SPOILED | bts ✔

39

Bylo pondělí a Sage chtě nechtě musela na přednášku a pak do práce. To znamenalo, že Taehyung u ní doma zůstal sám a upřímně, neopouštělo se jí ho ráno zrovna lehce. No neměla jinou možnost. Doufala tak, že pár hodin o samotě vydrží. Bez tak byl uzavřený do sebe, moc s ní nemluvil a většinu času víceméně prospal. Opravdu si o něj dělala starosti, a proto byla klidnější, když ho měla na očích. A tak když konečně skončila směnu, měla v plánu dorazit domů co nejrychleji to bude možné.

Jenže na ni čekalo dosti nemilé překvapení.

Jungkook si postával venku před kavárnou, kde pracovala a tvářil se, jako kdyby čekal na starou známou.

Sage si okamžitě vybavila, co jí udělal minule. Jak hrubě ji chytil, odtáhl a u něj doma vyhrožoval. Jak se ji snažil zastrašit, dostat se jí do hlavy, ovlivnit. Jak jí sebral mobil, přes který ji sledoval. A k tomu všemu ji zamknul u něj v pokoji. Dokud prý nepřijde k rozumu...

Bylo to snad poprvé, co se jej opravdu bála.

Vždyť by jí klidně mohl ublížit. 

Ublížil Taehyungovi.

Co od něj vůbec může čekat?

"Sage-."

"Nepřibližuj se ke mně," skočila mu do řeči, zatímco v ruce pevně svírala mobil, připravená ho kdykoli použít.

"Klid, nemám v plánu se tě nijak dotknout, nebo cokoli jiného."

"Přece si nemyslíš, že bych ti po tom, co jsi udělal posledně, věřila."

"Je pravda, že jsem měl úplně jiné představy o tom, jak to dopadne. Ale fajn, uznávám, že tohle jsi vyhrála. Máš to ostatně hodně dobře spočítané, že ano?"

"Rozhodně ne tak, jako ty. Nevěřím, že zrovna ty by jsi neměl žádný plán, který tě nakonec ze všeho vyseká."

Jungkook se usmál. "Jak dobře mě znáš... Detaily si ale oba nechme pro sebe. Aspoň se budeme mít na co těšit."

"Co po mně teď vlastně chceš?"

"Když řeknu, že Taehyung je s tebou, nebudu se plést. Předpokládám."

"Dej nám oběma raději pokoj."

Jungkook pokýval hlavou. "Takže mám pravdu. No jak jinak. Za kým jiným by taky šel, než za tebou? Kdybys jen věděla... Abych pravdu řekl, naštvalo mě, že se rozhodl odejít. Nemusíš mi to ani věřit, ale taky mě to mrzí."

No to určitě...

"Tohle mu dej. Prosím," řekl a podal jí jakési desky.

"Co to je?"

"To je jedno," zamumlal Jungkook. "Jednoduše mu to dej."

Sage to ale nedalo a se zamračeným výrazem si desky pootevřela.

"Zbláznil jsi se?" vyhrkla, jakmile jí došlo, o co jde.

"Na tohle ti přece odpovídat nemusím."

"Kooku..."

"Páni! Tak už jsi mi dost dlouho neřekla. Že by jsi ke mně přece jen pořád měla nějaké sympatie? Nebránil bych se, vždyť víš."

"Zapomeň. A zapomeň taky na všechny ty kecy o tom, že je to nevyhnutelný."

"Je to nevyhnutelný."

"Ne-."

"Ty si asi vůbec nechceš připustit, že kdyby se tamto nestalo, byli bychom pořád spolu," konstatoval.

"Jenže ono se to stalo. A s tímhle," pozdvihla desky, "to nijak nesouvisí."

"Je mi jasné, že si myslíš, že jsem úplně ten nejhorší ze všech. Vymlouvat ti to nebudu. Znám se až moc dobře a akorát bych lhal. Ale na Taehyungovi mi záleží, pořád je to můj kamarád, i když si vybral tebe. A oba dva moc dobře víme, jak podělanej život měl a co všechno se mu dělo. My všichni jsme nějak zdeformovaný. Ale on si tu šanci zaslouží. Tohle je fakt to nejmenší, co pro něj můžu udělat. Aspoň v něčem budu mít čisté svědomí."

"Peníze ale nejsou všechno."

"Pleteš, Sage. Tohle je jen prázdná a otřepaná fráze. Prostě mu to dej. A řekni tomu tvému detektivovi, ať ho ze všeho vynechá. Je mi jasné, že ti bude stačit na něj akorát pěkně zamrkat očima, určitě udělá, co jen budeš chtít."

Nijak jeho poznámku o Yoongim raději nekomentovala, každopádně to neznamenalo, že mu už neměla co dalšího povědět.

"A ty?"

"Přimluvila by jsi se za mě? Sage, v tomhle ohledu tě fakt nepotřebuju. Mám své způsoby. A ty osvědčeně fungují. Já jsem ten poslední, nad kým bys takhle měla přemýšlet. Věnuj se spíš jemu. Ať si tu chvilku užije."

"Jakou chvilku?"

"Netvař se jako neviňátko." Protočil očima. "Taehyung si sice vybral tebe, ale vybereš si ty jeho? Pochybuju."

"Zase se mi snažíš něco podsouvat. Myslíš si, že to nepoznám? Tohle pro mě není žádná novinka, ty neumíš jinak komunikovat. Zklamu tě ale, možná teda, no nevíš všechno nejlíp. A už vůbec nevíš, jak to mezi mnou a Taehyungem je. Nemáš ani ponětí."

"Ne, to ty nemáš ani ponětí. Nejdřív jsem to totiž byl já a Sage, byli jsme spolu dost dlouho a mohli jsme spolu být ještě o dost déle. Pak Hoseok, ale marná snaha. A teď ten detektiv. Co? Líbí se ti, že je od tebe starší? Vidíš všechny ostatní jenom ne Taehyunga. Není jeho chyba, že je emočně naprosto mimo. Zkus se nad tím aspoň trochu zamyslet. I tak... Víme, jak to dopadne. A potom půjde kam? Správně."

"Jestli si tedy tak moc věříš," začala, "jestli si věříš, že se z toho všeho dostaneš a že Taehyunga pošlu do háje a on se vrátí do toho tvého světa, tak proč tohle?" Znovu mu mávala deskami s potřebnými dokumenty o založení nového účtu a kreditní kartou. "Proč tolik peněz? Když mu tak velkoryse dáváš šanci? Není to zbytečné? Nebo je to ze tvé strany akorát vypočítavý krok? Máš za to, že si pak řekne, ano, Jungkook mi pomohl, i když jsem se k němu otočil zády, tak jdu zase za ním.... Ty jsi tak... Nezáleží ti na ničem a na nikom. Nejsi toho schopný. Lžeš a se všemi jen manipuluješ.

"A je fajn, že mi to tak pěkně vychází."

Ani to nepopíral.

"Neměli jsme tě nikdy potkat. A nikdy jsme se s tebou neměli začít bavit."

"Chtěli jste to, nenutil jsem vás." Pokrčil rameny.

"Byla to chyba."

"Nenamáhej se. Mně neublížíš, Sage."

"Pravda. Zase jsem na malou chvíli zapomněla, že ty vlastně vůbec žádné emoce nemáš. Máš akorát tak hodně velký problém. A měl bys ho řešit."

"Proč, když jsem spokojený? Byla by to ztráta času." 

"Že se ještě divím."

"Pozdravuj Taehyunga."