake

Blake čekal naštvané pohledy, nepříjemné ignorování či našpulené rty jeho milenky, Ariany. Byla už prostě taková. Jakmile se kolem něj motala jiná žena mohla z toho lézt až na půdu. V tom lepším případě jen prskala. V horším, padaly hlavy. 

Ina odešla ani se neohlédla jeho směrem a zavřela za sebou dveře. Blake s povzdechem zvedl mísu, teď už bez vody, a vrátil ji na své místo do koupelny. Ta kožešina ho nemrzela. Opravdu se jí už chtěl zbavit. Koho se nechtěl zbavit byla v tu chvíli Ina. Měl tolik otázek. 

,,Něco nového?" Zkusil to. Odpovědí mu bylo ticho. Jak očividné. Nešlo o to, zda tu ženu znal osobně nebo jen pracovně. Jí to prostě vadilo.

Vrátil se do pokoje a našel ji uraženě sedět na židli u knihovny. Byla oblečená do šatů s oranžovou barvou a s několika spodničkami. Blake tomu nerozuměl. Takže pro něj to byly jen obyčejné šaty.

,,Jestli budeš mlčet, tak můžeš jít. Mám důležitější věci na práci."  Nejhorší vlastnost této ženy. Její nezúčastněnost při hádkách. Měla vlastně vždy vyhráno. Mlčením. 

Blake popadl papíry, co ležely na stole, otevřel dveře a bez její odpovědi na otázku se vydal za svým dědem. Chtěl mu říct o tom, co Ina udělala a co se mohlo stát.

Cestou potkal Jackoba. Byl celý udýchaný a jak se zdálo chtěl ze sebe vysoukat omluvu. ,,Nemám ti to za zlé. Ale pro příště si tu holku pojistit líp! Víš, co se mohlo stát!" Nechtěl na něj křičet, jenže nešlo to jinak. ,,Mohla umřít!" Jackob vydechl vyčerpáním.

,,Copak, bojíš se o ní? " Neodpustil si rýpnutí.

Blake protočil očima. Tahle poznámka byla úplně zbytečná. ,,Bojím se o svojí hlavu. Kdyby se jí stalo cokoliv, tak to jde na mě. Já ji mám cvičit." Vysvětlil. Jackob chápavě přikývl.

,,Takže si ji mám jít najít?" Blake mu přikývnutí vrátil. Nejspíš šla do svých komnat, ale to u ní nikdy nemohl vědět jistě.

,,Fajn a promiň brácho, že ti dělám takové problémy." Blake si povzdechl. Problémy mu nedělal Jackob. Ina byla to kvítko, co je spouštělo.

,,Ty za nic nemůžeš. A teď běž. Uvidíme se zítra."

,,Dobrou noc." Oba se vydali svým směrem a už se neohlédli. Všechno podstatné si řekli. Jackob pro Blakea byl opravdu jako bratr. Vyrostli spolu. Cvičili spolu. Po smrti Jackobovy matky byl u vojáků pečený vařený. A Blake věděl o jeho věrnosti koruně. Jackob byl muž, který potřeboval vědět, že má co chránit. Proto mu dal na starost Inu. Aby ji mohl chránit.  Bohužel, Blake netušil jak těžké to bude. 

Když vešel do dědovy pracovny, vládlo v ní ticho. Malá svíčka hořela na stole a po zemi se válelo pár papírů. Z vedlejší místnosti byla slyšet voda. Obešel stůl a otevřel dveře do další místnosti, ložnice. Jeho děd už měl připravené věci na spaní na posteli a závěsy byly zatažené. Škoda, že ho ještě Blake bude otravovat.

Z místnosti hned vedle ložnice, ale i vedle pracovny, vyšel postarší muž s ručníkem kolem pasu a holí v pravé ruce. Vyjukaně se na Blakea otočil a změřil si ho pohledem.

,,Co tě sem přivádí v tak pozdních hodinách? Neměl bys už spát? Večerka je v deset." Otázal se ho Hans.

,,Rád bych, ale ta malá potvora mi nedá spát." Doufal, že Hans pochopil, na koho narážel.

,,Ale? To až tak? Ariana už tě omrzela?" Dobíral si ho stejně jako před chvílí Jackob. Proč všechno, co řekl vyznělo opačně? Ta dívka mu dělala jen samé problémy!