Kings & Queens (CZ)

XX.

Jackob

Vojenský pluk byl už jen pár kilometrů od zničených vesnic. Táhly se několik dní, díky koním se na místo dostali rychleji. Také znali dobré zkratky a okliky, které jiní nepoužívali. Tudíž jim nikdo nestál v cestě.

Založili tábor kus od incidentu a rozhodli se přenocovat. Bylo zbytečné táhnout unavené vojáky dál. Nebyli by pak použitelní.

Jejich nadřízený, Danian Filson, známý velitel a jeden z nejbližších samotného kapitána Blakea Dawna, se rozhodl nechat své vojáky odpočinout. Jackob Daniana znal od samotného začátku pobytu u vojáků. Byl o dva roky straší než Jackob. I přesto ho bral jako sobě rovného.

,,Řekl ti Blake nějaké podrobnosti?" Vkročil Jackob do velkého stanu velitele. Modrá látka zachycovala všechno světlo ve stanu, takže ven ani dovnitř nebylo vidět. Kolem dokola byly poházené po zemi tašky, v rohu provizorní lůžko a uprostřed toho všeho velký stůl s mapou. Ostatní vojáci měli menší stany postavené okolo.

Rukou se oba muži pozdravili a Danian nalil trochu vína do druhého poháru. Jackob ho s potěšením přijal. Oproti Danianovi byl tmavší, jeho hnědé kudrnaté vlasy se rozhodně nepodobaly Danianovým blonďatým, svázaným mašlí.

,,Kdyby něco věděl, určitě by mi to řekl. Bohužel, ani on se nic nedozvěděl od našich špionů," přiznal nerad Danian. Už dávno sundal vojenskou uniformu a vyměnil ji za pohodlné kalhoty s volnou černou košilí. Jackob si všiml malého prstýnku na jeho levé ruce. Byl zasnouben. Jeho drahá se u nich v kasárnách objevovala skoro každý den a pro každého měla nějaké to vlídné slovo.

Klare, úplný opak Daniana, byla sice jen dcera pradleny, ale stačila jediná jiskra a Danian věděl, že jinou nebude nikdy chtít. Byla drobná, o tři hlavy menší než Danian, černovláska s vlasy až pod zadek spletenými nejčastěji do krásného copu.  Určitě už se těšil až odsud vypadnou a on se k ní bude moci vrátit.

,,Přidáš se k nám u večerního ohně?" Jackob do sebe hodil celý pohár a otřepal se. Měl rád víno, ale ne ve službě. Raději by neměl pít. Měl pak akorát zastřenou mysl.

,,Ještě musím něco dodělat, ale jen co si srovnám všechny potřebné dokumenty tak jsem tam." Usmál se na něj a ponořil se zpět do svých papírů.

Jackob vrátil pohár na své místo.
,,Tak tedy u ohně." Rozloučil se a vyšel ven do temné noci. U stanu stáli dva strážní. Ani jeden se nehnul. Byli vycvičení jinak než ostatní vojáci. Měli hlídat a nedat na sobě znát žádnou emoci. Těmto dvěma se to vedlo naprosto dokonale. 

Porozhlédl se kolem sebe. Stráže o kousek vedle se zrovna měnili na hlídkách. I na něj v průběhu noci přijde řada.

Prošel suchou trávou za stanem a došel až k posezení z klád u ohně. Vojáci si je sem nanosili během volné chvíle a nyní si kolem dokola předávali láhev s vínem. Tábor založili v malém kaňonu, při možnosti útoku by měli větší možnost se ubránit. Nebo si to alespoň mysleli. 

Jackob si sedl vedle dvou mladších vojáků, co napjatě poslouchali příběh od Kadena, staršího vojáka, co už snad přežil úplně všechno. Zrovna držel láhev vína a vyprávěl staré historky z mořské plavby, kdy je napadli sirény. Měli přepravit kusy vzácných kovů zpět do Westlay, ale tahle situace jim to o dost ztížila. Jejich kapitán, teď už dávno mrtvý, vyměnil u Dorby za svůj život ochranu lodi, takže kromě něj, se celá posádka dostala zpět v pořádku a bez velkých škod. Rád vzpomínal na svého dávného přítele a v žádném z příběhů na něj nedal dopustit.

Láhev vína doputovala až k Jackobovi. Chtěl ji odmítnout a poslat dál, ale Kaden ho zastavil.

,,Chlape, povídej nám něco! Moje historky jsou už ohrané. Ale ty jsi mladý, máš nové zkušenosti. A dlouho jsi nebyl s námi v žádné bitvě. Cos celou tu dobu dělal?" Věděl, že by měl o Ine pomlčet, ale ty nenasytné pohledy vojáků ho přesvědčily o opaku.