SPOILED | bts ✔

45

Vracela se domů poměrně dost pozdě, ani nepočítala s tím, že by Taehyung mohl být ještě vzhůru, a tak byla akorát překvapená, když ho doma našla plně při smyslech.

"Už jsem se bál, že nepřijdeš."

Čekal na ni a ona doufala, že přesně tohle neudělá.

Se Saerou se totiž zdržela opravdu dlouho, mluvily o všem možném a pily. Sage měla myšlenek pochopitelně plnou hlavu a doufala, že alkoholem je aspoň trochu utlumí, ale bohužel se tak nestalo.

Měla pocit, že šílí.

"Kdyby jsi si raději odpočinul..."

Všeho všudy si ten dnešek vyčítala. Hrozně moc.

On si sice začal, vytočil ji, a proto se k němu zachovala tak, jak se zachovala, no nebylo jí z toho dobře. Zpětně ne. Řekla mu spoustu nepěkných slov a chtěla, aby odešel. Jenže ho zastavila. A pak se to stupňovalo a stupňovalo. Uvědomovala si, jak se jí všechno vymklo z pod kontroly a jak ji to frustruje.

Co má teď jako dělat?

Co má do háje dělat?

"Přemýšlel jsem. Nad tím vším, co se dneska mezi námi stalo."

"A? Došel jsi snad k něčemu?"

"K tomu, že jsi přede mnou utekla a že jsi se teď vrátila opilá."

"Páni, kdo by to byl řekl, že se naše role otočí a pro jednou to budu já, kdo vezme roha? Nejsem ale schopná to teď řešit. Potřebuju studenou sprchu."

Trochu ji to srovnalo. Ne, že by vystřízlivěla, ale už si nepřišla tak hrozně a ten alkoholový opar, který si s sebou nesla, vymizel. Pořád však neměla dostatek sil, aby s Taehyungem cokoli řešila. K její smůle to ale bylo přesně to, co chtěl on.

"Jsi naštvaná..." Ani se neptal, jednoduše konstatoval fakt, který byl podle všeho očividný.

"To jsem. Na nás oba. Co ty jsi si jako představoval? Řekl jsi kéž bych tě mohl nenávidět. A já říkám kéž bych tě nechala odejít."

Kdyby to udělala, nejspíš by tu teď kvůli němu brečela jak malá holka, ale byli by taky ušetřeni toho všeho, do čeho spadli. Ona svou neústupností a on jeho tajnostmi a neschopností komunikovat.

Co dál? Nemůže ho poslat pryč a nemůže ho ani přijmout s otevřenou náručí, jen by se to zkomplikovalo. Ano, řekla mu, že potřebuje čas, každopádně absolutně netuší, co bude dělat, jak se má chovat a jestli o tom vůbec mají dál mluvit, nebo dělat jakože se nic nestalo.

"Jenže mě chceš mít u sebe, jinak by jsi to udělala, nechala by jsi mě odejít," namítl a Sage mu věnovala naštvaný pohled.

"Přesně tak. A to je ten hlavní problém. Vždycky, když už je to na dobré cestě, když mám všechno pod kontrolou a život se mi konečně ubírá nějakým tím nadějným směrem, který mi slibuje lepší zítřky, objevíš se ty. Zastavíš mě. Držíš mě na místě a pak se postupně vracím přesně tam, kde jsem začala a všechno jen kvůli tobě. A já ti prostě nedokážu povědět ne a ty jsi si toho moc dobře vědom. A nejvíc mě štve, že pokud bych tě neprosila o to, aby jsi zůstal, sám by jsi se o to nesnažil. Nesnažil by jsi se mě přesvědčit, že je důvod k tomu, proč bych si měla myslet opak, proč bych měla chtít, aby jsi neodešel. Ne, ty řekneš fajn a prostě jdeš. A pak, že mě miluješ? Tohle je láska?"

"Sage," zamumlal její jméno tiše. Snažil se k ní přiblížit a ona se mu zase snažila vyhnout. Nicméně prostory jejího bytu jí k tomu nedávaly příliš možností a nakonec se před ním neměla kde schovat.

Bylo to zbabělé, ale emoce s ní znovu mávaly ze strany na stranu a ona se bála, že to nezvládne.

"To, že jsem to v sobě tak dlouho dusil, neznamená, že by to snad mělo nižší váhu. Já tě miluju. A ty jsi to ode mě chtěla slyšet. Zahnala jsi mě do kouta. Ale taky jsem ti řekl, že to se mnou nebude jednoduché. To, že nejsem podle tvých představ, jsme si už ostatně řekli. Každopádně to pořád nemění nic na tom, co k tobě cítím. Mám tě rád a chci tě. Ale chceš i ty mě?"

Vracel jí to, protože teď byla zahnaná do kouta ona jím. V podstatě doslova. Neměla před ním kam uhnout, za ní byla stěna a on byl přímo před ní a to dost blízko. Strašně ji tak znervózňoval a rozhodně si musel uvědomovat, co za potíže jí provádí.

"Chceš?" zamumlal. "Nebo ti to je jedno?"

Ne, opravdu jí to není jedno, když její osobní prostor narušil takovým způsobem. Jen pár centimetrů a tíživá atmosféra. Alkohol, které celý večer pila a frustrace podpořená výčitkami na obou stranách.

Netušila, kdo z nich se odhodlal jako první, kdo tu minimální vzdálenost mezi nimi překonal, ale byl to okamžik. Tisknul si ji k sobě a ona ho nechala, stejně jako ho nechala, aby si bral její rty.

Spolupracovala s ním, navrch měl však on, i přestože se to v ní bouřilo šíleným způsobem. Přijímala tak všechno, co jí dával a nechávala mu vše, co si bral. Bylo to zcela jiné, než když k tomu došlo prvně a jí se z toho pomalu, ale jistě podlamovala kolena.

Současně si ale vybavovala varovná slova Saery a její no tak to je konec, holka.

A Sage opravdu byla v koncích. Nezvládala to jak psychicky, tak ale i fyzicky.

Říkám, ber nohy na ramena a raději od něj utíkej.

Něco v tomhle slova smyslu jí Saera pověděla, když se loučily.

Ty nohy teď ale měla kolem jeho pasu a rozhodně neměla v plánu se od Taehyunga jakkoli vzdálit, i když si v hloubi duše uvědomovala, že zítra se za to bude nenávidět.

Nemohla si však pomoct.

"Sage," vydechl Taehyung, když zničehonic rozpojil jejich rty a lehce pokroutil hlavou.

"Co se děje?"

"Pila jsi."

"No a?"

Znovu se pokoušela dostat k jeho rtům, ale odmítal to a hlavu si schoval do jejího ramene. Dál ji však držel u sebe, respektive na něm, jedna ruka pevně kolem jejího pasu, druhá pak na jejím boku.

"Zítra bys litovala. A mě bys nesnášela."

"Ale-."

"Mám pravdu."

Samozřejmě věděla, že má pravdu, ale racionální stránka jejího smýšlení byla dokonale potlačena.

"Tae," zafňukala vyčítavě jak malé dítě.

"Nenuť mě ztratit hlavu," zamumlal, načež jí věnoval jemný polibek na odhalené rameno, z něhož jí spadávalo tričko pyžama.

"Tak nedělej to samé ty mně."

"Dobře. Přestaňme tedy. A pojďme si lehnout."

K ničemu dalšímu už pak mezi nimi nedošlo. Jen vedle sebe usínali, objímali toho druhého a Sage si po tom všem přišla až podivně klidná.

Ticho před bouří.

Měla to tušit.

Měla to zatraceně tušit.

Dalšího rána totiž byla sama. Taehyung zmizel a to i se všemi jeho věcmi. Vykašlal se na ni. Jako vždycky. Prostě beze slov odešel, nestála mu ani za vysvětlení.

Zas a znovu kvůli němu brečela a přišla si strašně ublíženě.

Jak mohl?

Jak jí to mohl udělat a jen tak odejít?

Tohle je ta jeho láska...