SPOILED | bts ✔

30

Sage se nejdřív chtěla schovat u Saery, ale tu myšlenku během svého útěku od Jungkooka během chvilky zavrhla. Pravděpodobně by ji tam zprvu nikdo nehledal, ale nechtěla, aby si na ni Seokjin nebo kdokoli jiný kvůli Sage došlápl, měla by pak jenom výčitky, pokud by ji do toho nějak zapletla a protože Seokjin ví, že jsou kamarádky, bez pochyby by k tomu dříve či později došlo.

Zpět za Yoongim na stanici to pro změnu bylo zase až moc daleko a její poraněné koleno by jí cestu příliš neulehčilo. Navíc až Jungkook zjistí, že zmizela, nejspíš jej napadne, že Yoongi bude ten, za nímž poběží hned jako první a jednat bude rychle.

Jenže ani její byt nebyl zrovna ideální volba. Zbývalo jí však něco jiného? Bohužel ne.

Zamknout se a předstírat, že doma vůbec není, bude muset stačit.

Snažila se potom v šeru jejího bytu ošetřit si dost ošklivě rozedřené koleno a v duchu se loučila se svými oblíbenými kalhotami.

Absolutně netušila, co bude dělat. Její mobil zůstal u Jungkooka a představa, že v dohledné době bude muset opustit svůj byt, ji děsila. Jungkook totiž rozhodně nebude nijak nadšený, až zjistí, že vyskočila z okna jeho pokoje a zdrhla. Přijít mu proto znovu do cesty pro ni momentálně představovalo akorát tak pořádnou noční můru, které fakt nemá žádnou sílu čelit.

Pomalu jí totiž docházelo, co se doopravdy stalo.

Vždyť ji v podstatě unesl. A chtěl ji proti její vůli držet u něj doma. Zamkl ji. A fyzicky jí ublížil, protože ty čerstvě zbarvující se modřiny na ruce si tedy určitě sama neudělala.

S hořkostí si uvědomovala, že její jediná záchrana je Yoongi a doufala, že se stane nějaký zázrak a on přijde na to, že je v průšvihu. Třeba jí zavolá a ona mu to pochopitelně nebude brát. A pak by to mohl zkusit znovu. Ví, kde bydlí, mohl by se tu nakonec objevit, jen tak, aby se ujistil, že je v pohodě. Možná to jsou bláhové představy, ale taky je to její jediná naděje. Ať už to je jak chce, u něj by byla v bezpečí.

V momentě, kdy však někdo začal klepat na její dveře, měla v hlavě jen samé hrůzostrašné scénáře.

To, že by to byl Yoongi, tomu nevěřila. Napadal ji jedině Jungkook a kdyby nebydlela v šestém patře, byla by připravena vyskočit i z dalšího okna. Takhle ale neměla kam utéct.

"Sage!"

Jenže Taehyunga nečekala už vůbec.

"Sage, jsi doma?"

Bála se i nadechnout.

V hlavě najednou měla všechno, co jí Jungkook řekl.

Taehyung o tom věděl. A bylo mu to jedno. Nezáleží mu na ní. Kdyby ho Jungkook nepožádal, nezačali by se spolu zase bavit a trávit čas.

Něco v tomhle slova smyslu.

Byl to snad jejich plán od samého začátku? Získat ji je zpět na jejich stranu? Aby pak dělala přesně to, co by po ní chtěli?

Nechtěla tomu věřit.

Taehyung by jí tohle přece nikdy neudělal...

"Sage, jsi doma? Odpověz, prosím."

Ale ty pochyby přece jen pořád má, přestože Jungkook je opravdu ten poslední člověk, na jehož slova by měla dát. Vždycky za vším sleduje pouze to, z čeho by sám mohl nějak těžit. A nezáleží mu na tom, jestli tím druhým ublíží. A on určitě moc dobře věděl, že tímhle ublíží jak jí, tak i Taehyungovi.

Nejsi mu jedno, nejsi, opakovala si v duchu.

Hrozně se to v ní pralo.

"Donesl jsem ti mobil. Mrzí mě, co se stalo. Kdybych o tom věděl..."

Skvělé.

Takže Jungkook už ví, že zmizela. A poslal za ní Taehyunga. Bez pochyby ho napadlo, že pokud ji někdo zvládne přesvědčit, bude to právě on.

Chytrý tah.

A Taehyung asi taky věděl, co dělá.

Co jako totiž mělo znamenat to jeho kdybych o tom věděl?

Bože, on jí to vážně nijak neulehčí.

"Přede mnou se přece nemusíš schovávat. Vždyť víš, že já bych ti neublížil. Otevři, prosím. O všem si promluvíme. Nebo mi aspoň řekni, že jsi v pořádku. Cokoli."

V naprosté tichosti poslouchala za dveřmi a doufala, že každou chvilkou zaslechne jeho kroky, až bude odcházet, ale ubíhala vteřina za vteřinou a pořád se nic takového nedělo.

"Vím, že tam jsi," řekl zničehonic. "Vážně, otevři mi. Přísahám, že v tomhle nejsou žádné postranní úmysly. Jde mi jen o tebe a o to, jestli se ti nic nestalo."

Sage věděla, že toho pravděpodobně bude litovat, že se mu zas a znovu podařilo ji dostat na pěkná slova, ale jednoduše nemohla jinak.

Ten vnitřní boj sama se sebou prohrála.

Otočila klíčem v zámku a i když jen trochu, tak dveře pootevřela.

"Sage." Vydechl s úlevou. "Můžu dál?"

Sage váhala, pořád totiž počítala s tím, že ty dveře může kdykoli zabouchnout, ale jakmile spatřila jeho tvář, zcela to vypustila z hlavy.

"Co to má znamenat?" zeptala se znepokojeně a za ruku ho vtáhla do útrob jejího bytu. "Ty jsi se s někým rval?"

"To není vůbec podstatný," namítl, přičemž jí podával její mobil. "Tohle je tvoje."

Mobil si od něj vzala, no oči jí pořád neopouštěly jeho pomlácený obličej. V koutku rtů měl zaschlou krev a pravé oko mu dost nepěkně otékalo. Zítra mu bude hrát všemi barvami.

"To sakra je podstatný," ohradila se. "Kdo ti udělal? Byl to Jungkook?"

"Je nutný říkat, že jsme se nepohodli?"

Ten zmetek...

Zuřila.

"Ale nedělej si se mnou žádné starosti. Nic to není. Já totiž nejsem ten, kdo vyskočil z okna a utekl."

Na to mu nic neřekla, jen mu naznačila, aby se posadil k ní na postel, načež se přesunula do kuchyně, aby mu na to oko mohla dát led.

"Právě jsem pro tebe obětovala jednu dávku ledu na ice americano, važ si toho."

"Beru to jako projev lásky."

"Každý holt máme jiné způsoby," zamumlala. "Nelíbí se mi ale, že jsi se kvůli mně pral."

"A mně se zase nelíbí, co ti udělal. Sice nemůžu říct, že jsem ho přepral, no aspoň trochu dobrý pocit z toho mám."

Sage byla překvapená, protože nečekala, že by se jí Taehyung takhle zastal. A před Jungkookem. Většinou nijak nekomentoval to, co Jungkook dělal, jak se choval a jakým způsobem řešil problémy. Buď se o tom nemluvilo, nebo se to prostě zametlo pod koberec.

To, že se poprali, se stalo vůbec poprvé. Vždyť nikdy nebyla svědkem ani toho, že by se oni dva hádali.

"Tvoje koleno bude v pohodě?"

Sage přikývla. "Je to jen odřené."

"Fakt mě to všechno hrozně moc mrzí," řekl po chvilce. "Měl jsem udělat víc."

"Taky jsi nemusel udělat vůbec nic," neodpustila si.

"Omlouvám se. Pojď ke mně."

Rukou, kterou si nedržel led u tváře, jí naznačil, aby ho objala a ona to udělala. Doslova se u něj schoulila a hlavu si opřela o jeho rameno, zatímco on jí jednou rukou držel kolem pasu.

V tu chvíli si nestěžovala.

Ale tak nějak tušila, že další den bude všechno jinak.

Že i přesto, co se stalo, má Taehyung u Jungkooka domov. A z něj se jen těžko odchází.