SPOILED | bts ✔

48

"Líbí se ti tu?"

Zatraceně moc.

"Ano, líbí. Nepamatuju si, že bych někdy byla na podobném místě."

Byla to prakticky samota a ona paradoxně nikdy neměla příležitost se na takové místo podívat, třebaže kdysi s rodiči jezdívali všude možně, ale klidné lokality to tedy rozhodně nebyly.

"To jsem rád, protože jinak by mi to zkazilo všechny moje plány."

"Plány?" Pousmála se. "Mám se ptát, nebo bude lepší, když ne?"

"Přijde na to. Ale... stejně bych ti nic neřekl. No když by jsi se mě snažila přesvědčit, abych změnil názor, nestěžoval bych si."

"Byl bys akorát zklamaný, zase tak kreativní nejsem, takže se nechám překvapit."

"Nevadí. Tak si vybal a hoď na sebe něco, pohodlného, protože vyrazíme ven."

"Jdeme na túru?"

"I tak se to dá říct. Spíš delší procházka. Chci ti něco ukázat."

"Tak jo," usmála se. "Dej mi minutku."

Vzala si na sebe pohodlnější kalhoty, kolem pasu si uvázala mikinu a byla připravena vyrazit stejně tak jako Yoongi, za kterým se vrátila do obýváku, kde na už ni taky čekal připravený.

"Povíš mi něco víc o tomhle místě?" ptala se, když už byli na cestě. Plahočili se nějakou lesní pěšinou a Sage nezbývalo nic jiného, než Yoongiho poslušně následovat.

"Odmala jsem sem jezdil s rodiči," odpověděl. "Dost často sem utíkali z města na víkendy, mám to tu rád a dlouho jsem tu nebyl. Má to svoje kouzlo a člověk si jednoduše pročistí hlavu."

"Takže se neztratíme?" ujišťovala se.

Yoongi se zasmál. "To je to, co tě teď napadlo?"

"Nediv se mi," zamumlala. "Nebo ti přijdu jako člověk, co běžně chodí na procházky do lesa?"

"To sice ne, ale se mnou se přece nemusíš bát. Takže ne, neboj, tady se opravdu neztratíme."

"Dobře, když to tedy říkáš, nezbývá mi nic jiného, než ti věřit."

"Pojď sem, prosím tě," pousmál se a natáhl k ní ruku, za kterou se ho Sage ochotně chytla.

"Neposmívej se mi."

"To nedělám, jen si myslím, že jsi roztomilá, to je celé."

Sage cítila, jak se jí hrne krev do tváří a znervóznilo ji to, protože na komplimenty tohoto typu vážně není zvyklá. Pochybuje, že ji vůbec někdo někdy nazval roztomilou...

"No takže," začala rychle, aby změnila téma rozhovoru, "ta chata tedy patří tvým rodičům?"

"Ano. Je to jednoduše naše únikovka. Nemám moc příležitostí sem nějak často jezdit, protože mám práce nad hlavu, ale když je možnost... No a teď jsi tu se mnou ještě ty, takže asi nemůžu být spokojenější."

"No musím říct, že jsi to udělal docela mazaně. Neměla jsem ani čas k tomu, abych tě odmítla."

"To by jsi neudělala," odpověděl sebejistě. "Navíc mi to tak trochu dlužíš."

Sage byla opravdu ráda za to, jak to Yoongi celé vzal, čekala spíš všechno ostatní, než relativní klid, se kterým to zpracoval, a i když věděla, že ji tou poznámkou pouze popichuje, stejně se jí to neposlouchalo nejlíp. Navíc... Sama se přes to ještě nedostala. Rozhodně to v sobě ještě neměla srovnané, ale chtěla na tom pracovat. Nemohla takhle fungovat.