SPOILED | bts ✔

50

Sage neměla ani ponětí, kolik by mohlo být hodin, ale bylo jí to jedno. Dobře se vyspala a to bylo to jediné, co ji skutečně zajímalo. Jen kdyby ji tolik nebolela ta ramena. Během noci se to nejspíš i přes namazání pěkně chytlo a teď ji bolí i malé protáhnutí. S největší pravděpodobností dnes bude trpět.

"Dobré poledne."

"Poledne?" zpozorněla Sage.

Yoongi se opíral o rám mezi otevřenými dveřmi a s pobavením ji sledoval.

"Je skoro dvanáct hodin."

"Fakt?"

"Jo. A pak, že máš problémy se spánkem," usmíval se.

"To mám," namítala a sama to nechápala, protože už dlouho se takhle dobře bez prášků nevyspala.

"No podle všeho má na tebe moje přítomnost dobrý vliv, a nepotřebuješ tím pádem žádné léky."

"Kéž by to bylo tak jednoduché," řekla. "Ale sama jsem překvapená," přiznala.

"Doufám tedy, že mile."

Sage přikývla.

"Dobře. A co ruce? Je to trochu lepší?"

"Spíš ne. Ale s tím si nedělej starosti, nějak to přežiju. Radši mi pověz, jak jsi se vyspal ty. Protože ten filmový večer nám moc nevyšel. Zase."

"Jo, za to se omlouvám. Úplně jsem vytuhnul."

"Během deseti minut," upřesnila. "Ale nevadí, taky jsem byla unavená."

"Dneska si to vynahradíme."

"Dalším filmovým večerem?"

"Třeba." Pokrčil rameny. "Když budeš chtít, cokoli. Každopádně venku není moc pěkně a vypadá to, že každou chvilkou bude pršet, takže nám nejspíš ani nic jiného nezbyde."

"No tak se budeme povalovat a nic nedělat. Stejně si to po včerejšku zasloužíme."

"To je pravda, ale nejdřív by jsi se měla najíst. Mám pro tebe nachystanou pozdní snídani. A kafe."

"A pak kdo je tady perfektní."

Sage to nechápala, nechápala vůbec nic, ale nemohla si stěžovat. Taehyunga sice měla pořád v hlavě, pořád ji to trápí, ale Yoongi to celé momentálně nějakým záhadným způsobem dost úspěšně odsouvá do nejzazších koutů její mysli. Možná, že vzít ji někam pryč, daleko z města, byl dobrý krok. A ona byla vděčná, že může přijít na jiné myšlenky. A taky mu je vděčná za celý jeho přístup. Mohl by ji to vyčítat, mohl by se na ni dívat skrz prsty a dělat jí nepříjemné scény, aby se cítila špatně. Ne, on ji na místo toho dělá snídani a vaří kávu, zatímco se na ni dívá jako na svatý obrázek.

Zaslouží si ho vůbec?

Zatraceně o tom pochybuje.

"Nad čím přemýšlíš?" vytrhl ji z myšlenek.

"Nad ničím důležitým."

"Nevěřím. V jednu chvíli jsi vypadala být úplně mimo. Děje se snad něco?"

"Vůbec nic," ujistila ho. "Jen jsem se na malý moment zamyslela. Nic velkého v tom nehledej."

"Opravdu ne? Protože mi přijde, že ti to trochu dělá vrásky. Nemrač se tolik."

Sage tak uvolnila všechny svaly v obličeji, protože Yoongi měl ostatně pravdu. Mračila se a ani si to neuvědomovala.

"Takže?" pozdvihl Yoongi obočí.