SPOILED | bts ✔

12

Sage po očku sledovala Taehyunga, který se držel dál od ostatních a v osamocení si u domácího baru popíjel už několikáté pivo. Teď už Sage nepochybovala o tom, že je naštvaný, nebo že má při nejmenším špatnou náladu.

Rozhodla se za ním jít.

"Všechno v pohodě?" zeptala se, no on jí nevěnoval jediný pohled.

Je snad naštvaný na ni?

Nedivila by se, podnětů by k tomu měl hodně.

"Vadím ti tu?" 

"Uvědomuješ si vůbec, co děláš?" zeptal se. "Přece nejsi tak naivní, nebo jo?"

Neměla mu na to co říct. Rozhodně tu teď být nemusela. Jenže před tím, než s nimi nasedla do auta, jí všechno přišlo lepší než dělat doprovod Hoseokovi, který si jí vlastně vůbec nevšímal a nechal ji samotnou.

"Takže ti tu vadím," konstatovala.

"Ne," řekl však. "Upřímně, jsem rád, že tě vidím, jen... Jimin? Nejdřív to byl Jungkook, teď pro změnu on. Kde jsem já? Možná by mi to bylo jedno, ale sakra, to já jsem byl tvůj nejlepší kamarád, ne oni, tak proč se vyhýbáš zrovna mně?"

"Takhle to není," ujišťovala ho. "Byla náhoda, že jsme se s Jiminem potkali."

"Určitě."

"Říkám pravdu," namítla. "Šla jsem s Hoseokem na tu charitativní akci, ale po chvilce se na mě vykašlal. Byla jsem sama a Jimin za mnou přišel, to je celé."

Taehyung si povzdechl. "Promiň. Chovám se směšně, co?"

"To ne. Já sama... teď vůbec nechápu, co se kolem mě děje. Nějak se mi můj zažitý pořádek vymyká z pod kontroly. Před týdnem by mě rozhodně nenapadlo, že skončím zrovna tady."

"Co ti mám na to říct? Měla bys vědět, co děláš. Je tohle," rozhlédl se kolem sebe, "to, co chceš?"

Ne, to opravdu ne. Chce v klidu dostudovat, nejlíp, jak to bude možné, najít si práci, přestěhovat se... 

Ale co on?

"A ty tohle chceš?" zeptala se.

"Já si nemůžu vybírat," odpověděl s hořkostí.

"Proč bys nemohl?"

"Nemám nic. A nemám nikoho, ke komu bych mohl jít. Tohle je teď můj domov. Kdybych si stěžoval, choval bych se jen jako nevděčný spratek. Díky Jungkookovi můžu v klidu usínat."

"Takže tu zůstáváš," řekla si spíš sama pro sebe.

"Chceš vypadnout?" zeptal se zničehonic. 

"Kam jako?"

Beze slov vzal do rukou dvě nové plechovky s pivem, načež se rozešel pryč. 

Sage ho bez váhání následovala.

"Tohle je tvůj pokoj?" optala se. Byli na patře, kde byl, vzhledem k tomu, co se odehrávalo dole, mnohem větší klid.

Taehyung pokýval hlavou. 

"Páni, větší než můj celý byt."

"No nestěžuju si," přiznal Taehyung s úsměvem. Pokoj, který míval doma, musel sdílet s mladšími sourozenci, takže se v jedné malé místnosti mačkali tři najednou. Mít tak pro sebe natolik velkou místnost je pro něj jistě luxus, který si rád užívá. 

"Jak se mají?" zeptala se vzápětí a nemusela ani konkrétně specifikovat, na koho že se to ptá.

"Oba jsou na koleji. Dostali stipendium. Není to ideální, ale rozhodně jim je líp, než by jim bylo... doma."

"To ráda slyším." 

Taehyung své mladší sourozence zbožňoval. Ať už šlo o cokoli, vždycky jim dával přednost. Stavěl je na první místo, on byl až na tom posledním. Chtěl a snažil se, aby měli v rámci možností jen to nejlepší. 

"Občas se na tebe zeptají."

"Vážně?" zamumlala překvapeně.

"Jo, pořád si myslí, že jsme přátelé."

Co na to mohla říct? Raději mlčela.

"Takže," začal Taehyung, s jasným úmyslem změnit téma jejich rozhovoru, přičemž se rozvalil na svou postel. "Chodíš s Hoseokem?"

"Ne." Pokroutila hlavou a posadila se k němu, když ji vybídl. "Jen se mě zeptal, jestli bych tam s ním šla."

"Ale souhlasila jsi."

"Nic to neznamenalo. Navíc, jak jsi už mohl slyšet ode mě a i od Jimina, vykašlal se na mě. Jeho táta ho chtěl představit nějakým lidem a pak na mě podle všeho zapomněl."

"Blbec."

"Vždyť ani nevím, jestli tím pozváním něco zamýšlel, nebo ne."

"To pořád neomlouvá to, že si tě nevšímal. No a co Jungkook? Posledně jste se k sobě dost měli."

"Co je tohle za výslech?" Zasmála se. "Moc dobře víš, jak to mezi mnou a jím je. Nic se nezměnilo. A nezmění."

"To je dobře." 

Taehyung nikdy neskrýval svůj negativní postoj k tomu, že si s Jungkookem začala. V mnoha ohledech měl pravdu. Ale ona ho neposlouchala a on s tím nemohl nic dělat. Nedala na jeho rady. A možná, že měla. Byla by něčeho ušetřena? Něčeho určitě ano. 

Jungkook je Taehyunga dobrý kamarád, to ano, Sage by možná řekla, že je i jeho nejbližší kamarád, ale je spousta věcí, se kterými, co Jungkook dělá, nesouhlasí. Vděčil mu ale za mnohé. Především za to, že mu u něj poskytl dlouhodobé útočiště bez toho, aniž by po něm něco chtěl. 

"Jungkook je kámoš, byl bych bez něj v háji, ale taky to není kluk pro tebe."

"To už jsi mi říkal několikrát."

"A dost vypovídá o tom, že ti to musím i po takové době pořád opakovat."

"Nemůžu ovlivnit, kdo se mi líbí a kdo ne."

"Nikdy se k tobě neuměl chovat."

"Nechala jsem ho."

"Nebraň ho."

"To nedělám," namítla. "Jen prostě říkám, jak to bylo. Všechno špatný není pouze jeho vina."

"Jsi nepoučitelná." Otevřel si jedno z piv, které vzal s sebou a druhé podal jí. "Mám ti promlouvat do duše, nebo to nebude mít žádnou cenu?"

"Zkusit to můžeš."

"Chybí mi to."

Sage mu věnovala nechápavý pohled.

"My dva," pokračoval. "Být spolu. Jen tak mluvit. O všem možném. Prostě mi to chybí."

"Tae," zamumlala.

"Zůstaneš tu? Prosím."

"Nemyslím si, že je to ten nejlepší nápad."

"Proč?"

"Bylo by to divný."

"Divný? Nikdy to divný nebylo."

"Po tom, jak to mezi sebou máme, by to divné bylo. Taky už nejsme děti."

"To s tím vůbec nijak nesouvisí a ty to víš. V jedné posteli jsme spolu spali i dávno potom, co jsme vyrostli. Takže co je tvůj problém?"

"Nechápeš, co se ti snažím říct."

"Dávám ti na výběr."

"Jak jako?"

"Jestli teď z tohohle pokoje odejdeš, s největší pravděpodobností si tě dole odchytne Jungkook a určitě si moc dobře uvědomuješ, jak to pak dopadne. Skončíš v jeho posteli. Jestli to tak chceš, běž, nebudu ti bránit, ale v té mojí budeš v pohodě."