SPOILED | bts ✔

15

"Překvapila jsi mě."

Sage vážně dodržela svá slova a Taehyungovi se ozvala. Dokonce jej pozvala k sobě domů. Pokud by šlo o kohokoli jiného, neudělala by to, ale před ním neměla co skrývat, nebo se za cokoli stydět.

"Slíbila jsem ti to. Vím, že jsi měl celou tu dobu pravdu, ale nebylo pro mě lehké... Vlastně vůbec nic."

"Je mi to fakt líto."

Sage pokývala hlavou.

"Musím ale říct, že v ignorování jsi vážně profík. Skoro jsem ti to uvěřil."

"Co? To, že tě nenávidím? Vždyť moc dobře víš, že ty jsi ten poslední člověk, kterého bych mohla nenávidět. Ale štveš mě. Hodně. A pořád jsem zklamaná."

"Náhodou," pousmál se, "byla jsi zavřená dva dny. Tím se nemůže chlubit úplně každý."

"No, zase tak super to nebylo. Ale nemluvme o tom. Nebo začnu být sentimentální. Anebo taky naštvaná. Nevím, co je horší."

Taehyung se naoko zamyslel. "Když jsi sentimentální. Pokud se totiž naštveš, existuje totiž pár zaručených způsobů, jak tě zklidnit. Takhle si nebudu vědět rady."

"Dobrý dobrý. Nebudeme naštvaný a ani sentimentální. Máme objednaný jídlo a v lednici mám slušnou zásobu piv, takže proč kazit předpoklad pro fajn večer?"

"Naše večery vždycky byly ty nejlepší."

Měl pravdu.

Před tím incidentem opravdu byli nerozluční a tohle mívali na týdenním pořádku. Pivo a kuře. Obyčejné, ale o to víc speciální v tom, že to byli jen oni dva. Žádný Jungkook a ani Jimin. Mohli mluvit naprosto o všem a stěžovat si na všechno, na co by si před těma dvěma nedovolili.

"Tenhle byt se mi líbí mnohem víc než to, v čem si bydlela dřív. Nebo v čem teď bydlím já."

"Proč?" nechápala.

"Je jedno, kde bydlíš a jak to tam vypadá, ale hlavní je, jestli se tam cítíš jako doma. A tohle jsi ty. Je to... Reálný."

"Ale tobě se u Jungkooka líbí."

"Jen proto, že můžu klidně spát," zamumlal. "Nemusím se bát o své sourozence a ani o sebe. Asi mi v tomhle ohledu nikdy nebylo líp."

"Víš něco o svých rodičích?"

"Spíš ne. Žádné novinky. Nic, co bych dobrovolně zjišťoval."

"To chápu."

Taehyung ke svým rodičům neměl žádné citové vazby. Alespoň tedy ne ty, které by se daly označit za vřelé. A Sage se mu nedivila. Sama si myslela, že její rodina je perfektní, ukázkový příklad toho, jak by měla jedna taková pěkná rodinka vypadat a stačil jediný večer k tomu, aby zjistila že všechno byla jenom jedna velká lež.

"Co tvoji?"

"Táta si ještě nějakou dobu posedí ve vězení. Co bude pak... Nevím. Každopádně o všechno přišel. A máma? Ta utekla. Netuším, kde je. Možná bude lepší, když už ani jednoho z nich neuvidím. Pochybuju, že oni by taky chtěli vidět mě. Kdo nechá své dítě ve vězení, že jo?"

Zůstala sama.

Bez rodiny, bez přátel a absolutně neměla ponětí, co s ní bude. Takovou životní lekci už snad nikdy nezažije. Dva dny ve vazbě rozhodně nebylo nic, co by ji nějak pozitivně ovlivnilo. Nemluvě o tom, že v ten samý večer na vlastní oči spatřila mrtvolu, byla s tím sama v jedné místnosti, a kdyby nebylo drog, nejspíš by to psychicky neunesla. Ještě teď se kolikrát probouzí z dost nepříjemných nočních můr.

"Chceš o tom mluvit?" zeptal se Taehyung.

"Ne."

"Dobře. Uznávám, že na podobná témata je ještě brzo a taky jsme toho ještě dostatek nevypili."

"Věř, že zrovna na tenhle rozhovor toho nikdy nevypijeme dostatečné množství."

"Myslíš, že je lepší o některých věcech nemluvit?"

Přikývla.

"Stejně už nic nezměníš. A tím, že to budeš zpětně rozebírat... Tím si nijak nepomůžeš. Táta dělal daňový úniky, podvody a pral špinavý peníze. Ne, že by byl jediný, ale přišlo se na to. A my? Bože, co jsme to vyváděli? A ta vražda? Proč jsme to museli být zrovna my, kdo to tělo objevil? A proč jsem tam zůstala zrovna já? Proč jste mě nevzali s sebou? A proč jsem byla tak blbá, že jsem sama neutekla, a na místo toho vám naivně věřila?"

"Sage..."

"Mohla bych takhle pokračovat dál a dál. Bezvýznamně. A ty by jsi pak akorát řekl, že je ti to líto."

"Bohužel v nabídce nemám nic originálnějšího."

"Vím. Ale to je v pohodě."

"Ale můžu tě obejmout, to mi přece vždycky šlo dobře."

Sage pokrčila rameny.

"Jo tak teď budeš dělat drahoty?" pousmál se.

"Chceš mě objímat? Pokud si dobře pamatuju, dělal jsi to jen tehdy, když jsem brečela."

"Jo a že to teda bylo sakra často."

"No tak jsem trochu uplakánek."

"To ne. Nejsi a nikdy jsi nebyla. Protože to vždycky bylo akorát kvůli němu, jenom on tě dokázal rozbrečet."

"Budeme teď mluvit o Jungkookovi?"

Taehyung pokrčil rameny. "Možná tě to zase rozpláče a já tě pak budu moct obejmout. Tak jako vždycky."

"Blbče," zamumlala, ale byla to nakonec ona, kdo toho druhého objal. Nějakou fyzickou náklonnost si sice nikdy neprojevovali příliš často, ani jeden se k tomu jednoduše moc neměl, ale proč by to právě nyní mělo být stejně? Sage doopravdy chyběl, nebyla to prázdná slova. Nakonec si pak položila hlavu na jeho nohy, upírala na něj oči, zatímco on se jí prsty probíral rozpuštěnými vlasy.

"Víš, ani ten Hoseok se mi nelíbí," řekl po chvilce.

"Proč ne?" zeptala se.

"Prostě proto."

"To není žádný argument."

"Kdy konečně pochopíš, že mám mnohem lepší odhad, než ty? Bude nejlepší, když s ním na žádné rande nepůjdeš. Věř mi."

"Tae, stejně mi nikdy nikoho neschválíš. Je úplně jedno, kdo by to byl, vždycky budeš proti. Vždycky. Měli jsme to tady už několikrát. Takže ne, nevěřím ti a na to rande s ním půjdu."

"Fajn. Beztak to děláš z trucu."

Někdy nesnášela, jako moc dobře ji zná.

"A nezkoušej nic namítat. Ani ten charitativní večírek pro tebe nic neznamenal. Protože už jen to, že jsi byla ochotná odejít zrovna s Jiminem, vypovídalo o dost věcech."

"Můžeme třeba taky chvilku řešit tebe?"

"Ne, jelikož jsi to ty, kdo tady nemá vůbec žádný vkus."

"V tom případě jsi na tom možná ještě hůř, než já, když jsem u tebe zatím žádnou holku neviděla," neodpustila si. 

"Myslíš si, že ti je snad budu představovat?"

"Proč by ne?" nechápala. 

Vždycky musel vědět o všech jejích klucích. Ale že by jí někdy on představil dívky, se kterými se stýkal? To ne.

Taehyung se zasmál. "Jsi strašně pitomá, Sage."