SPOILED | bts ✔

37

Bylo to už několik minut, co vešli do jejího bytu a Taehyung se pořád k ničemu neměl. Sage opravdu netušila, co se mohlo stát, ale vzhledem k tomu, jak každou chvilkou tiše pofňukával, nehodlala se ho ptát. Tak nějak věděla, že kdyby to udělala, tak by se stejně nic nedozvěděla, spíš by ho ještě víc rozplakala. A proto mu dávala dostatek času k tomu, aby si to mohl nějak srovnat a až s ní bude chtít mluvit, jednoduše ho nechá a vyslechne ho.

"Tady máš," řekla a podala mu hrníček jejího oblíbeného sypaného čaje.

"Děkuju," zamumlal potichu a čaj si od ní vzal. Hrozně se mu ale klepaly ruce a Sage z toho akorát byla čím dál tím víc nervóznější.

"Počkej, dej si to raději sem." Poposunula k němu o něco blíž malý stolek u postele, na který si hrnek s dalším díky pro jistotu odložil. Sage se pak posadila k němu a obě jeho třesoucí se ruce vzala do těch svých. Netušila, jestli mu tím nějak pomůže, ale vážně se na to nemohla dívat. 

"Je to dobrý, Tae. Tady jsi v pohodě."

Zhluboka se nadechl a pokýval hlavou. "Jo, to asi jo."

"Vysvětlíš mi to nějak, nebo se na to ještě necítíš?" optala se opatrně. Takhle ho totiž vážně neznala, stresovalo ji to. Zažili si mnoho, no nikdy ho neviděla tak... zhrouceného. 

"Já ani nevím, jak začít," přiznal. "A taky mě mrzí, že jsem ti zkazil... rande?" Věnoval jí nejistý pohled. 

Asi čekal, že řekne ne, je to v pořádku, protože žádné rande to nebylo, ale to pochopitelně nemohla.

"Na tom teď nezáleží," odpověděla. "Chci vědět, co se stalo, že vypadáš takhle. Byl to Jungkook? Ublížil ti nějak?" 

"Já jsem odtamtud odešel," přiznal. "Odstěhoval jsem se, přesně jak jsi mi řekla."

"Cože?" Pootevřela Sage pusu v údivu. 

"Jo. Sbalil jsem si věci a vypadnul jsem. Nechci o tebe znovu přijít a to, jak jsme spolu posledně mluvili v knihovně... vyděsilo mě to, protože jsi mluvila tak přesvědčeně a já věděl, že tě zase ztrácím a prostě... to prostě nemůžu dopustit."

"Tae..." Stiskla jeho ruce o něco pevněji. "Kam jsi šel?" 

"No, to je právě to." 

Nejdříve jí to nedocházelo a on nic dalšího neříkal, ale pak jí secvaklo. 

"Ne," zamumlala. "Neříkej mi, že jsi se vrátil domů. Zbláznil jsi se proboha?"

"A kam jsem měl jako jít?"

"Kamkoli jinam. Třeba hned ke mně. Ať už jsme si řekli cokoli, nebo tedy spíš já tobě, za téhle situace bych tě u sebe samozřejmě nechala."

"To říkáš teď," namítl. 

"Nikdy jsem ti nezavřela dveře před nosem, když jsi utekl z domova. Nikdy. Moc dobře víš, že bych tě tam znovu jít nenechala."

"Po tom všem, co jsi mi řekla, jsem si nebyl jistý vůbec ničím. Ale to už je teď stejně jedno." Sklopil pohled na jejich spojené ruce a tiše popotáhl.

"Tae, co se tam stalo?" zeptala se.

Tahle její otázka to však celé odstartovala nanovo. Taehyung brečel a jenom se to stupňovalo. Pustila tak jeho ruce a z boku jej objala. Přitáhla si ho blíž k sobě a on se nechal, choulící se do její náruče.

"Tak jo, dobrý, klidně breč. Nemusíš nikam spěchat."

Vždycky se chvilkami snažil něco povědět, ale nepodařilo se mu ze sebe dostat ani jednu větu. Sage se hlavou honily nejrůznější scénáře toho, co se nejspíš mohlo odehrát, ale tentokrát byla realita asi o dost horší než pár facek. A Taehyung na první pohled nevypadal, že by mu bylo fyzicky ublíženo, no i přesto tuto možnost samozřejmě nezavrhovala.

Absolutně netušila, jak dlouho to trvalo, ale pár zanedbatelných minut to rozhodně nebylo.

Možná hodinu, možná míň, ale nakonec se přece jen trochu uklidnil a byl odhodlaný mluvit znovu.

"Nic se nezměnilo, vůbec nic se tam nezměnilo."

Sage mlčela, jenom ho hladila ve vlasech a nechala ho, aby pokračoval.

"Táta se tam za celou dobu neobjevil. Ale ulevilo se mi. I když jsem tak jako tak nespal klidně. A ona si mě nevšímala. Prostě jako bych neexistoval. Pořád byla někde v tom jejím světě, úplně mimo. Strašně pila."

Mluvil o jeho mámě.

Vždycky to takhle bylo. Jak říkal, duchem byla někde v naprosto jiném světě, ve kterém se držela pravidelnými dávkami alkoholu. Neznala nic jiného a ani její okolí neznalo jinak ji. Sage jeho rodiče viděla jen dvakrát a milé setkání to tedy nebylo. Z jeho táty šel strach a jeho mamka... Byla jako tělo bez duše.

"Snažil jsem se. Vážně jo. Chtěl jsem s ní mluvit, když tam nebyl, ale nešlo to. Neviděla mě a možná mě ani vidět nechtěla."

"Tohle bys nezvládl vyřešit sám. Hlavně si to nijak nevyčítej."

"Jak bych nemohl? D-dneska-," najednou se mu zlomil hlas a vzápětí se znovu na malou chvíli odmlčel.

"Vždycky jde udělat víc," zamumlal. "Sama mi to tvrdíš. Jak dlouho mě to ale ještě bude pronásledovat? Nejdřív jsem si myslel... N-nejdřív jsem si myslel, že jenom spí. Dnes dopoledne. B-byla tam, kde vždycky. Všechno bylo stejný. Naprosto všechno. Jenže ona, ona nespala, Sage."

Polilo ji horko a všechno se v ní ve vteřině úzkostí sevřelo, až se jí z toho na moment udělalo opravdu špatně.

Nenacházela slov a byla v dost podivném šoku. Nebyl však čas, aby se tím nechala jakkoli ovlivnit, on je přednější.

"P-prosím, nepouštěj mě," vyhrkl, když udělala přesně to, co nechtěl. 

"Klid, ano? Napij se aspoň trochu tohohle, jsou to sušené bylinky," řekla a podala mu hrneček s čajem. Jistojistě už musel být studený, ale podle všeho mu to nevadilo. 

Byl na něj opravdu hrozný pohled. Obličej měl zarudlý a oči od samého pláče oteklé. Ramena pokleslá a ruce se mu pořád klepaly.

Musel být z toho všeho v dost nepříjemném šoku.

Vždyť našel svou vlastní mamku... Bože, Sage si rozhodně nedovedla představit, jak se teď asi musí cítit.

"Lehneme si, ano? Nejlepší asi bude, když se zkusíš alespoň na chvilku prospat, stejně už je pozdě. Běž na sebe hodit něco pohodlnějšího, mh?"

Taehyung přikývl, vzal si svou tašku a odešel do koupelny. Mezitím si připravila své věci na spaní, vyvětrala, aby se dovnitř dostal čerstvý vzduch a umyla hrníček od čaje.

"Hned jsem tu," řekla, když po několika minutách vyšel ven z koupelny. Zase jen přikývl a uvolnil jí místo, aby se prostřídali. 

Dala si rychlou sprchu, odlíčila se, vyčistila si zuby a vrátila se zpátky za ním. 

Po jeho slzách už nebylo ani stopy, naprosto prázdný pohled však upíral kamsi do neznáma. Nebyl vůbec v pohodě, jak by taky mohl, ale Sage byla připravená zaujmout pozici, kterou v takovýchto situacích nejlepší kamarádi zaujímají a jednoduše ho nezklamat, být tu jen pro něj.

"Moc mě to všechno mrzí, Tae."

"Radši pojď ke mně."

Usínali pak vedle sebe, byl k ní zády a ona ho pevně objímala.

Připomínalo jí to časy, kdy se k ní chodíval schovávat. Vždycky to tak bylo. To Sage byla tím, kdo toho druhého chránil. A asi to tak i vždycky bude.