SPOILED | bts ✔

17

"Vy jste fakt blázen."

Sage absolutně nechápala, co mu přepnulo v hlavě, že se zase jen tak zničehonic objevil.

"Říkala jsem vám, ať už sem nechodíte."

"Je hezké, že si o mě děláte starosti."

"Dělám si je hlavně o sebe."

Jestli Seokjin zjistí, že se u nich zase objevil a že s ním zase mluví, možná si bude muset dávat pozor i ona. Protože Min Yoongi se v její společnosti objevuje až nějak příliš často. Rozhodně víc, než by nějaký detektiv vůbec měl. Navíc, pořád mají zavřeno a ona přišla jenom na úklid, aby Saera měla na její směnu vše připraveno, o to hůř to v její neprospěch muselo působit.

"Říkal jsem vám, že by to tak vůbec být nemuselo. Můžu zaručit, že by vám nic nehrozilo."

"Já vám ale-."

"Nemám co říct," skočil jí do řeči. "Ano, to od vás překvapivě neslyším poprvé."

"Tak co po mně teda chcete?"

"Máte dnes čas?"

"Na to, abyste mě mohl zpovídat? Tak to vás zklamu."

Netušila, kde pořád bere energii k tomu, aby se z ní snažil dostat alespoň nějaké informace. Zrovna z ní. Protože Saera v jeho hledáčku jisto jistě není, to Sage moc dobře věděla. Nerozuměla tudíž tomu, proč to padlo zrovna na ni. Jako kdyby všech těch starostí měla pořád ještě málo.

"Tohle je čistě osobní záležitost," řekl však.

A Sage na něj zůstala zírat jak pitomá.

"Prosím?"

Yoongi se pousmál. "Chtěl bych vám nějak poděkovat za to, co jste pro mě v sobotu udělala."

"Vy jste se vážně musel zbláznit."

"Odmítáte mě?"

"Mám jinou možnost?"

"Můžu vás donutit."

"Vytáhnete na mě svůj odznak detektiva? Jen do toho. Stejně se tím akorát rád chlubíte."

"Možná, že kdybych vám donesl čokoládu, bylo by to jednodušší," neodpustil si rýpavou poznámku.

"Mám ráda hořkou, když byste náhodou potřeboval tip."

"Děkuju, konečně alespoň v něčem spolupracujete. Teď byste ještě mohla souhlasit a dát mi prostor k tomu, abych se vám nějak odvděčil."

"Jak si můžu být jistá, že jenom nechcete využít situace?"

"Tím, že jsem sem přišel, doslova riskuju svůj život. Mohla byste to vzít v potaz."

"Opravdu hrdinský čin."

Povzdechl si. "Sage..."

"Víte, že mám asi tak sto důvodů, proč říct ne?"

"Ale aspoň jeden proč ano byste přece najít mohla. I když chápu, že asi máte ve velké oblibě druhé odmítat."

"A vy jste zase neodbytný."

"Správný postřeh."

"Dobře," řekla nakonec po chvíli, co na ni mlčky upíral pohled.

Tušila, že by jen tak neodešel.

"Ale nebudete zkoušet nic divného," dodala.

"Jako třeba?"