SPOILED | bts ✔

56

"Sage, vážně je všechno v pořádku?"

Yoongi si o ni zase dělal starosti a už několik minut se snažil zjistit, co vězí za jejím zkroušeným výrazem. Jenže Sage o tom nechtěla mluvit. Bylo to pořád jedno a to samé dokola. Taehyung. Tak moc ji to celé trápilo. Nepřišlo jí však jako dobrý nápad o něm před Yoongim mluvit. Neměla z toho dobrý pocit, snažil se tvářit, že ne, že to tak není, ale bála se, jestli mu tím ve skutečnosti jenom neubližuje. A to si Yoongi nezaslouží.

"Všechno je fajn," pokoušela se ho i nadále ujišťovat, ale Yoongi jí na to odmítal skočit.

"Sage, já poznám, když mi někdo lže. A u tebe je to pro mě obzvlášť jednoduché. Tak mi to pověz, mh? Je to pořád kvůli těm zkouškám?"

"Ne, to jsem překvapivě úplně vypustila z hlavy," přiznala. 

"Takže?" Pozdvihl Yoongi obočí. "Něco v práci? Nebo to souvisí... s ním? Mluvila jsi snad s Taehyungem?"

Sage si povzdechla. "Jo, ale nestojí to za řeč."

"No vzhledem k tomu, že tě to trápí, za řeč to rozhodně stojí."

"Já... si jednoduše nemyslím, že je dobrý nápad, abych tě tím pořád zahlcovala. Jsem si jistá, že se ti to neposlouchá dobře a nechci, aby jsi se kvůli tomu trápil ještě ty."

"To je jedno," namítl Yoongi. "Pro mě je mnohem horší, když vidím, že tě něco trápí a nechceš o tom mluvit, třebaže se to týká jeho."

Nezaslouží si ho, vážně ne.

"Tak povídej," vyzval ji znovu, přičemž ji chytl za ruku a propletl jejich prsty. 

"Dobře," zamumlala. "Dnes jsem se viděla s Jungkookem. Někdy mě vážně překvapuje, kde bere všechny informace, čekal na mě totiž před prací. Nejdřív jsem s ním nechtěla nikam jít, ale trval na tom, že se mnou potřebuje o něčem důležitém mluvit, a tak jsem nakonec souhlasila. Překvapivě mi nelhal a... za poslední dobu to byl asi jediný normální rozhovor, který jsem s ním měla. Jenže pak přišel Taehyung. Nevěděla jsem o tom, ale Jungkook mu nejspíš napsal a myslel si, jakou nám tím neprokáže laskavost. A vzhledem k tomu, co víš, tak to rozhodně nedopadlo podle jeho představ."

"Byl na tebe hnusný?" Mračil se Yoongi. 

"Vlastně na to má právo. Je naštvaný, protože jsem mu ublížila. Je to přirozená reakce. Dělala jsem to samé."

"I tak ho to ale neomlouvá."

"A co omlouvá mě?"

"Bylo to nedorozumění, ale asi se to mělo stát. Zkus to brát takhle, i když to pro tebe určitě není lehké."

"Ano, já vím, že to už nevezmu zpátky a prostě se to nejspíš opravdu mělo stát, ale to neznamená, že nemám výčitky. Taehyung to teď celkově nemá lehké. Měla bych ho podržet, ne s ním být na nože."

"Nejsi jediná, koho má. Říkala jsi, že má sourozence. A určitě i další kamarády. A ať už na to máš jakýkoli názor, nějakou dobu u Jungkooka bydlel. Jsou kamarádi. Nemůžeš všechny jeho problémy dávat jen na svou hlavu. Ne, takhle to nefunguje, nejde to. Zbláznila by jsi se z toho. A to nedovolím."

Sage mu na to neměla co povědět. Měl totiž pravdu. Není jediná. A Taehyung se dnes ostatně vyjádřil dost jasně. Bude lepší, když se teď od sebe budou držet dál.

"Proč nic neříkáš? Řekl jsem snad něco špatně?"

"Ne, to ne," ujistila ho. "Spíš děkuju. Že jsi mě zase vyslechl."

"Vždycky."

"Někdy mám pocit, že se mi jenom zdáš," přiznala.

"A je to aspoň pěkný sen?"

"Co je to vůbec za otázku? Samozřejmě, že ano. Nebo tobě to ještě nedošlo?"

"Co konkrétně?" ptal se, i když podle tónu jeho hlasu moc dobře věděla, že si z ní jen utahuje.

"Že jsi mi taky popletl hlavu."

S Yoongim se cítila tak moc dobře. Věděla, že se na něj může spolehnout, že by ji v ničem nenechal. Když nebyli spolu, těšila se, až se večer zase uvidí. Chtěla ho mít u sebe. Trávit s ním volný čas. Nemluvě o tom, jak dobře mezi nimi fungovala chemie. Nemohla totiž ignorovat fakt, že prakticky pokaždé, co se jí dotkne, zrychlí se jí tep, hoří kůže a postupně chce víc. Jednoduše si dovede představit, že by spolu do budoucna mohli být.

To samé však nemůže říct o Taehyungovi. Úplně ho vyškrtnout ze svého života nemůže, ani by to nechtěla, jenže Taehyung je všechno, co není Yoongi. A třebaže k němu pociťuje něco, co je strašně silný, tak je to něco úplně jiného, než to, co cítí k Yoongimu.

"Popletl? Opravdu?"

Přikývla.

"Jak moc?"

"Moc," pousmála se.

"Nemáš pro mě nějakou názornou ukázku?"

"Chceš jen využít situace."

"Byl bych hlupák, kdyby ne. Takže?"

"Nech si zajít chuť."

Yoongi se zatvářil ukřivděně. "To bylo kruté odmítnutí. Ale jak myslíš. Mám své triky. Ještě mě budeš prosit."

"To bych chtěla vidět."

Snažil se ji všemožně rozptýlit, přivést ji na úplně jiné myšlenky, ale nenechala se.  Ostatně, soustředila se na něco úplně jiného, alespoň pro teď.

"Jestli budeš takhle vařit pořád, zvyknu si a budu rozmazlený."

Sage sama pro sebe moc nevařila, spíš si pro něco došla, nebo si objednala, ale vařit pro Yoongiho ji bavilo.

"No tak budeš," odvětila. "Já to nějak zvládnu. Možná, že rozmazlovat tě v tomhle ohledu je přesně to, co mám v úmyslu."

"No jestli budeš takhle pokračovat, brzo z tebe bude perfektní materiál na manželku."

"Na manželku?" zopakovala a na jednu stranu nedokázala skrýt zděšení ve svém hlase.

Yoongi se rozesmál. "To tě to tak moc vyděsilo?"

"Jo, je mi jen dvacet."

"No a?"

"Vdávání je fakt to poslední, na co myslím. Proto o tom ani nevtipkuj. Žádný materiál na manželku, jasný?"

"A co když si tě jednou budu chtít vzít?"

"Teď přeháníš."

"Ne."

"Jsi blázen."

"Do tebe."

Sage cítila, jak se jí hrne krev do tváří, prakticky hořely.

To není fér.

Proč stačí tak málo?

"Jsi rozkošná, když jsi v rozpacích."

"Jak bych nemohla být v rozpacích, když mluvíš o takových věcech?"

"Přece nebudu tajit, že jsi pro mě důležitá. Klidně ti to budu říkat každý den. Nebo i každou hodinu, když to bude potřeba."

"Počkat počkat. Nejsou tohle ty tvé triky, o kterých jsi mluvil? To je hodně podlé, Yoongi."

"Důležité je, jestli to funguje. Ale hádám, že to zjistíme po večeři."