Sage byla v nepříjemném údivu z toho, co jedna taková dobře mířená facka může způsobit. Celé její líce hořelo a byla si jistá tím, že druhého dne se pěkně vybarví.
A taky, že se tak stalo.
Taehyung s ní strávil celý večer a pak i noc, zatímco musel poslouchat všechny její stížnosti, řeči plné ublížení, střídané s vlnami vzteku.
"Co teď budu dělat?"
To asi bylo to nejzásadnější, nad čím přemýšlela a co ji trápilo. Nemá ani ponětí, kde by si teď tak narychlo mohla najít práci, jejíž výplata by jí postačila na všechno, na co potřebuje.
"Určitě si něco najdeš," ujišťoval ji Taehyung.
"O to nejde. Práce je vždycky a všude. Ale potřebuju, za ni taky dostat tolik, abych přežila."
"Můžu říct Jungkookovi, aby se za tebe u Seokjina přimluvil."
Kdyby nebyla v natolik špatné náladě, rozesmála by se nad absurditou jeho nápadu, no ani na to se nezmohla.
"To rozhodně ne. Navíc, nevěřím mu. Bůh ví, o co mu jde. Nechci s ním mít nic společného."
"Určitě by to ale udělal."
"A za jakou cenu? Jemu fakt nechci být dlužná vůbec nic. To radši budu mít tři práce najednou, než se spoléhat na jeho dobré slovo."
"Je mi líto, že pro tebe nemůžu nic udělat," řekl Taehyung po chvíli. "A tohle mě mrzí taky," dodal, načež se zlehka dotkl její poraněné tváře.
"Mám pocit, že jsem se zapletla do něčeho, co se mě vůbec netýká a jenom doplácím na to, že je někdo podělanej strachy. Tae, říkám ti, jestli jsi do něčeho zapletený..."
"Nejsem. Nemusíš všude hledat jenom problémy."
"Já, že všude hledám problémy?" zopakovala a jeho ruku odstrčila. "Tohle-," poukázala na svou tvář, "není dostatečný důkaz toho, že tu přece jen nějaký problém doopravdy je? Umím si dát dvě a dvě dohromady, nemluvě o tom, co všechno jsi mi řekl ty sám. Jungkook je nějak zapletený se Seokjinem, který podle všeho má hodně co skrývat, víc, než bych mohla třeba i já povědět, a to jsem byla svědkem mnoha věcí. A povězme si upřímně, kam jde Jungkook, tak tam jdeš i ty."
"Pleteš se. Mám svou vlastní hlavu a umím se rozhodovat sám za sebe. Sage, to, že ty Jungkooka nesnášíš, neznamená, že to tak mají i všichni ostatní. Ano, dělá věci, co se mi nelíbí, ale proč bych mu do toho mluvil? Je to jeho věc a mě se to netýká. Ale mysli si co chceš, bez tak jsi to dělala vždycky."
Sage byla naštvaná a ublížená. A proto to chtěla řešit. Chtěla vědět, co za tím vším stojí a jestli opravdu existuje důvod k tomu, že se jí Seokjin takhle zbavil. Vážně má tolik skrývat, že v Yoongim vidí reálnou hrozbu?
Nejspíš ano.
Ale jak tak vidí, od Taehyunga se podle všeho nic nedozví.
Vždy bude stát na jeho straně, pomyslela si. Vždy.
A to jí přijde zatraceně moc nefér.
"Nerozčiluj se. Nechci, aby jsi na mě byla uražená. Ale je to přesně tak, jak to říkám. Promiň, jestli ode mě čekáš něco víc, žádný překvapení se konat nebude."
"Raději nečekám nic," přiznala.
Jak by taky mohla?
Všechno je ve výsledku stejně jedno velké zklamání. Doufat je sice pěkný, ale taky naivní. A v Taehyungovi už se jednou zklamala. Proč by se tak nemohlo stát znovu? Přesně, jak říká. Žádné velké překvapení by se nekonalo.
ČTEŠ
SPOILED | bts ✔
FanfictionSage se snažila uvést v realitu svůj dlouho utvářený plán jak se oprostit od minulosti, od lidí, se kterými se stýkala a především od toho, kým kdysi bývala. Jméno její rodiny asi nebude jen tak zapomenuto, ale snaha být někým lepším se přece cení...