SPOILED | bts ✔

32

Neodešel.

Sage opravdu počítala s tím, že až se ráno probudí, Taehyung u ní nebude. Anebo že odejde hned, jak to bude možné.

Ale nestalo se tak.

"Jak ti je?" zeptala se.

"Třeští mi hlava," přiznal. "No nějak to přejde."

"Můžu ti dát něco na bolest," navrhla a Taehyung její nabídku s díky přijal.

Jeho obličej vypadal mnohem hůř než včera, ale aspoň, že to oko už neměl tolik nateklé. Zato mu však hrálo všemi barvami. Nedivila se proto, že ho to tak bolí.

"Tady máš," řekla a podala mu sklenici s vodou a platíčko s léky. "Můžeš si vzít maximálně tři za den, jasný?"

"Děkuju, jsi moje záchrana."

"To nic není." Pokrčila rameny. "Každopádně, jestli si chceš ještě odpočinout, klidně můžeš. Já ale budu muset za chvíli vyrazit do práce, takže tě tu když tak nechám samotného a půjdu."

Vůbec nikam se jí nechtělo, nejradši by zůstala doma, s ním a prostě nepřemýšlela nad tím, že někde na ulici se může pohybovat nejspíš dost  naštvaný Jungkook. Celkově však-mít od všeho klid, nic neřešit a jen tak být.

"Ne, půjdu s tebou. Aspoň si budu moct být jistý, že jsi v pořádku a nic se ti nestane."

Doprovodil ji tedy na směnu do knihkupectví a Sage mu byla jak jinak než vděčná. Opravdu se vedle něj cítila o dost bezpečněji. To, že nemusela jít sama, jí na klidu totiž rozhodně přidalo a aspoň na chvíli se cítila víc v pohodě.

"V kolik končíš?" zeptal se. "Zase pro tebe přijdu."

"V jednu," odpověděla. "Ale ještě se ti raději ozvu, už se mi jednou stalo, že jsem se tu musela zdržet a nechci, aby jsi musel zbytečně čekat."

"Dobře." Přikývl. 

"Děkuju, Tae. A kam... teď půjdeš?" 

"S tím si nedělej starosti. Bez tak si potřebuju něco zařídit, tak neboj, o zábavu budu mít postaráno."

"Nemáš v plánu jít k Jungkookovi, že ne?" ujišťovala se.

"Žádný strach, ano? V jednu tu budu."

Rozloučili se a Sage se s překvapivě dobrým pocitem dala do práce. Měla na starosti oddělení s učebnicemi a s odbornou literaturou, takže byla v podstatě jako doma. Navíc, nemusela řešit příliš mnoho zákazníků, takže pohoda a žádný stres. Jednoduše jí to takhle vyhovovalo. A aspoň měla dostatek prostoru a času k přemýšlení.

Uvědomovala si, že ta atmosféra mezi jí a Taehyungem není úplně ideální, ale nechtěla na něj nijak tlačit. Akorát by ho od sebe odehnala, anebo by se na ni zase naštval a vzhledem k tomu, jak se teď věci mají, opravdu nechce, aby k tomu došlo. Nehodlala se radovat předčasně, to opravdu ne, ale pokud to bude tak, že Taehyung se konečně od Jungkooka odprostí, budou se navzájem potřebovat. A Sage byla připravená mu podat pomocnou ruku.

Taky však ví, že bude lepší, pokud ohledně něj nebude mít žádné velké naděje. I přestože byla ráno opravdu příjemně překvapená tím, že zůstal a že ji doprovodil do práce. A vůbec, že se jí před Jungkookem takhle zastal. Šel pak za ní a chtěl vědět, jestli je v pořádku, přestože sám na tom byl mnohem hůř. Ona skončila jen s odřeným kolenem a s modřinami na ruce.

Jak moc si tak přeje, aby se v něm tentokrát nepletla.

Jak moc si přeje, aby se konečně dostal z té jeho bubliny a aby mu došlo, že Jungkooka k přežití nepotřebuje.