SPOILED | bts ✔

14

Sage našla útočiště v univerzitní knihovně. Ostatně tak jako vždycky. A jako vždycky toho měla hodně co dohánět, aby všechny zadané práce stihla odevzdat včas. Protože v uplynulých dnech neměla čas a už vůbec ne ani pomyšlení na to, že by se věnovala škole, přestože si moc dobře uvědomovala, že by měla.

No teď se jí to vymstilo a nahromadilo se jí až příliš mnoho povinností a ten časový skluz byl bohužel velký.

Jenže nebylo už snad vůbec nic, co by vycházelo podle jejího plánu.

"Co je to tentokrát?"

"Nezůstala jsi."

"A proč bych měla?"

Když se po charitativním večírku probudila vedle Taehyunga, nečekala na společné dobré ráno a odešla. Nemělo žádnou cenu zůstávat. Chtěla se vyhnout jakémukoli rozhovoru a chtěla se vyhnout i zbytku lidí v domě. Respektive se chtěla vyhnout především Jungkookovi a Jiminovi.

Taehyung si povzdechl. "Nezajdeme někam jinam?"

"Ne. Mám toho hodně co dohánět a taky si nemyslím, že bychom spolu měli někam chodit."

"Někdy tě mám fakt plný zuby. O co ti jde? Proč se spolu nedokážeme normálně bavit?"

"Ublížil jsi mi. Kolikrát ti to mám vysvětlovat?"

"Kolikrát ti mám vysvětlovat, že jsem nemohl nic dělat? A taky kolikrát ti musím říkat, že mě to mrzí? Po tom večeru jsem si myslel, že... No že bychom mohli zase začít znovu. Nebo aspoň tam, kde jsme skončili. Sage, přece nezahodíme naše přátelství, prosím. Kvůli jedné chybě. Vždyť ty a já... Vždycky jsme byli spolu a mělo by to tak být i dál. Nebo si myslíš, že mi vůbec nechybíš?"

Sage měla pocit, že by mu někdy byla schopná odkývat naprosto cokoli. Jako třeba teď. Snažila se však ovládat.

Kdyby měla tvrdit, že ani jí Taehyung nechybí, lhala by. Vážně to býval nejlepší kamarád, znali se roky. Věděla ale, že by jí přinesl jen problémy-on a především lidi okolo něj. A oněch problémů už teď má tak jako tak dost. Nemluvě o tom, že Taehyungem to ostatně i začalo, on ji znovu zatáhl do toho celého dění okolo nich. 

"Já vím," zamumlala však. "Mě hrozně mrzí, co se stalo a jak to dopadlo. Ale nedokážu se přes to jen tak přenést. Navíc, mám strach z toho, co by bylo, co by to zase přineslo."

"Sage, když budeme spolu, bude všechno dobrý."

"Přesně. Když budeme spolu..."

"Slibuju, že už tě znovu nezklamu. Budu se o to snažit."

"Ale budeme to jen my dva. Ano? Nechci mít nic společného s Jungkookem a ani s Jiminem."

Tohle rozhodně nebyl její plán, Sage už ale neměla sílu na to, aby ho dál odmítala. Ne, když se na ni takhle díval a říkal všechny ty věci, které ji nutily přemýšlet, přehodnocovat a taky... Ne, prostě jí to nebylo jedno, opravdu ne. Je taky pořád jenom člověk, který má emoce a který se jimi nechá často i lehce ovládnout, když jí na ně někdo hraje. A přesně to Taehyung dělal a šlo mu to vážně dobře.

"Jen my dva," souhlasil. "Jungkooka a ani Jimina k tobě stejně nemám v plánu znovu pustit."

"Dobře teda," pousmála se. "Ale jak jsem řekla, mám toho právě teď do školy opravdu dost. Jestli bys teda prominul..."

"Takže se mi ozveš?"

"Jen co na tom budu nějak líp."

"Tak jo. Ale jestli je to jen tvá záminka, aby jsi se mě pro teď zbavila..."

"Ne, to není. Tak nějak vím, že by jsi se zase dřív nebo později objevil."

Jenže jako kdyby toho pořád nebylo dost málo, Sage vzápětí zpozorovala, jak se jejich směrem  vydal Hoseok, který se v knihovně zničehonic objevil. Když tam totiž Sage přibližně před dvěma hodinami přišla, ještě tam nebyl, proto usuzovala, že teprve nyní střídá jiného studenta, který doposud vyřizoval výpůjčky, anebo jen přišel za ní a dnes vůbec nepracuje. Ostatně, nemluvili spolu od toho charitativního večírku, takže by to i dávalo smysl a soudě i dle jeho výrazu, nejspíš si s ní chtěl opravdu promluvit.

"Myslel jsem si, že tě tady najdu," řekl.

Takže měla pravdu.

"Sage, chtěl bych ti to vysvětlit a taky se omluvit za to, jak to celé nakonec dopadlo."

"Není co vysvětlovat," namítla. "Příště si ale prosím dobře rozmysli, jestli budeš mít dostatek času a vůbec i chuť se věnovat tomu, koho jsi si pozval jako svůj doprovod."

"Já vím, mrzí mě to a chtěl bych ti to nějak vynahradit, kdyby jsi nebyla proti."

"To by teda sakra byla," ozval však Taehyung.

Hoseok mu věnoval překvapený pohled, který hned na to plný zmatení přesunul zpět na Sage.

"Nebo tobě snad nepřijde, že už jsi svou šanci propásl?" dodal.

Sage se jen tak tak udržela, aby neprotočila oči.

Už je to tady zase.

Usmířili se asi tak před dvěma minutami, ale tenhle vzorec jí byl moc dobře známý.

Z pozice tvého nejlepšího kamaráda vím, co je pro tebe nejlepší a on to teda rozhodně není.

Jak si ale zrovna Taehyung mohl dovolit mluvit o promarněných šancích?

Ano, jí se taky nelíbilo, že ji Hoseok nechal napospas samotě a trapnému postávání opodál, ale Taehyung do toho neměl vůbec žádné právo mluvit. On tedy rozhodně ne.

"A co třeba druhé šance?" nadhodila proto a pohled upřela právě na něj. "Měli bychom dávat druhé šance. Nebo ty si myslíš opak, Tae?"

Taehyung nic neřekl, jenom si krátce povzdechl a sklopil hlavu k zemi. Moc dobře si uvědomoval, co tím sledovala. A možná to nakonec udělala i z trucu a souhlasila a s Hoseokem se následně domluvili, že se uvidí znovu.

"To jsi udělala naschvál, že jo?" konstatoval Taehyung, když Hoseok odešel.

"Vůbec ne."

"Sage, znám tě," pousmál se. "Navíc, co si budeme, on rozhodně není tvůj typ, tak se nesnaž předstírat, že by jsi o něj měla i sebemenší zájem."

"A co když jsem se konečně rozhodla dát na tvé rady a hledat někde úplně jinde?"

"No to určitě. Každopádně jsem si jistý, že na má slova stejně dojde."

"Chceš mi tedy tvrdit, že tohle je další kluk, který není pro mě?"

"Přesně tak."

"To samé jsi říkal i o Jungkookovi."

"A nepletl jsem se."

"Fajn, tohle ale taky můžeme probírat kdykoli jindy."

"Jo, jasně. Už tě nebudu rušit. Počítám s tím, že se ozveš. Ano?" 

"Ano." Ušklíbla se. "Nemusíš se obávat, já svá slova dodržím."