SPOILED | bts ✔

21

Sage se za žádnou cenu nemohla zbavit toho blbého pocitu, ale nakonec se to rozhodla raději hodit za hlavu. Naprosto ignorovat veškeré pochybnosti a myslet především na to, že Taehyung je její kamarád, ne někdo, koho by se měla bát.

Ať už je celá situace jakákoli.

Nemusela se však do toho tolik zaplést. Neměla nic říkat Seokjinovi a zároveň ignorovat Yoongiho. Nikam s ním nechodit a dobrovolně ho pak nekontaktovat. Na nic se nevyptávat. Nezajímat se o to, co se stalo ve škole. Jen dál dělat svou práci a věnovat se škole. A Taehyung by do toho mohl nějak zapadnout, nějak určitě ano a nic víc by v tom nebylo třeba hledat. Takhle to přece taky vždycky chtěla. Už se znovu do ničeho nezaplést. Mít věci pod kontrolou. Mít svůj život pod kontrolou, rozhodovat se zodpovědně a mít alespoň nějaké cíle a už nežít tak jako kdysi. S naprostým nezájmem prakticky o všechno a to tak, že jí bude jedno, co přinese zítřek, protože na tom jednoduše vůbec nezáleží. Všechno se dá totiž vyřešit.

Teď už věděla, že realita je naprosto jiná a žít v bublině je zase až nebezpečně jednoduché.

Je však pozdě, aby z toho všeho ještě mohla vycouvat?

Nedělá ale přece nic, za co by později mohla pykat. To svědomí má opravdu čisté. A pokud bude nejhůř... Je si jistá tím, že existuje způsob, jímž by dokázala samu sebe zachránit. Mít něco v záloze je nejspíš její jediná jistota. I přestože se jí příliš nezamlouvá. Ale poučila se a to naprosto stačí k tomu, aby se jí neštítila. 

Pokud však opravdu bude nejhůř...

Byl čtvrtek, jedenáct hodin v noci a ona měla po krátké směně, na zbytek ji pak střídala Saera.

"Kolik jsi toho už vypil?" ptala se Sage s jasným nespokojením znatelným v tónu, kterým k němu promlouvala.

Nebyl to zrovna ideální čas, ale nejspíš ani Taehyung neměl ve zvyku po nocích pospávat.

Tentokrát nejdřív přišel jenom s Jungkookem, Jimin s nimi překvapivě nebyl. Avšak několik dalších lidí, které Sage neznala, se k nim po nějaké době přidalo a podle množství alkoholu, který si společně objednali, měli v salonku o zábavu postaráno.

Sage tak bylo jasné, že Taehyung bude pít, ale nečekala, že tolik, když ještě spolu měli plány oni dva. Moc se totiž nelišily od toho, čemu se doposud celý večer věnoval. 

Mohla to ale soudit?

"Jsem v pohodě," odpověděl.

Jasně. Sage pozná, když je někdo opilý. A v jeho případě bez pochyby. Sice ještě nemusí mít dost, ale má k tomu velmi dobře nakročeno.

Jenže.

"Vážně? Jenom jsi pil?"

"Proč se tak zbytečně vyptáváš? Vždyť je to jedno. Těšil jsem se na tebe, tak nic dalšího neřeš a radši pojďme."

Zábava v podobě pití. Vyrostou z toho někdy?

V dohledné době nejspíš ne a upřímně, Sage potřebovala trochu upustit páru. 

"Upřímně, nechápu, jak to zvládáš. Chci říct, možná by se ta práce se školou ještě nějak dala, ale ty máš stipendium. Asi není lehký si udržet dobrý známky."

"Mě škola baví. Na rozdíl od tebe," neodpustila si. "Ale jo, ne vždycky se to dá. Každopádně jsem ráda. Všechno je lepší, než to, co bylo předtím."

"Nebylo to jednodušší?"

"Všechno má svoje pro a proti, ale za tohle jsem ráda. Věřím, že až dodělám školu, najdu si nějakou fajn práci, ne tohle a budu odsud moct vypadnout a pořád se plácat v minulosti. To nechci."

"Ty máš v plánu se odsud odstěhovat?" 

Byl překvapený, to bez pochyby. Ale Sage to myslela vážně. Chce žít jinak a líp. Ale v tomhle městě? Je toho až příliš na to, aby se dokázala úplně odprostit. 

"Proč ne?" Pokrčila Sage rameny. "Co tady? Zkusit začít někde jinde, to přece není špatný nápad. Nebo ano?"

"A co já? Jen tak by jsi mě tu nechala?"

"Neříkej, že bych ti zase tak moc chyběla."

"Doufám, že vtipkuješ."

"I kdyby ne, tak o co jde? Nikdo neříká, že už bychom se nikdy neviděli. A ty taky musíš mít nějakou... představu."

Na to Taehyung nic neřekl. Jen si nalil dalšího panáka sodžu. A pak dalšího. A teprve poté se odhodlal promluvit.

"Nemám vůbec nic. Jak bych taky mohl? Může si někdo jako já vůbec něco vysnít? Vždyť je to směšný."

"Není na tom směšného vůbec nic. A když jsem to zvládla já, mohl by jsi to zvládnout i ty."

"Ty jsi ale úplně jiná než já, Sage. Zvládneš spoustu věcí sama, já ne."

"A zkusil jsi to?" 

"Dobrá poznámka," uznal. 

"Můžu ti pomoct. Nemusíš se spoléhat jen na Jungkooka. A je mi jasné, že si i přese všechno uvědomuješ, že on není zrovna ta největší jistota, kterou můžeš mít."

"Tomu nerozumíš."

"Myslíš, že ne?" Pozvedla obočí. "Jasný, asi si s ním rozumíš úplně jinak než se mnou, to nezvládnu pochopit, ale on není středobodem světa. A tvým už by neměl být určitě."

"Říkáš tedy, že bych si měl vybrat?" 

"Ne, to ne. Jen chci, aby jsi si uvědomil, že máš nějaké možnosti, kterých můžeš využít."

Taehyung dlouhou dobu nic neříkal. A Sage ho nechala. Nedivila se, musel mít teď v hlavě spoustu protichůdných myšlenek. Zasadit brouka do hlavy totiž není tak složité. Vždyť i jí stačily dvě věty od Hoseoka ohledně toho, že by si měla na Taehyunga dávat pozor.

"Nejspíš si myslíš, že jsem se na tebe úplně vykašlal," řekl zničehonic. "Ano. A nejsem na to pyšný. Ale nebyl jediný den, kdy bych na tebe nemyslel a kdy bych nelitoval toho, co se stalo. Mohl jsem se snažit víc, vlastně jsem se mohl snažit celkově, ale viděl jsem, že jsi nechtěla a že by jsi mi to ani nedovolila. Nevěděl jsem, co mám dělat a jestli vůbec něco dělat mám, protože jsi vypadala, že nikoho nepotřebuješ, že je ti tak jednoduše líp."

"Tak proč teď? Proč tak najednou?"

"Proč asi? Snažím se ti vysvětlit, že mi na tobě záleží a že jsi mi zatraceně chyběla. Ale taky to, že těch možností zase tolik nemám. Mám tě rád, ani si nedovedeš představit jak moc, ale nemůžu... po tom všem prostě nemůžu dělat, že Jungkook neexistuje."

Sage nevěděla, o co všechno mezi nimi jde, co všechno mezi sebou mají a proč se ho Taehyung tak drží. Ano, bydlí u něj a má asi všechno, co potřebuje, ale omezovat se jenom na tohle taky nemusí. 

"Můžu ti věřit?" Chvíli jí trvalo, než se to odhodlala vyslovit, ale nešlo to už jinak, musela. "Můžu ti po tom všem věřit?"

"Slíbil jsem ti, že tě nezklamu."

"To je tvá odpověď?"

Přikývl.

"Fajn."

"Fajn? Sage..."

Ta pokrčila rameny. "Co bys chtěl ode mě slyšet?"

"Že ti taky můžu věřit."

"Samozřejmě, že můžeš. Nebo jsem ti snad někdy zadala důvod k tomu, aby jsi si myslel opak?"

"To rozhodně ne," uznal. 

"Asi bude lepší, když už se v tom nebudeme víc hrabat. Ne teď, když toho očividně máme oba dva dost."

Taehyung se zasmál. "Nedělej se. Vždycky jsi všechny přepila. Nejspíš to nakonec dopadne tak, že to budeš ty, kdo toho druhého potáhne domů."

"No jistě, nebylo by to poprvé, že" neodpustila si. "Ale bejvávalo."

Asi tak trochu dopředu tušila, že jejich cesta domů nebude úplně nejsnadnější.