SPOILED | bts ✔

13

O víkendu bylo vždycky narváno nejvíc. Sage si už radši nijak nestěžovala, nemělo to cenu a taky... Za ty peníze to prostě stálo, nemohla tvrdit, že ne.

Jenže nebyla ochotná dělat úplně všechno, i přestože to po ní Seokjin žádal.

Už tak nějak počítala s tím, že když se objeví Min Yoongi, nevěstí to pro ni nic dobrého. Tentokrát to však platilo i opačně.

To pivo, které mu měla donést, nebylo úplně v pořádku.

Seokjin si totiž podle všeho zjistil potřebné informace a našel si, kdo Min Yoongi je a především i to, jak vypadá. Nejspíš mu k tomu stačily pouhé kamerové záběry.

Byla to vlastně jen chvilka od toho, co Yoongi přišel a Seokjin se zničehonic objevil na baru. Sage několikrát řekla, že ne, že něco takového prostě neudělá, ale Seokjin měl své způsoby, jak ji donutit, aby dělala přesně to, co chce. A ona opravdu nehodlala přijít o celou svou měsíční výplatu, to fakticky ne.

"Stane se mu něco?"

"To není tvoje starost, zlato."

"Nemůžeš po mně ale chtít-."

"Ano, můžu," skočil jí Seokjin do řeči. "No jestli tě to uklidní, ne, nic mu nehrozí, je to spíš jen takové menší upozornění."

"Nic tím nevyřešíš."

Akorát ho utvrdí v tom, že je něco opravdu špatně a že má co skrývat.

"Nepleť se do věcí, kterým nerozumíš," řekl však.

Věděla, že Seokjinovi nemůže věřit. A ona nechtěla mít nic a nikoho na svědomí. A ještě k tomu vědomě? To tedy opravdu ne.

Přesto se i s oním pivem vydala ke stolu, kde Yoongi seděl.

Dnes nepřišel sám, buď šlo o kamaráda nebo kolegu, každopádně výjimečně jí svým detektivním odznakem nemával před obličejem. Nebyla ale zase tak naivní, aby si myslela, že si jen tak večer přišel sednout na pivo zrovna k nim.

Sage bylo jasné, že ji Seokjin sleduje, ale snažila se na sobě nedat nic znát, uvnitř ale trochu panikařila. Trochu víc. Neměla totiž žádný plán, no věděla, že prostě musí udělat něco, aby Yoongi to pivo nakonec nevypil.

"Sage." Její jméno vyslovil, jako kdyby byli staří známí. Dokonce se na ni i usmál.

Ne, opravdu nechápala, proč přišel a co tu v sobotu dost pozdě večer pohledával.

Jediné, co jí v tu chvíli, kdy pokládala pivo na stůl, hrálo do karet, bylo to, že k baru, u něhož Seokjin jisto jistě pořád byl, stála zády.

"Nepijte to," řekla ještě před tím, než jí Yoongi stihl poděkovat.

"Cože?" nechápal.

Sage mu ale nic víc neřekla. Otočila se a rychlým krokem se vydala zpátky na bar. Nesměla tam zůstat déle, než by bylo nutné.

Seokjin ji pozoroval s nic neříkajícím výrazem.

Během pár vteřin však zaslechla tříštění skla a zpozorněla. Stejně jako Seokjin.

"Sage, mám tě rád, ale dávej si pozor."

Seokjin se v okamžiku vydal na odchod a Sage stočila pohled zpět směrem k Yoongimu a jeho známému. Na jejich stole se válely střepy rozbitého pulitru a rozlité pivo bylo úplně všude.

Yoongi jen pokrčil rameny a Sage se raději vydala pro věci, které bude potřebovat k úklidu.

Bylo jí jasné, že Seokjinovi došlo, že to pivo, které Yoongi omylem rozlil, náhoda rozhodně nebyla. A že si to dříve či později nějakým způsobem odnese.

"Co to mělo znamenat?"

Samozřejmě, že se Yoongi vyptával.

"Vůbec nic."

"Je mi jasné, že hrozně ráda zapíráte, ale mohla byste vědět, že v tomhle případě to nemá vůbec žádnou cenu."

"A vy byste zase mohl vědět, že se s vámi nemůžu vybavovat. Z tohohle už mám sice problém tak jako tak, ale nechci, aby byl ještě větší, než je teď. Prosím."

Yoongi přikývl a Sage měla za to, že tím je celá jejich situace uzavřena. Rozhodně však nečekala, že až jí ve čtyři ráno skončí směna a ona se vydá na cestu domů, bude na ni Yoongi čekat.

"Co tady sakra děláte?"

"Myslel jsem si, že by se vám hodil doprovod domů."

"Tak to jste si myslel špatně."

Doufala, že to vzdá, ale měla ho celou dobu v patách.

"O co vám jde? Není nic, o čem bychom spolu mohli mluvit a domů taky zvládnu dojít bez vaší pomoci."

"Je toho hodně, o čem bychom mohli mluvit," namítl. "A o čem bychom hlavně měli mluvit. Chápu, že se podle všeho bojíte, ale můžu vám s naprostým klidem zaručit, že pokud mi dáte i sebemenší informaci, která by mi k něčemu byla, nebude vám nic hrozit. Postaral bych se o to. Byla byste v bezpečí."

"Pěkný řeči," zamumlala. "To říkáte všem, které vyslýcháte?"

"Ne, vy jste trochu speciální."

"No jistě. I kdybych vám přece jen měla něco říct, rozhodně to neudělám ve čtyři ráno na ulici."

"Můžeme zajít k nám na stanici."

"Ani náhodou."

"Tak že byste mě přece jen chtěla pozvat k sobě?"

"Koukám, že alkohol vám dodal kuráž. Každopádně vás zklamu. A myslím, že bude lepší, když se u nás v baru už nikdy neobjevíte. Pomůžete tím jak mně, tak hlavně sobě."

Netušila, čeho všeho by Seokjin mohl být schopný a nechtěla to ani zjišťovat. Byly věci, o kterých věděla a a o kterých hodlala mlčet za každou cenu, ale byly i věci, o kterých neměla ani ponětí a bylo to jedině dobře.

"A co kdybychom udělali dohodu?"

"Jakou?"

"Oba dva budeme přemýšlet nad svými možnostmi. Já vám ty vaše už předložil. Kdybyste se přece jen rozmyslela, víte, kde mě najdete. A kdyby náhodou..." Podal jí lísteček s jeho telefonním číslem. "Ozvěte se. A jinak, děkuju za to, že jste mě upozornila. Skončit v sobotu v noci v nemocnici by si asi nikdo nepřál. V lepším případě tedy."

"Tím to ale taky končí. Detektive."

Sage se domů vrátila naprosto vyčerpaná. Jak fyzicky, tak i psychicky. Nebyla to jen dnešní noc, poslední dny, všechno, všechno pro ni bylo stresující. Kdyby mohla, schovala by se v tom jejím malém bytečku před celým světem. Kdyby jen mohla...