SPOILED | bts ✔

52

"Umíš vlastně řídit?"

Byli už na cestě zpátky domů, asi hodina jízdy za nimi, když se jí Yoongi zničehonic zeptal zrovna na tohle.

"Hodně špatně," odpověděla.

Řidičák jaksi udělala, ale nebyla dobrá řidička. V tomhle ohledu se nikdy nenaučila trpělivosti, byla poměrně zbrklá a když měla řídit, nikdo s ní v autě nechtěl sedět. A Sage se ani nedivila. Nakonec pak usoudila, že bude lepší, pokud se k volantu nebude vůbec přibližovat.

"Fakt? Já už si myslel, že snad umíš všechno."

"No tak to tedy rozhodně ne. Řízení je lepší přenechat komukoli jinému, jen ne mně. Ale ty jsi dobrý řidič, takže žádný problém."

Yoongi se nad jejími slovy akorát potěšeně usmál a dál se věnoval řízení. Už se pomalu smrákalo, a tak si dával o něco větší pozor. Navíc to bylo poprvé, co ho Sage viděla s brýlemi. A slušely mu. Vypadal v nich mnohem víc seriózně, dělalo ho to zase o něco atraktivnějším.

"Vážně nechceš jít raději ke mně?"

Chvilkami to na ni zkoušel, přesvědčit ji aby jeli rovnou k němu domů a ne k ní, ale Sage jeho nabídku pokaždé odmítla. A navíc, teď už byli u jejího bytu a popravdě, Sage se zatraceně moc těšila na svou postel.

"Aby jsi mohl pokračovat v tvých nepostranních úmyslech?"

Ne, nespali spolu, i když jejich včerejší chvilka k tomu postupně začala směřovat, a Yoongi tak možná čekal opak, jednoduše, že k tomu dojde. Nestalo se tak. I přesto si ale užili pěkný večer.

"Tvá smůla."

"Buď trochu trpělivý."

"To se ti lehko řekne, když vůbec netušíš, jak moc tě chci."

"Ach ne, už je to tady zase." Sage měla pocit, že jí ten obličej snad shoří a Yoongi se tím jen bavil. "Každopádně děkuju za víkend, byla jsem s tebou ráda."

"To já taky."

"Ozvi se, až dorazíš domů."

"Určitě. Dostanu aspoň pusu na rozloučenou?"

Sage s úsměvem přikývla a dopřála mu, co chtěl. Ostatně, ani ona nebyla proti. Jak by taky mohla?

Pobrala si pak svoje věci a s pár slovy na rozloučenou opustila Yoongiho auto.

Vystoupala všechny ty schody až do jejího patra a akorát vidina sprchy a pak její postele ji uklidňovala.

Rozhodně však nepočítala s překvapením, které na ni čekalo u dveří. A nejspíš už delší chvíli.

Měla tušit, že se něco podělá. Měla to zatraceně tušit.

Mohla by se však na něco takového připravit?

Asi těžko.

"Kde jsi celou tu dobu byla?"

Sage nebyla schopna slova, jakékoli reakce a jisto jistě s naprosto pitomým výrazem sledovala právě Taehyunga.

Nicméně jakmile se k ní rozešel, okamžitě se vzpamatovala a včas ho zarazila.

"Vůbec se ke mně nepřibližuj."

Taehyung se nespokojeně zamračil, ale uposlechl. Podle jeho výrazu nejspíš vůbec netušil, co se děje.

"Sage, kde jsi sakra byla?"

"A kde jsi byl ty?" vyhrkla podrážděně. "Zase jsi si jen tak zmizel, zmizel jsi po tom všem, co jsme si řekli a co se mezi námi stalo a teď se mě ptáš, máš tu drzost se mě ptát, kde jsem byla? To myslíš vážně? Prober se a dej mi už konečně pokoj."