SPOILED | bts ✔

19

Sage věděla, že to rozhodně není dobrý nápad, ale možná, že správný čas na hloupé nápady právě nastal.

Snažila se něco zjistit, ale bylo toho opravdu pomálu. Její možnosti, jak se dostat k informacím, byly značně omezené a i přestože na internetu se dá v podstatě najít všechno, tak teď nebylo to dostatečné.

"Potřebuju s vámi nutně mluvit."

"Že byste konečně přišla k rozumu a vzpomněla si na něco, co by mi mohlo být k užitku?"

"Ne úplně, ale je to opravdu hodně důležité."

"Dobře. Pokud to vážně tak moc hoří."

"Děkuju. Ale taky potřebuju, aby se o tom nikdo nedozvěděl."

"Co se tím snažíte říct?"

"Je tu možnost, že mě někdo sleduje."

Yoongi souhlasil, že se setkají a že se pokusí, aby toho nikdo nebyl svědkem. Sage ale neměla ani ponětí, co by mohl mít v plánu, no když ho v noci po jedné z jejích směn spatřila postávat venku na ulici nedaleko baru, jak na ni čeká, pochopila.

"Tohle je tedy vaše taktika ohledně nepozorovaného setkání? A jak vůbec víte, že jsem dnes pracovala?"

Byly čtyři hodiny v noci, určitě si jen tak netipnul, že zrovna dneska bude mít směnu.

"Už jsem vám jednou řekl, že si umím zjistit své informace. Pojďte. Odvezu vás domů. A mezitím mi budete moct povědět, co vás tak hrozně trápí."

Bylo jí jasné, že na jednu stranu si z ní utahuje, ale neměla dostatek sil k tomu, aby se nějak bránila, a tak si to nechala líbit a nasedla k němu do auta, které měl zaparkované opodál.

"Přestaňte se tvářit tak nervózně. Na té ulici nebylo za celou dobu ani živáčka. Možná byste měla volit o něco bezpečnější cestu domů, tohle se mi vůbec nelíbí."

Bezpečnější cestu? Která cesta by mohla být pro holku v noci bezpečná?

"Ale vy stejně máte svoji hlavu," dodal. "Tak povídejte. O co jde?"

"Určitě víte o tom, co se stalo v našem univerzitním kampusu."

Yoongi přikývl. "Sebevražda."

"A opravdu to tak bylo? Byla to sebevražda?"

"Tak to alespoň stojí ve spisu. Vy snad máte nějaké pochybnosti?"

Jo, to rozhodně má.

"Víte, Sage, některé věci jsou hodně komplikované. Občas je důkazů tak málo, že se musíte spolehnout jen na slova. V tomhle případě to bohužel nebylo jinak. Neříkám, že se stalo to či tamto, no možná o to je to horší. Výpovědi se mění na poslední chvíli. Důkazy zmizí. Ten, kdo měl vypovídat, se nakonec vysloví tak, že není nic, co by mohl povědět. A ve výsledku ten, kdo vyšetřování vede, případ uzavře. Spokojí se s pravděpodobnou verzí. Možnou verzí. Anebo se jednoduše spokojí s tím, co mu za to bude nabídnuto. I takhle to bohužel funguje, někdo si dokáže své problémy velmi dobře pojistit, někdo zase ne."

"Takže vy si nemyslíte, že to byla sebevražda."

"Mohlo se stát naprosto cokoli. Je jedno, co si myslím. Pitva ale prokázala, že v sobě měl drogy. A poměrně dost velké množství."

"Takže to klidně mohla být i nešťastná náhoda."

"Klidně."

Sage se v hlavě začala utvářet určitá teorie, ale taky nechtěla dělat žádné ukvapené závěry. Avšak o tom, že Jungkook, jak i on sám říkal, je v tom nevinně, pochybovala ještě víc.

"A Seokjin?" zeptala se.

"To byste mi pro změnu zase mohla povědět vy. Nepřekvapí mě ale, když budete mlčet."

Jak řekl, občas se člověk musí spolehnout na slova. A on jistojistě moc dobře věděl, co hledá, jen potřeboval, aby mu to kdokoli potvrdil, jednoduše potřeboval podnět k tomu, aby mohl udělat jen další, i když možná pouze malý krok.

"Jak jste přišla na to, že vás někdo sleduje?" zeptal se však, odbočující od předchozího tématu.

"Bylo mi to řečeno."

"Takže upozornění," konstatoval. "Asi chápu proč. Máte kvůli mně problémy?"

"Svým způsobem."

"Říkal jsem vám, že byste se na tu práci měla vykašlat. Dělat něco úplně jiného, anebo to aspoň nijak nepřehánět, možná i na nějakou dobu nepracovat a v klidu dokončit školu."

Kéž by to tak mohlo být. Kéž by mohla řešit jen tu školu a jestli projde u zkoušky, nebo jestli včas odevzdá seminární práci.

"Kolik vám vůbec je?" zeptala se Sage.

"Třicet. Vyzněl jsem snad moc staře?"

"Trochu? Já nevím. Na to, že se vlastně vůbec neznáme, mi poměrně dost často promlouváte do duše. Je nezvyk něco takového slyšet."

"Tak si to zkuste vzít k srdci. Říkám, že by vás byla škoda."

"A to v jakém slova smyslu?"

"V jakémkoli."

"Z toho jsem rozhodně moudřejší."

"Ani nemusíte být," pousmál se. "Chytrá jste podle všeho dost, a tak určitě chápete, co jsem tím chtěl říct."

Cesta k ní domů pak netrvala příliš dlouho. Ani jeden se už toho druhého nesnažil na nic vyptávat a Sage byla akorát tak perfektně zralá na několika hodinový spánek.

"Vždycky se mi můžete ozvat."

Sage bylo jasné, že Yoongi ví a že jen čeká na vhodnou příležitost. A i jí to teď dávalo mnohem větší smysl. Ten zpropadený pytlíček, který ji Seokjin dal poté, co vyložili zboží, pro ni byl jen jeden z důkazů.

"Myslím to vážně," dodal. "Myslím, že i vám je jasné, o co mi jde. Když mi pomůžete, uděláte mi nejen radost, ale uděláte i dobrou věc."

"Úžasná motivace."

"Neměla byste ji ignorovat."

"Nejdřív si to sama musím srovnat v hlavě."

Přestože byla unavená, věděla, že by se jí po jejich byť krátkém rozhovoru jen těžko usínalo. V takových chvílích byla opravdu ráda, že má možnost vzít si léky na spaní, i když to bylo na hraně. Jenže to nešlo jinak, pondělí a odpolední přednášky jí bohužel nedávaly prostor pro celodenní polehávání v posteli a ona potřebovala alespoň pár hodin spánku k tomu, aby byla schopná aspoň trochu fungovat.

Občas by ráda měnila, ale tohle je zatím všechno, co je v jejích možnostech. Ať už jí říká kdo chce co chce.