SPOILED | bts ✔

34

Ukázalo se, že s jejím mobilem opravdu nebylo něco v pořádku a že jí skrze něj mohl Jungkook sledovat. Mohl tak jednoduše vědět, kde přesně se nachází.

Vyvolávalo to v ní úzkost a akorát další pochyby. Měla pocit, že jí pořád něco uniká. A že za to podle všeho může její zaslepenost vůči Taehyungovi. Nechtěla si však připustit, že by o tom a s klidným vědomím jí ten mobil donesl.

Stát se to ale klidně mohlo.

Vždyť věděl o Jiminovi, sám Jungkook mu to řekl a on nic neudělal. Nijak ji neupozornil. Mohl tak vědět i o tomhle? Jenže to by k ní nepřišel potlučený. Nepral by se jen tak na oko. V tomhle mu prostě věřila. Zastal se jí a přišel za ní, aby se zeptal, jestli je v pořádku. A ten mobil... ne, o tom taky nevěděl. Nedávalo by to smysl. 

I přesto se mu vyhýbala.

A hodlala v tom pokračovat.

Potom, co se na ni vykašlal, se jí dobré dva dny vůbec neozval. A ona jemu taky ne. Trucovala a nehodlala se dožadovat jeho pozornosti. Alespoň tak byla dál od jeho problémů, od Jungkooka, ode všeho. 

Dočasně.

Jejich univerzitní kampus sice není nijak malý, no kdo chce koho najít... 

"To mě budeš otravovat zrovna tady?" neodpustila si.

V knihovně vždycky měla klid. Bylo fajn se tam na pár hodin odklidit, pracovat si na věcech do školy, nebo se ztratit mezi jednotlivými regály s knihami. Brala to jako její bezpečné místo, ale Taehyung jí ho v poslední době začal narušovat a obzvlášť dnes, prostě po tom všem, se jí to tedy nijak nelíbilo. 

"Vyhýbáš se mi."

"A ty se mi divíš?" Pozdvihla obočí. 

"Sage, tohle rozhodně nikam nevede," pokoušel se namítat, ale ona už byla rozhodnutá. I když jen představa, že to vysloví nahlas, bolela.

Jenže nebylo jiné cesty.

"Ne, nikam nevede to, že se my dva pořád stýkáme. Tae, je mi to líto, ale tohle opravdu nemá žádnou cenu. My dva už prostě... nikdy nebudeme schopni fungovat tak, jako jsme fungovali kdysi."

"Sage-."

"Ne, dokud se okolo nás toho tolik děje," pokračovala, aniž by mu dala prostor mluvit. "Hlavně okolo tebe. Já už toho nechci být součástí. Jsem někde úplně jinde. A to, že jsme si dali ještě jednu šanci, byla jen ztráta času."

"Jak můžeš něco takového říct?" zamumlal v nepříjemném překvapení. "Ztráta času? Byl jsem pro tebe ztráta času? To snad nemyslíš vážně."

"Ano, myslím," odpověděla, ale dívat se mu při tom do očí nezvládla.

Tvář se mu ještě pořádně nezahojila a ten pohled v Sage akorát vyvolával vzpomínky na to, jak k ní přišel domů a ona v tom shledávala akorát bláhovou naději. Teď už ale žádnou neměla. Zklamala se v něm tolikrát, že ví, že by se to stalo znovu. A něco takového prostě nemá zapotřebí podstupovat. Může se mít úplně jinak. Takhle by ji jen stahoval zpět do všeho toho svinstva, jehož je součástí.

Hrozně ji štvalo, že se na ni tenkrát vykašlali. Brala to jako tu největší možnou zradu. Od kamarádů a jejího přítele. Na druhou stranu, navedlo ji to na úplně jinou cestu. Na mnohem lepší cestu, která jí nabízí vyhlídky do budoucna. Dovede si je reálně představit. Má plány a cíle a chce je uskutečnit. Taehyung nemá nic a spoléhá se jen na Jungkooka. Tímhle stylem se z toho jejich světa nikdy nedostane. A možná to dopadne špatně. Být však toho svědkem Sage opravdu nehodlá. 

Tohle je jeho boj, ne její. 

"Ne. To ne. Tohle mi nemůžeš udělat," namítal. 

"Můžu. Můžu si dělat co chci. A ty mi do toho nemáš co mluvit."

Taehyung kroutil hlavou a podle jeho zmateného výrazu nenacházela žádná slova.

"Ale... Já vím, vím, že je to všechno šílený a že by jsi si to představovala úplně jinak. No nesmíš mě v tom nechat. Vždyť ty jsi moje jediná naděje."

"A v čem konkrétně? Nejsem tvůj anděl strážný a za své problémy si můžeš jedině sám, nebudu tě pořád zachraňovat."

"Ty mi nevěříš, že jo? V tom je ten hlavní problém."

"Nevěřím. Nedal jsi mi jediný důvod k tomu, proč bych měla. Tohle, co se děje, je mnohem závažnější, než všechny naše pošetilý hry, když jsme byli mladší a dalo se to ještě nějak přejít, smazat, zapomenout. Někdo totiž umřel, uvědomuješ si to vůbec? Moc dobře víš, jak to bylo, víš to a stejně jsi na jeho straně, stejně ho kryješ a kdyby na to zase přišlo, vybereš si jeho. Jungkook je hajzl, co akorát umí zmanipulovat lidi okolo sebe a ty jsi jedním z nich. Proč se na něj nevykašleš? Proč si nesbalíš věci a neodejdeš? Tvá existence není závislá na té jeho. Vypadni, zmiz od něj a budeš se mít líp."

"Není to tak jednoduché."

"A co je na tom složitého?"

"Úplně všechno."

"Opravdu ti na mě záleží?"

"Samozřejmě."

"A když jsi říkal, že jsem pro tebe vždycky byla ta nejdůležitější, to taky byla pravda?"

"Ano. O tomhle bych ti nikdy nelhal. Vždyť ty přece víš, jak moc důležitá pro mě jsi."

"Nevím," zamumlala. "Spíš mi přijde, že jsi pochytil jeho praktiky. Vždycky mi říkal to samé. A taky jsem mu vždycky hloupě věřila. Snažil se mi namluvit všelijaké nesmysly a všechno to byly jen lži."

"Já ale nejsem Jungkook. My dva jsme si spolu přece prožili úplně jiné věci, Sage. Nemůžeš nás srovnávat."

"Fajn." Pokrčila rameny. "Tak jestli ti na mně opravdu tak moc záleží, jestli jsem pro tebe vážně ta nejdůležitější, jak se mi pořád snažíš tvrdit, chovej se podle toho. To by nemělo být zase moc složité, nebo ano? Prostě mi to nějak dokaž. Hlavně se mě ale zase nesnaž líbat tak, jako minule. To nijak nepomůže."

Do tváří se mu po jejích slovech dostala červeň a kdyby to snad bylo za jakékoli jiné situace, možná by se nad tím pousmála, ale teď rozhodně ne.

"Vždycky jsi měl u mě dveře otevřené," pokračovala. "A taky... Asi vždycky budeš mít. Ale nejde, aby to bylo jednostranné. Musíš umět taky trochu dávat, ne jenom brát. Dokud si nebudeš jistý tím, co doopravdy chceš, tak za mnou nechoď a radši dělej, že mě neznáš."

"To nezvládnu."

"Zvládal jsi to dva roky, zvládneš to i teď."

"Ne, nedovedeš si vůbec představit, co pro mě ty dva roky byly za utrpení."

"Na to ti neskočím." Kroutila hlavou. "Kdyby jsi vážně chtěl, všechno by mohlo být jinak. I ty dva roky by mohly být naprosto jiné. Takhle mi akorát přijde, že jsi za mnou přišel jen kvůli tomu, že to bylo potřeba. Že tě o to požádal Jungkook. Teklo vám do bot. A mě jste si potřebovali pojistit."

"Ne, takhle to nebylo-."

"Ne? V tom případě se ho zeptej, co všechno mi o tobě navykládal. A pak teprve uznej, kdo ti za to opravdu stojí. Já? Nebo Jungkook?"