SPOILED | bts ✔

43

Taehyung byl jak hromádka neštěstí a Sage na tom nebyla o moc lépe.

"Já nevím, co to je," přiznal. "Nikdy jsem nic takového nezažil. Bojím se, že to, co k tobě cítím, není úplně v pořádku, protože ani já nejsem, ale... Už to jednoduše nezvládám."

"A co to tedy je?"

Měla pravdu v tom, že je zmatený. Že, jak řekl i sám Jungkook, je prostě emočně tak nějak mimo.

Nevyrůstal zrovna v nejlepším prostředí, vůbec ne. Neměl normální zázemí a neměl ani normální vzory. A Jungkook mu taky zrovna moc nepomohl. Vždyť co Taehyung znal? Jen strach. A lži.

Omlouvá jej to ale?

"Že to není opravdový," odpověděl. "Že jsem se na tebe jen nezdravě upnul. Myslel jsem totiž, že se zblázním, když jsi tu nebyla. Byl jsem naštvaný. Na tebe a i na sebe. Vždycky je to totiž někdo jiný, než já. Vždycky odejdeš za druhým. Ale chápu, nikdy jsem ti nedal důvod k tomu, aby jsi si myslela, že by to vlastně mohlo být všechno jinak. Je to moje vina. Moje hloupost. Promiň mi, jak jsem se k tobě zachoval. Jestli s ním... Jestli jsi s ním šťastná, nechám tě. Nemůžu ti to vyčítat a nemůžu tě nutit k tomu, aby jsi dělala něco, co nechceš, anebo aby jsi se za cokoli cítila provinile."

Sage pokroutila hlavou a víc se k němu přitulila. Nějak se od sebe nemohli dostat. Chvilku to byl on, kdo se schovával u ní a teď to bylo naopak.

Je to ostatně jen pár minut, co přestala brečet. 

"Copak ty by jsi o mě nebojoval?" zamumlala.

"Sama jsi řekla, že s ním jsi ráda. A jestli tomu tak vážně je, proč bych se měl snažit ti kazit štěstí? To stejné bylo i s Jungkookem. Myslíš, že jsem neviděl, jak šťastná jsi s ním byla? A i když ti ubližoval a pak jsi mi brečela na rameni... Oba dva jsme věděli, že druhý den zase budete spolu, jako by se nic nestalo, nemohli jste bez sebe vydržet ani jeden den. Bylo to hrozný, ale respektoval jsem, že ho máš ráda. A upřímně, pochybuju, že zrovna já bych tě mohl udělat šťastnou, bojím se, že bych tě zklamal."

"Aha."

"Sage," hlesl, když se od něj odtáhla a nakonec jej úplně pustila.

"Ne, nic už neříkej, prosím."

Byla z toho všeho už zoufalá. Unavená. A zmatená.

Tak chce ji, nebo ne?

Protože pokud ano, tak mu to nevěří. Ne takhle.

Měl tolik příležitostí. Dobrých i špatných, ale měl je. Stačilo pár slov, několik pěkných gest. Těch upřímných. Ne jen něco naznačovat, večer ji obejmout a tisknout k sobě a hned vzápětí vycouvat a otočit se k ní zády. Ani ten polibek tenkrát rozhodně nic nevyřešil, akorát ji zaskočil a měla z toho opravdu špatné pocity, ani celá ta situace, za níž se to stalo, nebyla nijak přívětivá. Hádali se a ona mu jednoduše nevěřila, že by to mohl myslet vážně. A pak, když se od něj snažila získat alespoň nějakou reakci, vysvětlení, odmítal s ní mluvit a říkal, že řeší hlouposti.

Tohle všechno a víc. Mít ji zase u sebe. Držet ji a hladit ve vlasech. Děkovat za to, že je. A být rozhozený z toho, že noc strávila u někoho jiného.

A potom jí řekne něco takového. Že pochybuje, že by ji mohl udělat šťastnou. Jak by taky mohl, když se nesnaží a ani se nikdy nesnažil?

"Nestojím ti za to, aby jsi o mě bojoval?"

"Ne, tak to není. Jen já tobě nestojím za všechno to trápení."

"A teď si jako myslíš co? Že se netrápím? Že jsem naprosto v pohodě? To se prostě radši budeš dívat na to, jak jsem s někým jiným, než aby jsi s tím sám něco udělal?"

Mlčel a ji to akorát zase o něco víc vytočilo.

"Sakra, Tae, vždyť já ti nevidím do hlavy a nemůžu vědět, co cítíš, ale tohle... Myslíš tohle opravdu vážně? Protože jestli ano, pak nemáš vůbec žádné právo hodnotit to, kde jsem byla, s kým jsem byla a co jsem dělala. Nemáš vůbec žádné právo se na mě takhle dívat. Jak dlouho to vlastně trvá?"

"Sage," znovu se zmohl jen na tiché vyslovení jejího jména a ona s ním začínala ztrácet veškerou trpělivost.

"Co do háje? To mi ani na tohle nejsi schopný odpovědět?"

Už nedokázala sedět v klidu, vyzdvihla se z postele na nohy a začala po jejím malém bytě chodit tam a zase zpátky.

"Já nevím, dobře? Když řeknu, že odjakživa, vyzní to divně. Ale..."

"Ale?"

"Vždycky jsi pro mě byla ta nejdůležitější. Jediná, kterou jsem kdy viděl."

Sage zničehonic netušila, co dělat, co dalšího mu povědět.

Uvědomovala si, že to s ní hází ze strany na stranu a uvědomovala si, že to rozhodně není dobré.

"Proč teď nic neříkáš?" zamumlal, načež k ní nejistě natáhl ruku.

Přijala ji.

Vzápětí za ni zlehka zatahal, čímž jí dal najevo, aby se k němu o něco přiblížila. Nijak se nevzpouzela. Udělala k němu jen dva malé kroky, ale i ty stačily k tomu, aby se ocitla přímo u něj. Seděl na okraji postele, takže se na něj dívala z vrchu, zatímco on na ni upíral ty jeho velké oči plné nejistoty a jenom ji tak velmi úspěšně čím dál víc znervózňoval.

"Snažím se teď k tobě být upřímný. Dost neohrabaně ti dávám mé srdce na dlani, vím, ale co ty? To, co jsem řekl, jsem totiž myslel vážně. Jestli chceš jeho... A po tom, co jsi byla celou noc pryč, předpokládám, že ano, vycouvám. No kdyby tu pro mě přece jen byla třeba i nepatrná šance, jsem ochotný za tebe bojovat. Nechtěl jsem, aby to vyznělo jinak. Jen potřebuju vědět, jestli si uvědomuješ, co by tě se mou čekalo. Protože procházka růžovým sadem by to tedy nebyla."

Jako kdyby to snad někdy bylo jako z pohádky...

Jako kdyby to někdy bylo ideální...

Taehyung na ni pořád upíral ten utrápený pohled a nejspíš si myslel, že ho jejím mlčením trestá, ale ona si to jen nedokázala v hlavě nějak rozumně srovnat.

Ale bylo to za této situace vůbec možné?

Bylo to možné, když najednou přesunul své ruce na její boky a pomalu si ji posadil k sobě do klína?

Proč mu to vlastně dovolila?

Vždyť jsi to chtěla, Sage. Chtěla jsi, aby se konečně nějak projevil. Přinutila jsi ho k tomu. Tak teď je řada na tobě.

Jenže se cítila tak moc špatně.

Kvůli sobě, kvůli němu a kvůli Yoongimu.

Bože, žene se do pořádného problému.

"Tak mám?" zeptal se Taehyung, když se pořád neměla k žádné reakci. Dokonale ji tak vytrhl z jejích rozvířených myšlenek a pozornost přesunul zpět na něj, na jeho ruce pevně držící její boky. Celá ta podivná atmosféra tak na ni dopadla zase o něco větší vahou. "Mám nějakou šanci? Protože pokud ano... Klidně ti teď a tady ukážu, jak moc pro mě znamenáš. Jak moc mi na tobě záleží. A jak moc tě miluju."

***

❤ Zdravím ❤

Jaká to poměrně zapeklitá situace, že?

Je něco, co byste Sage rádi řekli? Popřípadě pro ni měli nějakou cennou radu? Určitě by se jí teď nějaká hodila a má autorská maličkost je přece jen zvědavá. 👀

Jinak děkuji za všechny hvězdičky a komentáře, děláte mi tím ohromnou radost.

Pěkný večer.