"Min Yoongi?"
Sage nechápala nastalou situaci. Šla vynést jen pitomé odpadky, což znamená, že se ocitla jen pár metrů od bytového komplexu, v němž bydlí, když se jmenovaný zničehonic objevil v její společnosti a zase jí před obličejem máchal tím svým odznakem.
"Detektiv," opravil ji a Sage se jen tak tak udržela, aby neprotočila očima.
"Jistě. Přede mnou se s tímhle chlubit nemusíte." Poukázala na jeho odznak, který měla stále nacpaný přímo před obličejem. "Mimo jiné, vy mě sledujete? Nebo jak si mám vysvětlit, že jste se objevil zrovna tady a teď? Chcete snad zkontrolovat, jestli řádně třídím odpad?"
"Vtipné. Ale ne, nesleduju vás, pracuju-."
"Je v tom nějaký rozdíl?" skočila mu do řeči.
"A jsem to já, kdo tady klade otázky," dořekl.
"Tak se ptejte." Pokrčila rameny. Z nějakého neznámého důvodu nebyla tolik obezřetná, jako když se s ním setkala poprvé, i přestože by nejspíš měla. Stále si pamatuje, s jakým zájmem ji sledoval, když se mu představila celým jménem. Netušila, co by teď od ní mohl chtít, ale byla připravena chránit krk hlavně sama sobě, na ničem jiném jí nezáleželo.
"Myslím, že bychom se ale měli pobavit spíš někde jinde než tady."
"Chcete snad, abych vás pozvala k sobě?" Musel poznat, že vtipkuje, i přesto byl ale zaskočený už nejspíš jen tím, že se vůbec zeptala.
"To nebude nutné," odvětil. "Pojďte za mnou."
Sage nebyla v kavárně ani nepamatovala. Dala si americano, protože nikdy nic jiného vlastně nepila a trochu netrpělivě sledovala člověka, který ji na ono místo dovedl.
"Tak o co jde?" zeptala se. "Protože to kafe hodlám vypít hodně rychle a pak odejít, takže se radši moc nezdržujte," dodala.
"Kim Seokjin. Předpokládám, že toto jméno znáte velmi dobře."
Jasně. Seokjin vlastní klub, ve kterém pracuje.
Přikývla.
"A vzhledem ke všem okolnostem jistě chápete důvod mého zájmu."
"Bohužel, netuším, o čem mluvíte."
"Samozřejmě." Pousmál se.
"V tom případě-."
"Nic takového," zarazil ji. "Sage, přece si doopravdy nemyslíte, že vás nechám jen tak odejít a k tomu ještě přijmu fakt, že jednoduše zapíráte a máte zato, že vám budu věřit."
"Heleďte, já nemám ponětí, o co jde. Dělám jen svou práci, nic dalšího se mě netýká. Nerozumím tedy tomu, proč se mnou o Seokjinovi chcete mluvit."
"Děláte jen svou práci, a proto byste měla vědět, co všechno se okolo vás děje, víc specificky... za zavřenými dveřmi toho vašeho klubu. Rozhodně neberu možnost toho, že nic nevíte, jako reálnou."
Sage toho doopravdy věděla až příliš.
Ale že by o tom mluvila? No to určitě... Musela by být blázen, aby dobrovolně dala svou hlavu na špalek.
"S tím, že nic nevím, se budete muset smířit. A fakt nechci, abyste se mě pokoušel zatahovat do jistých záležitostí, se kterými nehodlám mít nikdy nic společného. Nebo si vážně myslíte, že bych po tom všem chtěla být do něčeho zapletena?"
"Vaše minulost s tím nemá vůbec nic společného," namítl.
"Ano, a proto jste se rozhodl upnout zrovna na mně. Víte, zkuste to raději někde jinde, u mě nijak nepochodíte."
ČTEŠ
SPOILED | bts ✔
FanfictionSage se snažila uvést v realitu svůj dlouho utvářený plán jak se oprostit od minulosti, od lidí, se kterými se stýkala a především od toho, kým kdysi bývala. Jméno její rodiny asi nebude jen tak zapomenuto, ale snaha být někým lepším se přece cení...