SPOILED | bts ✔

54

"Si děláš srandu, ne," zamumlala Sage. "Zbavím se tě někdy, nebo mě budeš provázet až do konce života?"

"To by se ti líbilo, co?"

"Rozhodně."

Jungkook na ni zase čekal před prací a ne, neměla radost z toho, že ho vidí. Obzvlášť teď, když je Seokjin ve vazbě, tak absolutně netuší, co od něj čekat. Z jeho přítomnosti proto neměla moc dobrý pocit.

"Musíme si promluvit."

"Nemáme o čem, takže nemusíme."

"Nenech se přemlouvat, Sage a prostě pojď. Zvu tě na pivo. Tomu přece nemůžeš říct ne."

"Můžu."

Jungkook se zatvářil otráveně, ale Sage to bylo jedno. Nechtěla poslouchat jeho řečičky a bůh ví, co po ní doopravdy chce a jestli nemá v úmyslu něco jemu hodně podobné. Riskovat jednoduše nehodlá.

"Děláš, jako kdyby jsi někdy opravdu měla nějaký důvod se mě bát. Udělal jsem ti snad někdy něco?"

"Tak o tom bychom mohli vést debatu."

"Fajn. Stejně si vždycky myslíš, co chceš. Ale na to jedno pivo by jsi se mnou přece jít mohla. Vážně ti potřebuju něco důležitého povědět a nechci to řešit ulici."

"Dobře. Jen jedno. A nebudeš se pokoušet o nic divného. Jasné?"

"Jasné. Slibuju."

Zašli do nedaleké hospody a Sage musela uznat, že v tom vedru jedno pěkně vychlazené vážně přišlo vhod.

"O čem se mnou teda chceš mluvit?"

"O Seokjinovi předpokládám, že víš."

Sage přikývla.

"Fajn, takže ti ohledně toho nemusím nic vysvětlovat, nebo zacházet do detailů. Hlavně na tom taky máš svůj podíl, co si budeme..."

Jo, její výpověď, kterou dala Yoongimu. A po které si ji Jungkook hned odchytil a snažil se ji zastrašit.

"Nebudu se ho zastávat a říkat, že to tak není. Jo, dělal do byznysu s drogami kvůli prachům a jo, nedopadlo to, otázkou ale je, jestli to bylo jeho vlastní vinou. Možná na něj někdo upozornil? Nechápu totiž, proč se rozhodli zaměřit zrovna na něj, byl jen prostředníkem."

Na jednu stranu měl pravdu. Proč se Yoongi zaměřil zrovna na Seokjina a jeho bar? Náhoda to rozhodně nebyla.

"Mohl by se dostat ven na kauci, i když by to teda nebylo nic za hubičku, každopádně by mu to spíš uškodilo, než pomohlo."

"A teď ode mě jako čekáš nějakou radu?"

"Ne. Jen jsem ti chtěl povědět, jak to je a jak to vidím, než budu pokračovat."

"Tak pokračuj."

"Ten kluk... Víš, ten, co spáchal tu údajnou sebevraždu. Viděl jsem to."

"Takže do toho přece jen jsi nějak zapletený," vyhrkla. "Přísahal jsi mi ale... Že s tím nemáš nic společného."

"Jo i ne," zamumlal. "Prostě jsem dělal pro Seokjina. Občas. Když měl s někým problém ohledně placení, postaral jsem se o to. A ten kluk platit nechtěl. Měl jsem ho trochu postrašit. Byl ale úplně mimo. Tak debilně se to sešlo. Nebyl v pořádku ten den, co jsme se viděli. Nechápu, jak se to stalo. Ale na té střeše... Najednou přede mnou nebyl. Jen tak. Ty vole, nikdy jsem snad neviděl nic horšího. Je to vážně moje vina? Nestihl jsem nijak zareagovat. Byla to nehoda. Pořád jsem z toho v prdeli."

Bylo to poznat.

Nebylo jí ho ale líto.

"Měl by jsi to říct na policii," řekla.

"V žádným případě."

"Ne, měl by jsi. Nebo si myslíš, že jsi nedotknutelný?"

"Děláš si o mě starosti? Víš, že mám věci vždycky pod kontrolou. A mám i tohle. Ten tvůj detektiv na mě nemůže."

"A co když tě Seokjin zradí? Co když promluví o tom, co jsi pro něj dělal?"

"I kdyby se to stalo, nemám se čeho bát. Mám hodně dobrého právníka a vždyť víš, peníze dělají divy. Můžeš si koupit všechno."

"A proč si to všechno nekoupí Seokjin?"

"Protože neví, komu zaplatit."

"Jako kamarád by jsi mu teda měl poradit."

"Nejsem jeho kamarád," odpověděl.

"Vlastně mě ani nepřekvapuje, že něco takového říkáš."

"Sage, ty jako jedna z mála mě znáš fakt dobře. Samozřejmě, že tě to nepřekvapuje. Každopádně předpokládám, že je tu ještě jedna záležitost, co by tě mohla zajímat."

"Taehyung."

"Možná mi nebudeš věřit, ale on je fakt mimo tohle všechno. Věděl o tom, ano, ale nijak se do toho nezapletl. Nechtěl jsem to."

Sage cítila, jak jí padá ohromný kámen ze srdce. I přesto v sobě pořád měla kapku nejistoty. Přece jen, je to Jungkook, na jehož slova by se měla spolehnout.

"Mně je vlastně jedno, co se mnou bude. Vím, co si můžu dovolit a co ne. A kdyby bylo nejhůř, nějak bych si poradil. Ale on? Kdyby se dostal do průseru, mohl bych se sice snažit a možná bych ho z něj dostal, ale je lepší nic neriskovat."

"Díky," zamumlala a Jungkook přikývl.

"Nejsem zase takový bezcitný hovado, jak si o mně nejspíš myslíš."

"A ty pořád nechápeš, proč si to myslím?"

"Já vím, že jsme to podělali. Chtěli jsme se vrátit, ale zrovna tam přijeli policajti. Museli jsme pryč."

"Vy jste museli pryč a byla jsem to já, kdo musel zůstat. Všichni jsme byli sjetý, byli jsme na tom stejně. Jo, byla jsem zatraceně pitomá, že jsem tam zůstala, ale udělala jsem to kvůli tomu, že jsi mi to řekl. Věřila jsem, že se pro mě vrátíš. Nebo aspoň on."

"A myslíš, že jsem tě z toho nechtěl dostat? Chtěl. Ale zabásli tvýho tátu, Sage, k tomu jsem se fakt nehodlal nijak připlétat. To přece bylo něco o dost většího. A pak jsi to byla ty, kdo s námi nechtěl mít nic společného. A upřímně, byla jsi v tom až obdivuhodně dobrá. Kdybych chtěl být dramatický, řekl bych, že jsi mi zlomila srdce. A asi nejen mně."

Kolikrát mi ještě zlomíš srdce?

Zase se jí na hrudi usadil ten divný pocit. A možná i kvůli tomu, že mu celou dobu křivdila. Chtěla Taehyungovi věřit, chtěla věřit tomu, že je mimo všechno to dění okolo Seokjina, ale pořád v ní bylo malé zrnko pochybnosti. A on jí tvrdil, že to tak není. A ona mu stejně v hloubi duše nevěřila.

"Tohle celý je fakt strašnej příběh," zamumlala.

"Ale může mít šťastný konec."

"Záleží na tom, co si pod slovy šťastný konec představíš."

"To je další věc, o který jsem s tebou chtěl mluvit."

"No doufám, že mi teď neřekneš, abychom se dali znovu dohromady."

"Proč to říkáš s takovou hrůzou ve tváři?" ptal se, zatímco se jí smál přímo do očí.

"Protože hrůza je přesně to, co cítím. Kašlu ti na všechny ty tvé řeči o tom, že je to nevyhnutelný. Já se tomu totiž vyhnu moc ráda."

"Jen neříkej. Máš pro mě slabost."

"Bývávalo."

"Jaká to škoda. Ale když si dáme ještě jedno pivo, pochopíš, co jsem tím myslel."